Vladimír Dmitrijevič Mendělejev

Vladimír Dmitrijevič Mendělejev (* 14. ledna 1865, Petrohrad - 1898) byl ruský námořní důstojník a projektant vodních děl. Byl synem vědce Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva a je autorem projektu přehrazení Kerčské úžiny.

Životopis

Dětství a mládí

Vladimír Dmitrijevič se narodil 14. ledna 1865 v Petrohradu jako první syn Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva a Feozvy Nikitičny roz. +more Leščové. První dítě z tohoto manželství sestra Marie zemřela v prvním roce života. Dalšími sourozenci byla Olga a dále sourozenci z otcova druhého manželství Ljubov, Ivan a dvojčata Vasil a Marie. Sourozenci z druhého manželství byli více než o půl generace starší a tak nejbližším sourozencem byla Olga, se kterou strávil dětství na statku Boblovo. Dmitrij Ivanovič měl velmi rád všechny své děti, ale k Vladimírovi jako k prvorozenci si vytvořil velmi silný vztah a vkládal do něj největší naděje. Navíc po neshodách rodičů koncem sedmdesátých let začali manželé žít odděleně, matka spolu s Olgou a otec s Vladimírem. V roce 1880 Vladimír jako patnáctiletý kadet námořního sboru cestoval se svým otcem na Kavkaz. Při zpáteční cestě z Kerče do Sevastopolu Dmitrij Ivanovič synovi vyprávěl o velkolepých plánech cara Petra na přehrazení Kerčské úžiny. Od té doby se tento projekt vryl do Vladimírovy mysli jako celoživotní zájem. Po svém otci zdědil schopnost dokonalé analytické rozvahy ale i pracovní a vědeckou houževnatost. Projekt během dalších let přivedl do fáze reálného projektu s dostatečnou technickou i ekonomickou podstatou. I když se věnoval kariéře námořního důstojníka, ke své milované představě Azovského zálivu jako samostatného ze všech stran chráněného ruského moře se neustále vracel. V roce 1884 absolvoval Námořní kadetní sbor.

Plavba na Dálný východ

+more1|Dmitrij_Ivanovič_Mendělejev_a_Vladimír_Dmitrijevič_na_palubě_křižníku_Pamjať_Azova_(1888)'>Pamjať Azova v létě 1890 Kromě bystré mysli Vladimír po svém otci zdědil i stejné komplikace v osobním životě. Stejně jako otec byl i Vladimír bolestivě a nečekaně opuštěn svou snoubenkou krátce před plánovanou svatbou, stejně jako otec na bolestivý prožitek odejel zapomínat do zahraničí a stejně jako otec i on si ze zahraniční cesty přivezl vyživovací povinnost. Tou nešťastnou láskou byla Maria Fjodorovna Jurkovská, pozdější herečka a žena Maxima Gorkého. Díky otci Vladimír v hodnosti poručíka získal funkci doprovodu následníka trůnu careviče Nikolaje II, při jeho plavbě na lodi Pamjať Azova. Tato obrněná fregata s děly ráže 203 mm byla určena k plavbě na Dálný východ jako součást širší diplomatické mise. Loď vyplula z Petrohradu 23. srpna 1890 s cílem obeplout Evropu a v Sevastopolu nabrat na palubu careviče. Osmanská říše však neudělila povolení k proplutí do Černého moře a tak se Mikuláš II nalodil v Terstu. 19. října loď opustila Terst a v Řecku na palubu nastoupil řecký princ a Nikolajův přítel Georg. V Bombaji loď ukotvila na 42 dní za účelem carevičova odpočinku a přístav opustila 31. ledna 1891. Cílového Vladivostoku bylo dosaženo 16. května 1891. Ještě před tím loď kotvila v japonském přístavu Nagasaki. Zde byl během diplomatických jednání mezi Japonským císařem a zástupci Ruska a Řecka napaden Mikuláš II fanatickým policejním důstojníkem japonské ochranky  a byl poraněn údery šavle. Japonská strana byla tímto útokem velmi poděšena jako možným iniciačním incidentem válečného vztahu a případ byl velmi podrobně vyšetřován. Do vyšetřování byl zapojen i Vladimír Dmitrijevič, který hojně využil svého koníčka fotografování, kterému se dříve často věnoval spolu s otcem. Do vyšetřovacího spisu incidentu v Ótsu se tak dostalo na 5000 fotografií, pořízených Vladimírem Dmitrijevičem Mendělejevem. Z Vladivostoku se carevič vydal na zpáteční cestu do Petrohradu, Pamjať Azova plnila svou dálněvýchodní misi ještě rok. Japonsko v této době byla uzavřenou zemí a kontakt s představiteli země byl umožněn pouze během přesně naplánovaných programů, odvíjejících se od přístavu Nagasaki. O cizince bylo pečováno s největší možnou pozorností a při déletrvajících pobytech byla hostům nabízena i služba formou smluvních manželek. Tento druh pohostinnosti, který v křesťanských zemích neměl zákonný ekvivalent, způsobil, že se v Nagasaki rodilo velké množství dětí cizinců. Služby dočasné manželky využil i Vladimír Dmitrijevič. Nakonec 16. října 1892 Pamjať Azova zakotvila v Kronstadtu po době delší jak dva roky. V lednu 1983 se v Nagasaki narodila vnučka slavného vědce Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva, Ofudži Hidešima.

Po návratu z Vladivostoku

Po návratu do Ruska smluvní vztah s dočasnou manželkou skončil, přesto matka Ofudži navázala s Vladimírem kontakt. Vladimírův otec sice vyplácel 18 let výživné na domnělou dceru Rosu do Německa, ale svým otcovstvím si jist nebyl, v případě otcovství Vladimíra však nezaváhal. +more V jeho životopisných materiálech jsou zachovány dopisy, z nichž je zřejmý zájem o osud dítěte a je doloženo i proplacení významné částky. Zhoršující se vztahy mezi Ruskem a Japonskem kontakt přerušily a o osudu možného potomka slavného vědce není nic známo. Na lodi Pamjať Azova Vladimír Dmitrijevič sloužil do roku 1894. V roce 1896 se Vladimír oženil s dcerou významného ruského malíře a uměleckého činovníka Kirilla Vikentijeviče Lemocha, Varvarou Kirillovnou. Z tohoto manželství se 16. listopadu 1896 narodil syn, který po slavném dědečkovi dostal jméno Dmitrij. V roce 1898 Vladimír Dmitrijevič opustil válečné námořnictvo a nastoupil jako inspektor pro rozvoj lodní dopravy při Ministerstvu financí. Jako redaktor Brockhausovy-Jefronovy encyklopedie zpracoval 16 článků na téma fotografických metod a technik.

Koncem roku 1898 onemocněl chřipkou a během týdne, dne 31. prosince zemřel. +more Čtyřletý Dmitrij Vladimirovič zemřel v červenci 1900. Jejich smrt byla nejbolestivější částí života velikého vědce Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva.

Projekt zvýšení hladiny Azovského moře

V roce 1897 předal Vladimír Dmitrijevič svůj projekt na zvýšení hladiny Azovského moře ministru financí Sergeji Wittemu, ale prozatím nijaké návrhy na realizaci díla nevznikly. Koncem roku 1898 Vladimír Dmitrijevič zemřel. +more Jeho slavný otec týden po jeho smrti napsal k dílu doslov a s tímto doslovem byla v roce 1899 vydána v Petrohradu kniha „Projekt zvýšení hladiny Azovského moře přehrazením Kerčského průlivu sestavený Vladimírem Dmitrijevičem Mendělejevem, Posmrtné vydání s přílohou 2 map a 5 výkresů. “.

Pro přehrazení byla zvolena trasa s nejmenší spotřebou materiálu. Hráz tak nebyla plánována přímo mezi západním břehem a kosou Čuška, které by bylo nejkratší, ale překonáním delší, ale mělčí trasy směrem k ostrovu Tuzla a následným směrováním k Čušské kose. +more Dílo se tak skládalo ze dvou částí.

1. Spojení západního břehu s ostrovem Tuzla se skládalo ze dvou hrází, nazývaných hlavní a střední. +more Hlavní hráz o výšce 40 stop a základně 18 sáhů měla obsahovat dvě propusti, umožňující přepravu největších námořních lodí. Tato hráz o délce 550 sáhů (1 150 m) navazovala na střední hráz, která se táhla v mělké zóně v délce 955 sáhů.

2. Navázání ostrova Tuzla s kosou Čuška a její navýšení nad vzedmutou hladinu o celkové délce 5 850 sáhů.

Hladina Azovského moře měla být zvednuta o 10 stop (3 metry) a zatopená plocha 6 600 čtverečních verst se týkala především bažin a pozemků nejhorší bonity, označovaných jako rodiště sarančat. Plocha moře by umožnila dopravu největším lodím do přístavů Berďansk, Mariupol a Jejsk. +more Zdvojnásobení hloubky u severního pobřeží, především v Taganrožské zátoce by výrazně omezilo tvorbu nebezpečných přívalových vln, které ohrožovaly plavbu po Donu až za Rostov. Rostov na Donu by se stal přímořským přístavem, u kterého se počítalo z výstavbou loděnic, podporovaných místními zdroji uhlí a železa. Součástí projektu bylo i obranné řešení vojenské a ekonomický rozbor vedoucí k požadavku sedmi miliónů rublů s desetiletou návratností.

V předmluvě Dmitrij Ivanovič Mendělejev napsal: “Až dílo bude uskutečněno -dříve nebo později- zůstane věčná vzpomínka na Vladimíra Dmitrijeviče.“

Důvodů, proč projekt nebyl uskutečněn bylo mnoho. V carské éře to byl rozvoj korupce za vlády mladého +more_Alexandrovič'>Mikuláše II. upřednostňující zahraniční dodavatele železničních odborníků před pracemi zajištěnými vlastními zdroji, v sovětské éře mezi hlavní důvody patřila nutnost turecké a britské propustky pro plavbu z Černého moře do Atlantiku, což způsobilo upřednostnění Bělomořského kanálu před Volžsko-donským. Základním důvodem je však to, že si nikdo nedokázal představit strategický význam Černého moře a hranice Ruského impéria na konci začínajícího 20. století. Význam úvah otce a syna Mendělejevových dokazuje v 21. století rychlost výstavby Krymského mostu.

Odkazy

Literatura

V. D. +moreMendělejev,  Проект поднятия уровня Азовского моря запрудою Керченского пролива, nakladatelství Děmidov, Petrohrad 1899, 33 stran * Archiv D. I. Mendělejeva, Sborník autobiografických materiálů Díl 1. Leningrad: Nakladatelství leningradského státního institutu A. A. Ždanova, 1951. 203 s. * О. Д. ТРИРОГОВА-МЕНДЕЛЕЕВА, О. Д. Менделеев и его семья [Воспоминания дочери]. Leningrad: Nakladatelství akademie věd SSSR, 1947. 104 s.

Související články

Dmitrij Ivanovič Mendělejev * Ljubov Dmitrijevna Bloková * Vasilij Dmitrijevič Mendělejev

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození 14. +more ledna Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Úmrtí v roce 1898 Kategorie:Muži.