Vladimír Brožík

Vladimír Brožík (3. prosince 1930 Přešín - 9. července 2008 Myjava) byl slovenský filosof, axiolog, estetik a vysokoškolský pedagog.

Život

Narodil se v západních Čechách, na lesní samotě v katastrálním území obce Přešín, nedaleko městečka Blovice v Plzeňském kraji. Předkové z otcovy strany byly z okolí Plzně, z matčiny strany z Chodska. +more Otce znal pouze krátce, matka mu zemřela když měl osm let. Vychovávala ho babička, později známá správkyně Kozinova statku v Újezdu ​​u Domažlic. Měšťanskou školu navštěvoval v Blovicích. Střední vzdělání získal na obchodní akademii v Plzni a (po přestěhování se s babičkou do Štěchovice) na Československé obchodní akademii v Praze.

Po maturitě v roce 1949 ho přijali na Fakultu sociálních věd VŠPHV v Praze; školu ukončil diplomovou prací o Josefovi Václavu Sládkovi. Stal se asistentem a později vědeckým aspirantem na FF UK v Praze. +more Jelikož na Slovensku v té době nebyl dostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí, dostal nabídku pracovat na VŠMU v Bratislavě, kde přednášel filozofii a estetiku. V té době se na Slovensku i oženil a natrvalo usadil. V roce 1961 získal vědeckou hodnost CSc. a v roce 1964 habilitoval. V letech 1961-1966 byl proděkanem Divadelní fakulty a v letech 1966-1969 prorektorem VŠMU v Bratislavě.

V roce 1969 přestoupil na katedru filozofie FF UK v Bratislavě. Přednášel axiologii a badatelsky se věnoval zejména problematice estetických a uměleckých hodnot. +more V letech 1970-1972 byl proděkanem FF UK, později, v letech 1972-1975 prorektorem UK pro vědu a výzkum. V roce 1979 obhájil vědecký titul DrSc. O tři roky později získal řádnou profesuru na katedře estetiky a věd o umění FF UK, kterou spolu s doc. Eugenem Šimunkem spoluzakládal a v letech 1975-1985 vedl.

Pak se stal ředitelem Literárněvědního ústavu SAV. Na tomto postu působil až do politického převratu v roce 1989, kdy na ředitelskou funkci abdikoval a zbývající rok do důchodu si odsloužil jako řadový vědecký pracovník. +more Na sklonku života ještě přednášel axiologii a v rámci ní aplikovanou vědeckou disciplínu hodnotové orientace na půdě katedry etiky a katechetiky FF UKF v Nitře.

Po náročné operaci srdce (čtyřnásobný bypass) se natrvalo uchýlil do myjavských kopanic, kde v létě roku 2008 zemřel. Pohřben je na Hřbitově Slávičie údolie v Bratislavě.

Myšlení

Od marxismu se přes axiologii propracoval až k filozofii lidské činnosti. Jeho hlavní a celoživotní vědeckou inspirací bylo dílo zakladatele české axiologie Mariana Várossa. +more Vychoval dvě generace herců, uměleckých pracovníků, estetiků a pedagogů. Jedním z jeho žáků byl i básník Dano Hevier.

Bibliografie

1966 - Človek a krásno * 1969 - Hodnoty, normy a projekty sveta * 1973 - Záhady dejín * 1976 - Marxistická teória hodnotenia * 1978 - O užitočnosti krásy * 1983 - Budúcnosť umenia * 1985 - Hodnoty a významy * 1987 - Vo vesmíre žijú ľudia * 1987 - Estetika všedného dňa * 1988 - Umenie v kultúrnom dianí spoločnosti * 1988 - Dialektika umeleckej kultúry (spolu s J. Tazberíkom) * 1997 - O hodnotách a ľuďoch * 2000 - Hodnotové orientácie

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Slovenští filosofové Kategorie:Vyučující na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě Kategorie:Vyučující na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě Kategorie:Narození 1930 Kategorie:Narození 3. +more prosince Kategorie:Narození v okrese Plzeň-jih Kategorie:Úmrtí 2008 Kategorie:Úmrtí 9. července Kategorie:Úmrtí v Myjavě Kategorie:Muži.