Vlasta Prachatická

Vlasta Prachatická (27. listopadu 1929, Staré Smrkovice - 27. dubna 2022) byla česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors.

Život

Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946-1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Otakara Španiela. +more Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér.

Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická (* 1953) je výtvarnice a syn Pavel Kolíbal (* 1956) je architekt.

Roku 1952 se zúčastnila společné výstavy na Akademii v Berlíně a roku 1957 společné výstavy pěti výtvarníků v Alšově síni Umělecké besedy, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. +more letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii (Pacík, Zoubek, Kmentová, Vinopalová, Prachatická) a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo.

Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst (DAAD) pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. +more Od roku 2006 byla čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors.

Vlasta Prachatická žila a pracovala v Praze.

Dílo

Od dob studií se věnovala sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. +more Vycházela z klasických principů, které se týkají modelace povrchu, jak je formulovali přední sochaři: Charles Despiau - „i ta nejmenší část povrchu sochy musí mít svůj vlastní život“, Auguste Rodin - „sochař stejně jako stavitel hněte a modeluje světlo a stín“ nebo Alberto Giacometti - „hlavy jsou hmotou v ustavičném pohybu, proměnlivou formou, nikdy zcela uchopitelnou“. Vyhýbala se psychologizování a formální stylizaci portrétů, ale uvědomovala si významný vztah mezi anatomickou stavbou lebky a reliéfním ztvárněním tváře, které je výrazem napětí pokožky a svalů. Podnětným vzorem pro ni byla impresionistická modelace Medarda Rossa i vyváženost prací Charlese Despiau, které zachovávají věrnost předloze aniž by potlačovaly uměleckou obraznost. Z českých sochařů jí byl nejbližší Josef Kaplický, který v portrétu zohlednil dědictví avantgardy zosobněné Otto Gutfreundem. Pro díla z jejího zralého období byla inspirací expresivní modelace Marino Mariniho i abstrahující pojetí portrétu Alberta Giacomettiho, vycházející ze smyslových vjemů a citového rozechvění.

Modelace tváře v hlíně postrádá zejména světelné kvality a ovlivňuje tak podobu portrétovaného, zatímco bronzový odlitek je „příliš definitivní“ a zároveň nejmrtvější. Prachatická proto upřednostňuje sádrový odlitek, který je pro ni skutečným a živým originálem. +more Sádru je navíc možno upravovat nebo dokončit polychromií.

Soustavná práce na portrétech znamenala potřebu proniknout do osobního zázemí a uvažovat o povaze a vlastnostech portrétované osoby. To bylo snazší v případě lidí, se kterými se ona i Stanislav Kolíbal přátelsky stýkali. +more Do tohoto okruhu patřil historik umění František Matouš, který uváděl výstavu mladých výtvarníků v Alšově síni (1957) a jeho dcera Helena, nebo malíř Václav Bartovský, jeden ze zakladatelů UB 12. Prachatická se vždy živě zajímala o moderní i klasickou vážnou hudbu a mezi její přátele patřili někteří známí hudebníci a skladatelé (Pavel Bořkovec, Karel Balling). Ve snaze zachytit podobu člověka co nejpravdivěji se k některým portrétům po několika letech vracela. Portrét svého strýce, violoncellisty Karla Pravoslava Sádla, modelovala poprvé roku 1961, ale studii později sama zničila a k definitivnímu portrétu dospěla až roku 1985.

File:Vlasta Prachatická, Maminka I, 1951 (2). jpg|Maminka I, 1951 Soubor:Vlasta Prachatická, PhDr František Matouš III (1955). +morejpg|PhDr František Matouš, 1955 File:Vlasta Prachatická, Václav Bartovský, 1959. jpg|Václav Bartovský, 1959 File:Vlasta Prachatická, Karel Pravoslav Sádlo II (1960). jpg|Karel Pravoslav Sádlo, 1960 File:Vlasta Prachatická, Portrét otce, 1962 (2). jpg|Portrét otce, 1962.

Od přelomu 60. a 70. +more let, kdy dostala některé veřejné zakázky, bylo nutné modelovat bez přímého styku s portrétovanou osobou, pouze na základě dokumentace. Takovým úkolem byl portrét Ludwiga van Beethovena (zámek Hradec nad Moravicí), houslisty Karla Hoffmanna, olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana nebo Jana Masaryka. Také u žijících osob, které portrétovala, jí nakonec přestal vyhovovat strnulý výraz modelu při sezení v ateliéru. Dala přednost tomu, pozorovat lidi v běžném životě a zachytit v paměti prchavé výrazy tváře, které dávají portrétu přirozenost. Právě schopnost abstrakce charakteristických rysů tváře je v díle Vlasty Prachatické to, co ho činí jedinečným. Portréty z poslední doby zachycují vesměs osoby, které již nežijí. Pro sochařku to neznamenalo omezení, ale naopak větší tvůrčí svobodu.

Soubor:Vlasta Prachatická, Jan Masaryk II (1968). jpg|Jan Masaryk, 1968 File:Vlasta Prachatická, Josef Čapek, 1972 (2). +morejpg|Josef Čapek, 1972 Soubor:Vlasta Prachatická, Bohuslav Martinů II (1978). jpg|Bohuslav Martinů, 1978 Soubor:Vlasta Prachatická, Francis Bacon (1985). jpg|Francis Bacon, 1985 Soubor:Vlasta Prachatická, Josef Šíma (1988). jpg|Josef Šíma, 1988.

Citát

„Vždycky mne zajímala jen lidská tvář. Nejde mi však jen o to, abych vyjádřila toho, komu patří. +more Několik tisíc let vlastně se lidé o ní zajímají a po tu dobu není těch vnějších změn tolik. Typy některých dávných portrétů nacházíme stále kolem sebe. Jde mi však o to, abych všemi výtvarnými prostředky vyjádřila hlavu, patřící naší době. “.

Realizace

1969 Ludwig van Beethoven, zámek Hradec nad Moravicí * 1970 pamětní deska s bustou J. B. +more Foerstera, Wattmanngasse 25, Vídeň * 1972 portrét arcibiskupa Stojana, cín, kostel sv. Mořice, Kroměříž * 1972 pamětní deska s portrétem Karla Hoffmanna, houslisty Českého kvarteta * 1978 portrét Bohuslava Martinů, foyer Národního divadla * 1980 Vincenc Kramář, hlava a pamětní deska, Městská knihovna, Mariánské náměstí Praha * 1985 portrét a pamětní deska malíře Jaroslava Hněvkovského na jeho rodném domě v Žebráku * 1988 portrét Josefa Šímy, městské muzeum Jaroměř * 1988 portrét Josefa Bohuslava Foerstera, foyer Národního divadla * 1997 pamětní deska s portrétem J. V. Sládka, Resslova 5, Praha 2 * 1999 busta Jana Palacha, základní škola Všetaty * 2006 Rainer Maria Rilke, busta a pamětní deska, Na Příkopě 16, Praha 1.

File:Vlasta Prachatická, Ludwig van Beethoven, 1969. jpg|Vlasta Prachatická, Ludwig van Beethoven, 1969 File:Vlasta Prachatická, Karel Hoffmann II (1972). +morejpg|Vlasta Prachatická, Karel Hoffmann, 1972 File:Gedenktafel für Bohuslav Förster - Wattmanngasse 25. jpg|Pamětní deska J. Bohuslava Förstera, Vídeň Soubor:Prague Rilke Memorial plaque 1. JPG|V. Prachatická: pamětní deska R. M. Rilkeho, Praha, Na příkopě, 2011 File:Vlasta Prachatická, Portrét Jana Palacha, 1998. jpg|Vlasta Prachatická, Portrét Jana Palacha, 1998.

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie Praha * Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (dříve ČMVU) * Galerie hlavního města Prahy * Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem * Galerie výtvarného umění v Ostravě * Galerie umění Karlovy Vary * Moravská galerie v Brně * Muzeum umění Olomouc * Galerie Klatovy / Klenová

Samostatné výstavy

1961 Daisy Mrázková, Vlasta Prachatická: Portréty, Galerie na Karlově náměstí, Praha * 1985 Vlasta Prachatická : Portréty, Staroměstská radnice, Galerie hlavního města Prahy * 2001 Vlasta Prachatická : Portréty, Veletržní palác, Národní galerie v Praze. * 2001 Vlasta Prachatická : Portréty, Zámek Klenová, Galerie Klatovy / Klenová * 2003 Vlasta Prachatická, Městské muzeum a galerie, Hořice v Podkrkonoší * 2016 Markéta a Vlasta Prachatická: Portréty a kresby, Galerie 1. +more patro, Praha * 2018 Vlasta Prachatická - Portréty, Museum Kampa, Praha, 27. říjen 2018 - 20. leden 2019.

Společné výstavy (výběr)

1952 Ausstellung Die tschechoslowakische Skulptur, Akademie der Künste, Berlín * 1957 Výstava pěti výtvarníků (Prachatická, Kolíbal, Šimotová, John, Burant), Alšova síň Umělecké besedy, Praha 1 * 1967 5 sochařů, Galerie Václava Špály, Praha * 1971 Contemporary czechoslovak art, Kuvajt * 1987 Český portrét 1877-1987, Středočeská galerie, Praha * 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha * 2015 Sochárky - výber osobností česko-slovenského sochárstva/Women Sculptors: A Selection of Significant Czech and Slovak Sculptors, Slovenská národná galéria, Bratislava

Odkazy

Reference

Literatura

Hynek Glos, Petr Vizina, Stará garda, nakl. Argo, Praha 2016, s. +more 56-59, ISBN 978-80-257-1881-0 * Daisy Mrázková / Vlasta Prachatická, 1961, Šetlík Jiří, kat. 18 s. , Galerie SČSVU na Karlově náměstí, Praha * Vlasta Prachatická: Portréty, 1985, kat. 28 s. , GHMP. Praha, Staroměstská radnice * UB 12 (texty Václav Boštík a kol. ), kat. 41 s. , Výtvarný odbor Umělecké besedy, znovuzaložený 1990, Praha 1994.

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20140723063431/http://artlist. cz/. id=1201]Vlasta Prachatická na stránkách Artist. cz[/url] * [url=http://www. artforgood. cz/cs/vybrana-dila/ateliery-clenu-ub-12-a-jejich-portrety]On-line výstava na Art for Good nový život výstav (Ateliery členů UB 12 a jejich portréty)[/url].

Kategorie:České sochařky Kategorie:Narození 1929 Kategorie:Narození 27. +more listopadu Kategorie:Úmrtí 2022 Kategorie:Úmrtí 27. dubna Kategorie:Ženy.