Villa Barbarigo (Galzignano Terme)

Historie

Nejstarší zmínky o místě, na němž vila stojí, pocházejí z poloviny 15. století, o obchodu mezi Giacomo Scrovegni z Padovy a Benátčanem Ludovico Contarinimu "di San Paternian". +more Následně na mapě z roku 1570 je zobrazen opevněný dvůr, který vlastnil Pietro Contarini. Již několik desetiletí k němu patřila zahrada, o níž se v roce 1539 zmiňuje astronom Alessandro Piccolomini jako o locus amoenus ("příjemné místo"), a ve stejném období se objevují i zprávy o rybníku. V roce 1588 Contariniové prodali komplex Pieru Michielovi a Nicolò Ferrovi, kteří se zasloužili o rozvoj vily. Po jeho smrti v roce 1619 zdědily komplex rodiny Barbarigo a Michiel Barbarigo.

Po předčasné smrti Francesca Zuane Barbariga pokračovaly práce sedm let až do roku 1669 díky jeho synovi Antoniu Barbarigovi, benátskému prokurátorovi, a jeho nejstaršímu synovi Gregoriovi (který se stál nejprve kardinálem a poté světcem) podle návrhu papežského architekta a kašnáře Luigiho Berniniho. Výstavba východo-západní osy současné zahrady se datuje do let 1619-1623, zatímco severo-jižní osa byla vybudována v letech 1664-1665. +more Rod vymřel po šesti generacích smrtí Contariny Barbarigo (1804), která ustanovila svým dědicem svého bratrance Marca Antonia Michiela, po němž v roce 1835 následoval hrabě Martinengo da Barco, poté hrabě Donà delle Rose a nakonec v roce 1929 šlechtic Pizzoni Ardemani, který vlastnil celé panství po tři generace. V roce 2013 zemřel Fabio Pizzoni Ardemani ve věku 91 let.

Zahrada Valsanzibio

V zahradě Valsanzibio se nachází více než sedmdesát soch s didaktickými motty vyrytými na podstavci, z nichž osmnáct vytvořil Enrico Merengo a jeho dílna; patří mezi ně zosobnění času, Endymion, Argos, Tyfus a Polyfémos. Park je protkán cestami vedoucími k fontánám (celkem šestnáct, včetně fontán Řeky, Aioloa, Větrů), k labyrintu ze zimostrázu, malým jezírkům, rybníčkům, potokům a vodotryskům, habrové galerii a malým stavbám. +more Jednou z nich je Poustevníkova jeskyně. Roste zde přibližně 120 000 rostlin, včetně několika poměrně vzácných druhů stromů: konkrétně 24 druhů jehličnanů, 16 vytrvalých listnatých stromů, 24 listnatých stromů a dalších druhů keřů. 299x299pixelů.

Trasa, která symbolizuje cestu člověka ke spáse jako novoplatónská iniciační cesta, začíná u monumentálního vchodu, elegantní stavby, na níž vynikají cenné basreliéfy a sochy, jako je Diana-Měsíc, bohyně přírody a divokých zvířat, věnovaná proměnám a zázrakům. Cesta dále vede do zahrady až k Silenovu oblouku; odtud se kolem rybníčku známého jako "Dianina lázeň", Fontány bohyně Iris a Rybníčku větrů dostaneme ke geometrickému labyrintu, který odkazuje na epizodu spojenou se životem svatého Řehoře Barbariga. +more Tento labyrint ze zimostrázového dřeva o délce 1 500 metrů představuje jeden z nejrozsáhlejších labyrintů své doby, který existuje dodnes.

Poté cesta pokračuje po pravé straně po Gran Viale, kterou lemuje Králičí ostrov, jeden ze vzácných dosud existujících králičích ostrovů, který představuje imanenci a zároveň charakteristický stav živých bytostí uzavřených v prostorových a časových hranicích. Vedle ostrova a za Gran Viale stojí majestátní socha představující Čas, který přerušil svůj let vesmírem: symbolizuje transcendentní stav lidského ducha. +more Mezi sochami a fontánami, které rovněž symbolicky ohraničují Ostrov a Čas, dojdeme ke schodišti Lonze, připomínajícímu verše Dantova Pekla, označené sonetem ilustrujícím významy zahrady na různých úrovních. Ta vede k cíli symbolické cesty, k Fontáně zjevení, korunované osmi alegoriemi výsad samotné zahrady a jejího pána. Nakonec se zahrada jako ideální "přírodní kontinuum" napojuje na Monte Gallo prostřednictvím sugestivního stromořadí cypřišů.

Galerie

Soubor:Villa Barbarigo Pizzoni Ardemani, portale esterno (Valsanzibio, Galzignano Terme). JPG|Dianina brána (portál) Soubor:Fontana IrideValsanzibio. +moreJPG|Fontána bohyně Iris Soubor:Grotta dell'Eremita. jpg|Poustevníkova jeskyně.

Odkazy

Reference

Literatura

Lionello Puppi, “Quivi è l'inferno e quivi il paradiso”. Il giardino di villa Barbarigo a Valsanzibio nel Padovano, in L'architettura dei giardini d'Occidente dal Rinascimento al Novecento, a cura di M. +more Mosser e G. Teyssot, Milano 1990, p. 181-183. * A. Pietrogrande, Il giardino di villa Barbarigo a Valsanzibio, in “Padova e il suo territorio”, 16 (2001), n. 91, p. 18-21. * L. Cerantola / Renato D'Agostin, Valsanzibio, Venezia 2017. * Tiziano Fratus, Un cammino di purificazione. Il giardino monumentale di Valsanzibio, in L'Italia è un giardino, Editori Laterza, 2016. * N. Zucchello (a cura di), Ville Venete: la Provincia di Padova, Venezia, 2001, pp.  232-234.

Externí odkazy

Kategorie:Vily v Itálii Kategorie:Stavby v Benátsku Kategorie:Benátské vily