Cesko.wiki Vlasta Pospíšilová
Author
Albert FloresVlasta Pospíšilová (rozená Jurajdová, 18. února 1935 Praha - 15. dubna 2022) byla česká scenáristka, animátorka a režisérka. Spolupracovala na mnoha krátkometrážních i celovečerních filmech společně s řadou oceňovaných českých režisérů. Byla velice oceňovanou animátorkou, a to i na mezinárodní scéně, především na poli loutkové animace. V roce 1979 debutovala jako režisérka krátkým animovaným filmem O Maryšce a vlčím hrádku.
Život
Vystudovala loutkářství a scénické výtvarnictví na Vyšší škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Richarda Landera. Již na škole se setkala s prací Jiřího Trnky a navštěvovala ateliéry animovaného filmu v Chourových domech na Národní třídě, kde Trnka zrovna natáčel loutkový celovečerní film Bajaja (1950). +more Po ukončení studií nastoupila do cestovní kanceláře Turista, kde působila dva roky jako propagační grafička. Po této pracovní zkušenosti nastoupila do Krátkého filmu Praha do studia kreslených a loutkových filmů (později Studio Jiřího Trnky). Jako samostatná animátorka začala pracovat v sedmdesátých letech.
Do svého osobního života nechala nahlédnout v televizní seriálu Teď vedou, babička s dědou (2009), kde se objevila i se svými vnoučaty. Kromě představení v roli babičky, také mluvila o své roli režisérky a jejich pracovních zvycích. +more V té době pracovala také na výstavě představující natáčení Fimfára, jejíž příprava je v seriálu také zachycena.
V roce 2015 jí byla na Mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifilm v Třeboni udělena Cena za celoživotní dílo. Festival aktivně navštěvovala až do své smrti v roce 2022.
Dílo
Spolupráce
Prvních dvanáct let pracovala ve studiu kreslených a loutkových filmů jako asistentka. O svých začátcích u Jiřího Trnky do rozhovoru pro Film a doba řekla:Pracovala jsem zprvu v přípravě. +more Dělali se elfíci do Snu noci Svatojánské; lepila jsem kytičky, z bužírky jsem dělala plášť Titanie. Přitom se točily animátorské zkoušky. Dostali jsme kameru a praktikábl. Vymysleli jsme si malý příběh, měli jsme oblouk z Bajaji a Trnka nám půjčil loutku Šaška… Říkali nám děti, i když třeba Janu Adamovi bylo už třicet šest let. Dělali jsme žaludy, elfíky, ale už i samostatné záběry. Úvodní záběr Snu se točil tři týdny…S Jiřím Trnkou kromě filmu Sen noci svatojánské spolupracovala také na filmech Kybernetická babička (1962) a Archanděl Gabriel a paní Husa (1964). Jako asistentka při svém působení v Krátkém filmu pracovala i na filmech dalších režisérů Jana Karpaše Fikmik (1959) či Půlnoční příhoda (1960) Břetislava Pojara.
Až počátkem sedmedesátých let začala pracovat již jako samostatná animátorka. S režisérem a scenáristou Jaroslavem Bočkem pracovala hned na třech snímcích - Sochařka z poličky (1970), Vdova z Efesu (1971) a Tři etudy pro animátora s dohrou (1977). +more Právě poslední zmíněný film bývá v její filmografii vyzdvihován pro její animační zručnost. V polovině sedmdesátých let animovala snímky Račte prominout (režie Lubomír Beneš, 1974) a Čára a já (režie Zdeněk Smetana, 1975), který byl oceněn na festivalech v Gottwladově (dnešní Zlín) a v Kroměříži. Na konci sedmdesátých let se podílela také na dvou historicky situovaných animovaných filmech Faustův dům (režie Garik Seko, 1977) a Jeruzalémská ulice (1978) režírovaný Ivanem Renčem. S Ivanem Renčem natočila v témže roce také film Daliborka (1978). Odklon od klasické loutky k práci s hlínou či k objektové animace si vyzkoušela na filmech Jana Švankmajera Možnosti dialogu (1982) nebo Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (1971).
Jako trikařka pak pracovala i na dvou hraných filmech režiséra Jindřich Poláka s postavou Pana Tau - Od zítřka nečaruji (1978) a Poplach v oblacích (1978). Pospíšilová je přímo autorkou loutky postavy Pana Tau.
Její poslední spolupráce v pozici animátorky na celovečerním animovaném snímku byla s režisérem a animátorem Stanislavem Látalem na filmu Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1981), s nímž spolupracovala již na animaci snímků Jiřího Trnky.
Samostatná tvorba
Filmy
Pospíšilové režijním debutem se stala hororová pohádka O Maryšce a vlčím hrádku (1979), který spolurežírovala společně se scenáristou Edgarem Dutkou. O pět let později samostatně režírovala snímek Paní Bída, v němž se výrazně otiskl rukopis výtvarnice Šárky Vachové, zvláště na podobě loutek. +more O postavě paní Bídy Vlasta Pospíšilová řekla:Pro mě paní Bída nebyla jen symbolem hmotné bídy a chamtivosti. Viděla jsem v ní to, co každého občacs navštíví formou nemoci, nesnází, rodinných tablů a čemu se člověk nemůže ubránit jinak než statečností, prací a humorem. A to je případ mé Bídy. Následoval její pravděpodobně nejznámější snímek Lakomá Barka (1986), který byl adaptací jedné z humoristických pohádek z knihy Jana Wericha Fimfárum. Výtvarníkem snímku byl tentokrát Petr Poš. . Na práci Pospíšilové a Poše navázal po patnácti letech producent Martin Vandas se společností Maurfilm - postupně vznikly tři celovečerní animovaná pásma Fimfárum Jana Wericha (2002), Fimfárum 2 (2006) a Fimfárum - Do třetice všeho dobrého 3D (2011). Lakomá Barka se stala součástí prvního z nich.
Seriály
V polovině devadesátých let se kromě krátkometrážní filmové tvorby, se začala věnovat také tvorbě seriálů. Na tomto poli debutovala adaptací knihy Jana Karafiáta Broučci. +more Stejnojmenný seriál vznikal v koprodukci s francouzskými a britskými partnery. Výtvarnou podobu adaptace vytvořila výtvarnice Jitka Walterová. V roce 1998 pak navázala seriálem Dobrodružství na pasece a o dva roky později seriálem Broučkova rodina.
Režírovala také několik dílů ze seriálu Pat a Mat se vracejí (2003 a 2004), která navazovala na předchozí série Lubomíra Beneše, s nímž spolupracovala již před lety na krátkém filmu Račte prominout (1974).
Filmografie
Animace
Krátkometrážní
Fikmik (režie Jan Karpaš, 1959) * Půlnoční příhoda (režie Břetislav Pojar, 1960) * Kybernetická babička (režie Jiří Trnka, 1962) * Archanděl Gabriel a paní Husa (režie Jiří Trnka, 1964) * Sochařka z Poličky (režie Jaroslav Boček, 1970) * Vdova z Efesu (režie Jaroslav Boček, 1971) * Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (režie Jan Švankmajer, 1971) * Račte prominout (režie Lubomír Beneš, 1974) * Čára a já (režie Zdeněk Smetana, 1975) - získána 1. cena za animaci v roce 1976 v Gottwaldově (dnes Zlín) * Tři etudy pro animátora s dohrou (režie Jaroslav Boček, 1977) - oceněno v roce 1978 Bronzovým kroměřížským tolarem na ARSfilmu v Kroměříži * Faustův dům (režie Garik Seko, 1977) * Jeruzalémská ulice (režie Ivan Renč, 1978) - oceněno v roce 1979 na ARSfilmu v Kroměříži * Daliborka (režie Ivan Renč, 1978) - získána cena za animaci v roce 1979 v Gottwaldově (dnes Zlín) * Pat a Mat - Tapety (režie Lubomír Beneš, 1979) * Možnosti dialogu (režie Jan Švankmajer, 1982)
Celovečerní
Sen noci svatojánské (režie Jiří Trnka, 1959) * Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (režie Stanislav Látal, 1981) * Tisíc a jedna noc (režie Garik Seko, 1993)
Režie
O Maryšce a vlčím hrádku (1979) - oceněno v roce 1980 na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež * Paní Bída (1984) * Lakomá Barka (1986) * Až opadá listí z dubu (1991) * Broučci (1995) - seriál * Dobrodružství na pasece (1998) - seriál * Broučkova rodina (2000) - seriál * Splněný sen (2001) * Pat a Mat se vracejí (2003-2004) - vybrané epizody * O kloboučku s pérkem sojčím (2007)