Veronika Bromová

Veronika Šrek Bromová (* 12. srpna 1966, Praha) je česká výtvarná umělkyně a vysokoškolská pedagožka. Přestože je považována zejména za fotografku, součástí její práce jsou také prostorové instalace, objekty, kresby a performance.

Život

Rodiči Veroniky Bromové jsou grafici a ilustrátoři literatury Dagmar Bromová a Pavel Brom. V letech 1982-1986 studovala na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara v Praze a v letech 1987-1993 grafiku a ilustraci u Jiřího Šalamouna na Vysoké škola uměleckoprůmyslové v Praze. +more Vystavovat začala na počátku 90. let a brzy se stala jednu z nejvyhledávanějších umělkyň její generace. Například v roce 1993 byla vybrána na výstavu Nová jména v Pražském domě fotografie a o rok později na Bienále mladého umění Zvon 94 pořádaném Galerií hlavního města Prahy. Zúčastnila se významných kolektivních výstav Orbis Fictus ve Valdštejnské jízdárně v Praze, Zkušební provoz v pražském Mánesu (obě 1995), putovní výstavy Jistoty a hledání v české fotografii (1996-1997), mezinárodní výstavy Close Echoes v Galerii hlavního města Prahy a Kunsthalle Krems (1998) nebo Fiction intimée v Nadaci Joana Miróa v Barceloně a Espace Elektra v Paříži (1998). V roce 1995 získala hudební ocenění Gramy za obal alba skupiny Šum svistu. V letech 1997 a 2000 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce a umělkyně do 35 let. V roce 1999 realizovala výstavní projekt v česko-slovenském pavilonu na 48. Benátském bienále současného umění.

Mezi lety 2002-2011 vedla Ateliér nových médií II. na Akademii výtvarných umění v Praze. +more Od roku 2015 vyučuje na Anglo American University v Praze.

V roce 2001 byla jednou z kurátorek výstavy umělců a umělkyň nastupující generace Mladé maso v Galerii hlavního města Prahy. Spolu s výtvarnou umělkyní Veronikou Drahotovou stála v roce 2003 za založením nezávislé galerie Home v Praze. +more Od roku 2011 v místě svého bydliště v obci Střítež u Poličky pořádá výstavy a další kulturní a vzdělávací akce ve vlastní Galerii Kabinet Chaos. Vedle umělecké a organizační činnosti se věnuje také arteterapii a artefiletice.

Dílo

Na rané dětství a dospívání, jež podle jejích slov strávila „v dílně na výrobu koláží mých kreativních rodičů“ Bromová vzpomíná jako na období, které ji „zásadně ovlivnilo ve způsobu myšlení, chování i přístupu k práci a technologiím“. Na výstavě v roce 2018, kde se její práce poprvé dostaly do přímé konfrontace s tvorbou jejích rodičů, kurátorka Mariana Serranová k formování Bromové uměleckého názoru podotkla, že ji sice formovalo postmoderní klima přelomu 80. +more a 90. let, ale „významný vliv přiznává i svým rodičům. Z hlediska poetiky jde především o magičnost a imaginativnost provázanou s vizuálními trendy současného světa. Po formální stránce o princip opakování, fragmentace, skládání, montáže a koláže. “ Sama Bromová v jednom z rozhovorů souvisejících s touto výstavou uvedla, že její reakcí na tvorbu rodičů jsou: „Určitý pokřivený zrcadlo, temnota, která v některých mých věcech vyrůstá, podivný bytosti, který se objevujou, ale i touha porozumět psychice, tělu, jak funguje, nebo nefunguje. Moje práce je reakce na jejich tvorbu. I na to, co jsem prožívala. Pořád hledám cesty, jak to co nejlíp vyjádřit, proto možná vznikla ta potřeba experimentovat s novými médii. “.

Deformace ženského těla a digitální manipulace (1992-2003)

Od počátku 90. let se představovala pracemi, jejichž hlavním námětem bylo především ženské tělo. +more „Myslím, že vztah k tělu a fascinace jím u mě vznikl v pubertě, když mi najednou vyrostly prsa velikosti 4. Tedy skrze ty podivné zkušenosti s vlastním tělem. “ V prvních fotografických sériích využila možností fotomontáže a objevovala možnosti tělesných deformací jako výrazového prostředku. Tu pak jako jedna z prvních českých umělkyň začala začala rozvíjet v digitální manipulace fotografických předloh. Ve zpětném pohledu se více než tento technologický primát ukázal významným příklon k feminním tématům, který dobově odpovídal nástupu feministismu či genderu.

Již ve fotografiích Zakleté princezny (1992), prezentovaných naležato ve světelných boxech, snímala dívčí těla v neobvyklých pozicích, které neodpovídaly očekávané představě o půvabu pohádkových spících princezen. Podobné téma rozvedla v sérii nemanipulovaných fotografií Róza extáze (1993-1996). +more V souboru Fotoamputace - Fotoimplantace (1993) zase využila předloh z vybraných reklamních fotografií, jejichž modelům a modelkám zaměnila tváře a tímto jednoduchým aktem se vztahovala k rasovým a rodovým identitám.

Ve vrcholných pracích z 90. let Bromová téma těla podrobovala digitálně provedeným „anatomickým“ řezům napříč lidským tělem (Rozhovor, 1995) či pokroucenému zrcadlení vlastního svázaného těla (Zemzoo, 1998-1999). +more Slovy historičky umění Mileny Slavické je v Zemzoo pohled na ženské tělo pohledem „na nějaké divné vodní zvíře, na nějakého záhadného živočicha, na neznámého a zmrzačeného tvora. Zázrak ženského těla je v Zemzoo krutě negován. “ K uvedenému dojmu přispíval rovněž biomorfní kinetický objekt připomínající nekonkrétní, monumentalizovanou plyšovou hračku. Vytváření analogií mezi ženským a zvířecím tělem, provokativní nahota, smyslovost i sexualita, ale rovněž dobrovolná deformace a násilí páchané na ženském těle jako fotografická a polemika s idealizovanou představou o ženské kráse byly u Bromové důležitými prvky i v případě jejích dalších fotografických souborů z 2. poloviny 90. let. Zájem o přepjaté pózy a pohyb u jiných modelů a o tělovou deformaci u autoportrétů rovněž předjímal rovněž její pozdější směřování k živé performanci.

Moje složky, Království a Planeta Chaos (2004-2020)

Pro tvorbu Veroniky Bromové po roce 2000 byl charakteristický narůstající zájem o téma vztahu člověka k přírodě a mytologii, o pohádkovost a o spojení tělesnosti a duchovní zkušenosti. V rozsáhlém souboru Království (2005-2009), který kromě fotografií zahrnul také videa a objekt, se Bromová situovala do magického světa přírody. +more S do té doby nevídanou spontaneitou v něm dokumentovala vlastní performance v krajině, které pak v některých fotografiích dále rozvíjela prostředky digitální postprodukce. Království označila „za kus mé cesty, mým životem, krajinou a pocity“, za vyjádření vlastního „fyzického a emociálního světa“, v jehož vrstvách je obsažena „pohádka, tajemno, mytologie“. V menším souboru Hathořina kabelka (2007) opět pracovala s fotografickými autoportréty, avšak tentokrát v kombinaci s objekty a prostředí přímo vytvářenými v počítači. Inspirována předmětem z vyobrazení staroegypské bohyně Hathor, které si během návštěvy návštěvy Egypta vyložila jako dámskou kabelku, otevřela témata jako ženství, božství, ženské energie a plodnosti, transcendentálních zážitků, smrti a posmrtného života. „Bromové Hathor ukrývá ve své kabelce ženskou energii, kosmickou kreativní prasílu, která činila ženu v lidských dějinách objektem adorace i zatracování. Skrze zdánlivě nepatrný předmět se před námi rozkrývá celá symbolika, která obestírá tajemnost božství plodnosti a lásky. Ať už se autorka s bohyní ztotožňuje nebo jen naznačuje její přítomnost „v každé ženě“, odkazuje právě k principu, jehož konkrétní součástí je i Hathor sama“.

Na Království Bromová bezprostředně navázala prací ovlivněnou přestěhováním na venkovskou rodinnou usedlost Chaos. Obecně vzato v něm rozvíjí výše jmenovaná témata a motivy, avšak s postupem doby fotografii a video začala více kombinovat s kresbami, malbami na plátně a trojrozměrnými objekty z přírodních materiálů. +more Také v performanci se odpoutala od akcí s cílem pořídit materiál pro fotografie a začala vystupovat živě. V roce 2014 při příležitosti výstavy v Galerii Václava Špály své umělecké záměry popsala slovy: „Fotografická část výstavy se pohybuje na hranici dokumentu a inscenované fotografie, zábavně protikladných disciplín. Baví mě balanc mezi realitou takovou jaká je a realitou fiktivní či skrytou, jejíhož zviditelnění se pokouším dosáhnout viditelnou či neviditelnou manipulací s obrazem. “.

Odlišnou podobu Bromové tvorby zastupují soubory, v nichž zprostředkovává svůj osobní svět v těch necivilnějších konturách. Poprvé se tak stalo v kolekci Moje složky (2004), kterou sestavila ze svých průběžných fotografických záznamů. +more Jedná se o její dosud technicky nejprostší soubor, kdy Bromová zcela vypustila digitální úpravy snímků a aranžování a zůstala výhradně u detailů vlastního těla a prostředí, ve kterém v té době žila. Výstavu Dopis otci, dopis matce v roce 2011 zase věnovala svým zemřelým rodičům a vedle fotografií původně vzpomínkového charakteru do ní zakomponovala dokumenty a předměty, které se k osobnostem rodičům vázaly. „Tato výstava, byla pro mě vyrovnáváním se s tím, jak rodiče žili a jak jejich život skončil. Také s tím, jak jsem to zvládla. S mnoha rozporuplnými pocity. Se svým zoufalstvím a nemohoucností se k jejich situaci nějak víc konstruktivně postavit v prvních fázích zhoršení jejich stavu. S mnoha emocionálními stavy od strachu, zlosti a smutku k lítosti a vyrovnání se či smíření a odpuštění. “.

Zastoupení ve sbírkách

Galerie hlavního města Prahy * Muzeum umění Olomouci * Muzeum a galerie v Poličce * Centre Georges Pompidou, Paříž * Národní galerie Praha * Moderna Museet Stockholm, Stockholm * Galerie Klatovy / Klenová * Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha * Sbírka fotografie PPF * Vodka Absolut Collection

Samostatné výstavy

1990 Tajné fotoalbum. Galerie Modes Robes, Praha * 1991 Tajné fotoalbum. +more Supraclub, Praha * 1993 Dokola. Galerie Radost FX, Praha (s Markétou Othovou) * 1996 Róza extáze. Galerie Velryba, Praha * 1996 Měsíc fotografie (Veronika Bromová). Galéria Michalský dvor, Bratislava * 1996 Milenci. Galerie JNJ, Praha (s Markétou Othovou a Kateřinou Vincourovou) * 1996 Out of Photo 1. Malá stanica Galéry, Sorosovo centrum, Skopje (s Milenou Dopitovou) * 1997 Na hraně obzoru. Galerie hl. města Prahy - Staroměstská radnice, Praha * 1997 Fotografie. Galerie 4, Cheb * 1998 Různé. Městské muzeum a galerie, Polička * 1998 Kráska a zvíře. Galerie v kapli, Bruntál * 1998 Zemzoo. Galerie Nová síň, Praha * 1999 Zemzoo kousek. Galerie Jáma 10, Ostrava * 1999 Kousky Mě - kousky N. Y. C. Galerie a kavárna u Černého pavouka, Ostrava * 1999 Zemzoo. Galerie hlavního města Prahy - Dům U Zlatého prstenu, Praha * 1999 Zemzoo. 48. Benátské bienále - Pavilon České a Slovenské republiky, Benátky, Itálie * 2000 Místa na zemi. Galerie Václava Špály, Praha * 2000 Parts of me - Parts of N. Y. C. New York University in Prague, Praha * 2000 Místa na zemi. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava * 2001 Kousky mě - kousky New Yorku. Moravská galerie v Brně, Brno * 2001 Efekt Defekt / Effect Defect. Galerie Feichtner & Mizrahi, Vídeň, Rakousko * 2002 Efekt Defekt / Effect Defect. České centrum, Berlín * 2002 Efekt Defekt. Galerie Behémót, Praha * 2003 Absolut Bromová. Galerie Home, Praha * 2003 Autobiograph. Kunsthalle Krems * 2004 Moje soubory. Futura, Praha / Galerie la Garage, Toulouse / Galerie pod radnicí, Ústí nad Orlicí * 2006 Království. Café Jericho, Praha * 2006 Krumlovská madona. Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov * 2007 Hathořina kabelka. Hunt Kastner Artworks, Praha * 2007 Le sac à main d’Hathor. České centrum, Paříž * 2008 Království. Galerie hlavního města Prahy - Dům U Kamenného zvonu, Praha * 2009 Království. Centrum Bohuslava Martinů, Polička * 2010 Rehabilitace. Galerie Kaple, Valašské Meziříčí / UFFO, Trutnov *2011 Dopis otci, dopis matce. Výstavní prostory Archivu MU, Brno * 2012 Správa z Chaosu. Galéria Fajka, Bratislava * 2012 Report from Chaos. A2 gallery, Halle * 2013 Pavouci a pavoučice na půdě. Galerie Půda, Borová u Poličky * 2014 Příběhy a sny. Městská galerie Litomyšl * 2014 Příběh Chaosu. Galerie Václava Špály, Praha * 2014 Stěna pro „Nového kurátora“ (z cyklu Detaily). Centrum Bohuslava Martinů, Polička * 2014 Ozvěny Chaosu. Galerie NoD, Experimentální prostor NoD / Roxy, Praha * 2015 Dvě tváře Veroniky Šrek Bromové. Městská galerie a muzeum v Poličce * 2015 Úlomky Chaosu. Galerie Hraničář, Ústí nad Labem * 2015 Napojení Chaosu. Galerie Belária, Modřany, Praha * 2015 Pohledy do jiných světů. Zámek Dobrohoř, Staré Město pod Landštejnem *2017 Tělotisky, zrcadla, mandaly. Kulturní Centrum Česká Třebová *2018 Veronika Bromová, Dagmar a Pavel Bromovi - Bromfiles - Rodinná manufaktura. Fotograf Gallery, Praha *2019 Tekutý obraz - Průhledy k setkávání - já a ty jsme my. Galerie Umakart, Brno *2019 Skenyreality. Muzeum umění a designu Benešov *2020 Divný jaro. Řečí přírody v kruhu koruny. Galerie Atrium, Praha.

Odkazy

Reference

Literatura

Veronika Bromová: Království / Kingdoms. Arbor Vitae, Praha 2008 ISBN 978-80-87164-13-6

Související články

Ženy ve fotografii * Seznam českých fotografek * Digitální umění * Nová média

Externí odkazy

[url=http://www. veronikabromova. +morecz/]Starší oficiální stránky Veroniky Bromové[/url] *[url=http://www. planeta-chaos. cz/]Planeta Chaos (web)[/url] *[url=https://cs. isabart. org/person/2394]Heslo Veroniky Bromové v databázi abART[/url] *[url=https://web. archive. org/web/20160605021749/http://www. artlist. cz/veronika-bromova-2583/]Heslo Veroniky Bromové na artlist. cz[/url] *[url=https://secondaryarchive. org/artists/veronika-srek-bromova/]Heslo Veroniky Bromové v databázi Secondary Archive[/url] *[url=https://artycok. tv/artist/bromova-veronika]Příspěvky o Veronice Bromové na Artyčok. tv[/url] * [url=http://kultura. idnes. cz/manipulatorka-veronika-bromova-neni-vubec-blazniva-fhs-/vytvarneum. asp. c=A081106_201539_vytvarneum_kot]Článek Manipulátorka Veronika Bromová není vůbec bláznivá na kultura. idnes. cz[/url] * [url=http://www. designmagazin. cz/umeni/5358-veronika-bromova-brzy-uzavre-sve-kralovstvi. html]Článek Veronika Bromová brzy uzavře své Království na designmagazin. cz[/url] *[url=https://vltava. rozhlas. cz/po-ritualech-vnitrne-touzime-vsichni-v-umeni-maji-nezastupitelnou-roli-8400224]Rozhovor s Veronikou Bromovou (ČRo Vltava, 2020)[/url].

Kategorie:Pedagogové vysokých škol v Česku Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Fotografové z Prahy Kategorie:Fotografové aktů Kategorie:Narození 1966 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 12. +more srpna.