Vodič (elektrotechnický výrobek)

Jádra vodičů

Jádra vodičů se vyrábějí z elektricky vodivých materiálů, převážně kovů.

Materiál jader

Bude-li vodič sloužit k přenosu silové a signální (sdělovací) elektřiny, je vhodné použít materiál s dobrou vodivostí: * měď se využívá nejčastěji. Může být holá nebo pokovená (cínem, stříbrem atd. +more). Její výhodou je kromě vodivosti také vysoká pevnost a houževnatost, se kterou vodič velmi dobře odolává ohybům; * hliník se používá v menší míře, a to převážně pro energetické aplikace. Oproti mědi má nižší vodivost, ale je mnohem lehčí a je tak vhodný třeba pro závěsná vedení; jeho mechanické vlastnosti jsou mnohem horší než mědi: při opakovaném ohnutí se láme, pod tlakem se vymačkává (teče); podobně se chová při větším proudu; to může vést k uvolnění z mechanických svorek, jiskření a vzniku požáru * bronz a mosaz - pro potřeby pevnějších jader s vysokou vodivostí, dříve např. pro telefonní vedení; * poměděná ocel - pro potřeby pevnějších a levnějších jader bez vysokých nároků na vodivost (včetně levných anténních koaxiálů); * pocínovaná ocel je využívána na přívodní vodiče pro rozbušky, slangově zvané "palníky"; * uhlíková nit je nekovové jádro, vhodné k přenosu vysokonapěťových výbojů v zapalovacích kabelech u motorů, protože podstatně snižuje elektromagnetické rušení do okolí motoru; * konstantan, slitiny niklu atd. - pro topné a vyhřívací vodiče; * ocel pro speciální aplikace, například železniční zabezpečovací systémy * atd.

Průřezy jader

Na základě mezinárodní technické normalizace, vzešlé z IEC již v době mezi světovými válkami, se pro vodiče a kabely používají tzv. jmenovité průřezy. +more Výrobci nejsou povinni vyrábět vodič tak, aby jeho geometrický průřez byl číselně roven jmenovité hodnotě, ale musí splnit jiné požadavky - příslušné předmětové normy (např. ČSN EN 60228) stanoví pro každý jmenovitý průřez nejvyšší povolený odpor a nejvyšší možný průměr jádra, resp. použitých drátků. Není-li tedy skladba jádra stanovena přísněji, záleží jeho složení na vůli výrobce tak, aby splnil tento předpis. Velkou roli v tom totiž hraje například čistota kovu jádra.

Laicky známé jsou průřezy silových vodičů 0,5 - 0,75 - 1 - 1,5 - 2,5 - 4 - 6 - 10 mm2, v signální technice se používají i malé průřezy 0,14 - 0,22 - 0,35 - 0,5 - 0,75 - 0,85, v energetice naopak velké průřezy 10 - 16 - 25 - 35 - 50 - 70 - 95 - 120 - 150 - 185 a 240 mm2. Mimo to jsou normalizované i jiné průřezy, které se používají zřídka - například 0,6,- 2- nebo 8 mm2.

Odlišné systémy značení

American Wire Gauge zkráceně AWG je způsob značení průměru vodičů, používaný především v USA. Označení neudává přímo rozměr v délkových jednotkách, ale odvozuje ho od základního rozměru podle počtu průchodů výsledného vodiče tažícím zařízením při výrobě. +more Protože tento systém je v USA stále používán, existují převodní tabulky, ze kterých lze vyčíst průměr (průřez) vodiče popsaného některým stupněm AWG. Tabulka je například na http://www. kabelyvodice. cz/technicka-podpora/tech_awg-prurezy. php.

Skladba jader vodičů

plné jádro - takové jádro má podobu jednoho kulatého drátu. ČSN EN 60228 taková jádra řadí do třídy 1, zvykově se také tato jádra označují zkratkou RE - ta je převzata z němčiny a znamená rund, eindrähtig. +more Anglicky se tato jádra označují round single wire. Obvykle se toto jádro používá např. pro silové úložné kabely menších průřezů, pro sdělovací rozvody atd.

* lanované jádro - vznikne tím, že se dohromady složí šest až sedm drátků, případně devatenáct, a stočí se do pravidelné šroubovice. ČSN EN 60228 je řadí do třídy 2, pro vodiče v automobilovém průmyslu se užívá název pravidelné lanko neboli skladba typu A, a to podle německé normy LV 112. +more Obvykle se používá pro vyšší průřezy silových kabelů. Obecně se vodiče s těmito jádry nazývají licna (z něm. e Litze).

* ohebné jádro - vznikne obdobně jako lanované, ale počet drátků není přesně dán a může být libovolný (tak, aby vodič splňoval požadavky maximálního elektrického odporu pro daný průřez). Podle ČSN EN 60228 jsou to jádra třídy 5, neoficiální název je sypané lanko, u autovodičů se používá název skladba typu B. +more Obvykle se používají např. pro pohyblivé silové přívody. Pro lanovaná a ohebná jádra se společně používá i zvyková německá zkratka RM - rund, mehrdrähtig.

* vysoce ohebné jádro - podle ČSN EN 60228 jádra třídy 6. Neoficiální název je kartáčové lanko a používají se pro vodiče, u kterých je požadována zvlášť vysoká ohebnost (např. +more audiokabely nebo k pohyblivým částem strojů). Německá zkratka RF - rund, feindrähtig.

* sektorové jádro - jádro nekulatého tvaru, zpravidla má profil kruhové výseče tak, aby při použití v kabelu do sebe jednotlivé žíly dobře zapadly a snížil se tak výsledný průměr kabelu. Tato jádra jsou specialitou pro energetické kabely vysokých průřezů (zhruba od 35mm2 a výše). +more Mohou být buď z přelisovaného jednodrátu (německá zkratka SE - sektor, eindrähtig), nebo mohou být složena z více drátů (německá zkratka SM - sektor, mehrdrähtig).

* komprimovaná jádra - vzniknou tak, že se složené (lanované nebo ohebné) jádro finalizuje protažením skrz užší profil a tím se slisuje, čímž dojde ke zpevnění jádra a zmenšení průměru bez snížení vodivosti.

* další tvary - tyč, pásek, kolejnice atd.

Dimenzování průřezu vodičů

Při průchodu elektrického proudu vznikají ve vodiči ztráty. Tyto ztráty navíc u běžných vodičů rostou s teplotou. +more Ztráty mohou při nesprávném dimenzování vést k přehřívání izolace a k jejímu zrychlenému stárnutí, v extrémním případě může dojít i k poškození kabelu "shořením" izolace. Při určování průřezu vodičů by měly být zohledněny následující faktory: * maximální procházející proud (bývá určený jistícím prvkem) * způsob uložení vodiče (lepší chlazení znamená možnost vyššího zatížení) * teplota okolí * souběžné uložení více kabelů (sousední kabely zhoršují chlazení a generují teplo) * izolace vodiče (tepelná vodivost a tepelná odolnost) * vliv prostředí z požárního hlediska * povolený úbytek napětí na vodiči * vliv skin efektu.

Běžné domácí elektrické instalace používají pro proud 10 A měděné kabely s průřezem 1,5 mm2 (světelný rozvod), pro zásuvkové rozvody s maximálním zatížením 16 A se používají měděné kabely s průřezem 2,5 mm2. V průmyslových rozvodech záleží na typu použitých kabelů a způsobu uložení.

Rozdělení vodičů podle izolace

Stíněný plášťovaný vodič = koaxiální kabel

Holé vodiče

Tyto vodiče se používají tam, kde za běžných podmínek (včetně tzv. podmínek jedné poruchy) nehrozí nežádoucí chování vodiče (bezprostřední ohrožení života a zdraví, zkrat apod. +more) nebo tam, kde je naopak žádoucí, aby vodivé jádro bylo přístupné přímo. Může jít například o: * Holý měděný drát kruhového průřezu - užívá se k výrobě spojek uvnitř rozvaděčů * Měděné tyče obdélníkového nebo obecně nekruhového průřezu - na přípojnice uvnitř rozvoden, rozvaděčů, jako součást přípojnicových rozvodů, kterými se napájejí stroje v průmyslových provozech * Měděné pletivo - pás spletený z tenkých měděných drátků, používá se k propojení kovových dveří nebo oddělitelných krytů různých strojů a rozvaděčů * Trolejový drát - drát s rybinovou upevňovací drážkou, slouží jako vrchní napájecí vedení na elektrifikovaných drahách (tramvaje, trolejbusy, elektrifikované železnice, starší typy mostových jeřábů) * Lana pro vzdušná vedení VN a VVN, jádro je tvořeno pevným ocelovým lanem, opleteným hliníkovými vodiči * Hromosvodní drát - ocelový, žárově pozinkovaný drát průměru 8 až 10 mm používaný na svody systémů ochrany před atmosférickým přepětím * Zemnící páska - ocelová, žárově pozinkovaná páska k uložení do základů budov a k propojení jednotlivých svodů bleskosvodu * Odporová vlákna ze slitin železa - pro žhavící spirály žárovek, zářivek a elektronek * Odporové dráty (pásky) také ze slitin železa - pro topné elementy v zařízeních pro elektrické topení (akumulační kamna, vzduchové clony), případně jako brzdové odpory ve vozidlech elektrické trakce * Ostatní holé, neizolované vodiče ** Kolejnice na elektrifikovaných železnicích, v metru a tramvajových tratích. Ocelové kolejnice tvoří jeden přívodní vodič, druhým přívodním vodičem je trolej, jako vrchní napájecí vedení ** Vodiče vytvořené jako součást motivu plošného spoje.

Izolované vodiče

Pokud je to potřeba, bývá vlastní vodivý materiál obalen izolační vrstvou, jejímž účelem je zabránit zkratům, v agresivním prostředí prodloužit životnost vodiče, a zejména pak u vyšších napětí (nad 50 V~ a 60 V=) zabránit ohrožení osob.

Vodiče s plastovou izolací

Na jádro takového vodiče se v tzv. extruderu nanáší za vysoké teploty (podle druhu materiálu zhruba od 130 po 420 °C) roztavený plast - nejčastěji měkčené PVC (běžné nebo bezhalogenové), pro kabely s vyšší teplotní odolností polyetylen (obyčejný nebo radiačně zesítěný), pro energetické kabely HFFR, EVA (etylenvinylacetát), polyamid, FEP, teflon atd. +more Specialitou pro vodiče s vysokou tepelnou odolností je izolace ze silikonového kaučuku, která se nanáší obdobně jako ostatní plasty, ale děje se tak za běžné pokojové teploty a teprve poté se izolace na vodiči vypaluje v horkovzdušném tunelu.

Vodiče s minerální izolací

Vodiče pro vinutí elektrických strojů točivých i transformátorů jsou obaleny tkanicí ze skelných vláken prosycených pryskyřicí. Izolační materiál je příbuzný materiálu, který se používá pro výrobu plošných spojů. +more Jde vesměs o vodiče větších průřezů obdélníkového tvaru.

Vodiče s lakovou izolací

Tyto vodiče se nazývají smaltované a používají se například pro vinutí elektromotorů a alternátorů - velmi dobře odolávají vysokým teplotám a mechanickému namáhání. * Lakované vodiče s tepelně odolným lakem - pro vinutí pracující za vyšších teplot (typicky v teplotních třídách H nebo C). +more Pro připojení konců vinutí z těchto vodičů je nutné izolaci mechanicky odstranit * Pájitelné (samopájitelné) vodiče - lak je stabilní při provozní teplotě, ale při zahřátí páječkou se rozteče a odkryje povrch vodiče. Při zapojování konců vinutí z tohoto typu vodiče není nutné mechanické odstranění izolace. * Spékatelné vodiče - mimo vrstvu, která funguje jako závitová izolace je vodič opatřen další vrstvou, kterou lze po navinutí tepelně vytvrdit, spéct. Tím se zlepší izolační vlastnosti výsledného vinutí a zvýší mechanická tuhost vinutí. Tato úprava může nahradit v řadě případů vakuotlakovou impregnaci vinutí.

Vodiče s textilní izolací

Tato izolace může být nanesena opředením nebo opletením.

Barvy vodičů

Barvy izolace

+morejpg|náhled|202x202px|Elektrická_šňůra,_tzv. _pohyblivý_přívod,_zde_se_3_lanko'>slaněnými vodiči s různými barvami izolace; zeleno-žlutý vodič je ochranný (hovorově uzemnění nebo zem). Izolace vodičů je různobarevná. Na základě přijaté ČSN IEC 757 jsou od roku 1996 definovány tyto základní barvy (v závorce používaná zkratka): * černá (č) - black (BK) * hnědá (h) - brown (BN) * rudá (r) - red (RD); český název "červená" barva se v kabelařině zásadně nepoužívá, aby nedošlo k záměně s pojmem "černá". * oranžová (or) - orange (OG) * žlutá (žl) - yellow (YE) * zelená (z) - green (GN) * modrá (m) - blue (BU) * fialová (f) - violett (VT) * šedá (š) - grey (GY) * bílá (b) - anglicky white (WH) * růžová (ru) - pink (PK) * zlatá (zla) - golden (GD) * tyrkysová (t) - turquoise (TQ) * stříbrná (stř) - silver (SR).

Kabelářská výroba pak přidala ještě další barvy, na které IEC v původním dokumentu z roku 1983 nepomyslel: * světle hnědá (sh) - tan (TA) * světle modrá (sm) - light blue (LB) * bezbarvá transparentní (tt) - transparent (TT).

Barvy pak lze vzájemně kombinovat - jedna barva se použije jako základní (75 - 85 % povrchu) a druhá jako přístřiková (15 - 25 % povrchu). Toho využívají zejména výrobci automobilů - vzhledem ke stále rostoucímu množství elektrických obvodů v autech rostou i nároky na rozlišitelnost obvodů a tak se dnes setkáváme již s několika stovkami typů kombinací.

Ovšem v silových rozvodech je jediná přípustná barevná kombinace povolena pro žlutou a zelenou barvu, jejichž vzájemný poměr musí být mezi 30 a 70 % a které se smí použít výhradně jako ochranný vodič.

Třídy teplotní odolnosti izolace

Pro vinutí elektrických strojů točivých i netočivých je běžné udávat nejvyšší přípustnou teplotu písmenným kódem, takzvanou teplotní třídou (třídou teplotní odolnosti). Teplota se určuje měřením odporu vinutí. +more

Možné výrobní operace s vodiči

Pokud není vodič již finálním výrobkem, lze s ním provádět další operace.

Párování, stáčení a twistování

UTP kabel se čtyřmi nestíněnými kroucené páry, "twisted" Je-li mechanicky spojeno více vodičů dohromady do šroubovice, zpravidla již nemluvíme o vodičích, nýbrž o tzv. +more žilách svazku. Pokud jsou pouze stočeny do páru a jsou takto uváděny na trh, jedná se o twist. Pokud však jde jen o výrobní polotovar, říkáme mu duše.

Samostatnou kapitolou jsou potom nízkofrekvenční sdělovací kabely podle ČSN IEC 189, kde se nejprve stočí žíly do páru, případně do čtyřky, a pak se z nich vytváří duše mající i několik desítek žil.

Opláštění

Kulatá a plochá šňůra Vodič lze oplášťovat, a to i několikanásobně. +more Opláštěním duše z žil s plnými jádry vznikne kabel, opláštěním duše s žílami z ohebných (lankových) vodičů vznikne šňůra, zpravidla o kruhovém profilu.

Je ale možné opláštit i žíly paralelní, tedy nestáčené do šroubovice. Vznikne tak plochý kabel (vhodný např. +more pod omítku), resp. plochá šňůra (např. k televizoru nebo do výtahu).

Stínění

Stíněná šňůra Pokud je to žádoucí z elektrotechnických důvodů, např. +more kvůli elektromagnetickému odrušení, lze vodič takzvaně odstínit tím, že se okolo něj vytvoří dutinka z vodivého materiálu - nejčastěji opět z holé nebo pokovené mědi. Dutinku lze vytvořit: * opletením (drátky jsou okolo vodiče naváděny střídavým směrem a vytvoří mřížku); * opředením (drátky jsou okolo vodiče navíjeny rovnoběžně a vytvoří šroubovici); * olisováním (přiložením vodivé hliníkové nebo cínové fólie).

Stínit lze jednotlivé vodiče, twisty, duše i celý kabel.

Související články

Elektrický vodič * Elektroinstalace * Kabel

Literatura

Štěpán Berka; Elektrotechnická schémata a zapojení 1; BEN - technická literatura, Praha 2008, str. 190-191 (Značení vodičů) * Štěpán Berka; Elektrotechnická schémata a zapojení 2; BEN - technická literatura, Praha 2010, str. +more 227 (Proudová zatížitelnost kabelů a vodičů) a str. 228 (Barevné značení žil silových kabelů a vodičů) * Gregor Häberle; Elektrotechnické tabulky pro školu i praxi; EUROPA - SOBOTÁLES 2006; *.

* ČSN 33 0165:92 (+ změny) - Elektrotechnické předpisy. Značení vodičů barvami nebo číslicemi. +more Prováděcí ustanovení * ČSN 33 0166 ed. 2:02 - Označování žil kabelů a ohebných šňůr * ČSN 33 2000 (soubor) - Elektrické instalace nízkého napětí * ČSN 34 7410 (soubor) - Kabely a vodiče izolované PVC pro jmenovité napětí do 450/750 V * ČSN EN 60228:06 - Jádra izolovaných kabelů * ČSN IEC 304:96 - Normalizované barvy izolace nízkofrekvenčních kabelů a vodičů * ČSN IEC 757:96 - Elektrotechnické předpisy. Kód pro označování barev.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20090617125258/http://www. nktcables. cz/upload/znaceni_zil-a5_001. pdf]Barevné značení žil kabelů[/url] * [url=http://www. nktcables. cz/Products/~/media/Czech/Files/Brochure/Bezhalogenove_vodice_a_kabely_CZ%20EN_2010. ashx]Katalog společnosti nkt cables[/url] - informace na stranách 9, 10 a 11.

Kategorie:Elektrotechnika Kategorie:Elektroinstalace Kategorie:Kabelová technika