Vladimir Velebit

Vladimir Velebit (19. srpna 1907, Zadar - 29. srpna 2004, Záhřeb) byl jugoslávský komunistický politik, partyzán, právník a diplomat, původem z Chorvatska.

Život

Byl synem rakousko-uherského generála. Vystudoval práva a živil se jako právník v chorvatské metropoli Záhřebu. +more Již během této doby navázal během svých stáží v jižním Srbsku kontakty s levicově orientovanými představiteli jugoslávského politického života, což ho dostalo do hledáčku tehdejšího královského režimu.

V roce 1939 se poprvé setkal v Istanbulu s Titem, se kterým měl později velmi dobré vztahy. Budoucí jugoslávský maršál se také zasloužil o to, aby Velebit byl přijat do komunistické strany.

Za války

Během druhé světové války (v březnu 1942) se přidal k partyzánskému hnutí. Josip Broz Tito ho pověřoval různými úkoly, týkajícími se kontaktu partyzánů se Spojenci (od června 1943 byl hlavní osobou, zmocněnou pro diplomatické úkoly). +more Účastnil se také tzv. březnových rozhovorů, během kterých partyzáni vyjednávali s Němci o některých podmínkách bojů, mezi které patřila např. výměna zajatců.

Kromě toho se také věnoval organizaci vojenských soudů v řadách partyzánů. Po smrti Loly Ribara převzal jeho funkce. +more V partyzánské armádě nakonec dosáhl hodnosti generálmajora.

Po válce

Po skončení konfliktu, když se komunisté chopili moci, se stal náměstkem jugoslávského ministra zahraničí (Stanoje Simiće). Vedl rozhovory v souvislosti s tzv. +more "Terstskou krizí", tedy hraničního sporu mezi Jugoslávií a Itálií. Byl hlavním vyjednavačem tzv. Memoranda o porozumění, ve kterém byla stanovena budoucí hraniční čára mezi oběma zeměmi ve sporné oblasti.

Roku 1948, během roztržky mezi Jugoslávií a Sovětským svazem, ho Sověti označili za špiona Velké Británie. Velebit tak byl nucen na svoji funkci rezignovat. +more Tato obvinění byla ještě několikrát zopakována přímo Stalinem, a to i poté, co Velebit přestal pracovat v jugoslávských diplomatických službách a své aktivity přesměroval jinam - vedl výbor pro turistiku a pohostinství.

Na počátku 50. let zastupoval Jugoslávii v Itálii a Velké Británii jako velvyslanec. +more Připravil první Titovu zahraniční cestu na západ (v roce 1953 do Londýna).

V 60. letech (1960-1967) se stal výkonným tajemníkem. +more Evropské hospodářské komise OSN. Také se zabýval řešením politické krizi na Blízkém východě. Když v roce 1967 opustil aktivní diplomatickou službu, byl jak v Jugoslávii, tak i v mezinárodním prostředí znám jako zkušený diplomat.

Zemřel 29. srpna 2004 v Záhřebu. Pohřben byl na hřbitově Mirogoj.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození 1907 Kategorie:Úmrtí 2004 Kategorie:Jugoslávští partyzáni Kategorie:Jugoslávští politici Kategorie:Muži Kategorie:Jugoslávští komunisté Kategorie:Narození v Zadaru Kategorie:Úmrtí v Záhřebu