Václav Bělský

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Václav Bělský byl český sochař, keramik a malíř, který žil v 19. století. Narodil se v roce 1858 v Kutné Hoře a zemřel v roce 1939. Bělský se proslavil zejména svými figurálními sochami a sousošími, které jsou umístěny ve veřejných prostranstvích nebo v muzeích. Byl také známý jako významný výtvarný pedagog, který měl mnoho žáků. Bělskýova díla jsou charakteristická svou expresivností a emocionálním podtextem. Václav Bělský patří mezi významné osobnosti českého umění.

Václav Bělský, též Václav rytíř Bělský či Bielsky (22. září 1818 Bratkovice , obec Černuc - 22. května 1878 Praha), byl český právník a politik, purkmistr Prahy v letech 1863-1867, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady

Život

Mládí, studium a profesní dráha

Pocházel z rodiny bratkovského chalupníka Josefa Bělského. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích a Hradci Králové, kde byl jeho učitelem Václav Kliment Klicpera. +more Poté absolvoval filozofii a právo v Praze a v roce 1845 získal doktorský titul. Během revoluce roku 1848 byl členem Národního výboru a pražského obecního zastupitelstva. V roce 1850 se stal tajemníkem obchodní a živnostenské komory, 1851 notářem a 1858 advokátem. Proslavil se návrhem na zřizování spořitelen na venkově a úpravou jednoty rakouských cukrovarníků pro vzájemné pojištění.

Zemřel na mrtvici. Pohřben byl v Praze na Vyšehradském hřbitově .

Rodinný život

Václav Bělský byl ženat, s manželkou Marií (1827-??) měl tři děti. Syn Václav (1853-??) byl právník a advokát.

Politická dráha

Pražským politikem a purkmistrem

Karikatura ze srpna 1866: Jednání Bělského s Prusy bylo vlasteneckým činem, ne velezradou V roce 1861 byl znovu zvolen do pražského obecního zastupitelstva a stal se náměstkem purkmistra Františka Václava Pštrosse. +more Po jeho smrti byl pak od 7. července 1863 pražským purkmistrem. V této funkci založil obecní plynárnu, reálné gymnázium na Malé Straně a obecní pojišťovnu. Nechal také vybudovat Most císaře Františka Josefa I. .

Velkých zásluh si dobyl v létě 1866, kdy pruské vojsko po bitvě u Hradce Králové obsadilo Prahu a všichni vyšší rakouští úředníci byli evakuováni. Vyjednáváním s pruským vedením se mu podařilo zabránit rabování a omezit vzniklé škody. +more V době okupace také pomohl nezaměstnaným dělníkům organizováním veřejných prací, během kterých vznikly Letenské sady a nové silnice. Za svou činnost během války si získal respekt většiny obyvatel a byl oceněn i císařem. Roku 1866 byl povýšen do šlechtického stavu.

Bělský odstoupil z funkce purkmistra v roce 1867 po urážce ze strany náměstka místodržícího, který mu udělil důtku, jakou obvykle dává svým podřízeným. Aféra souvisela s rakousko-uherským vyrovnáním, se kterým česká politická reprezentace nesouhlasila.

Politické aktivity na zemské a říšské úrovni

Byl aktivní i v zemské a celostátní parlamentní politice. V období let 1863-1872 byl poslancem Českého zemského sněmu, kam byl zvolen v doplňovacích volbách v prosinci 1863 za kurii městskou, obvod Praha-Nové Město místo Františka Václava Pštrosse. +more Uspěl i v řádných zemských volbách v lednu 1867, nyní za kurii městskou, obvod Praha-Staré Město a v krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž odmítali aktivně vykonávat své mandáty. Bělský byl proto zbaven mandátu pro absenci v září 1868. Manifestačně byl znovu zvolen v září 1869. Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Pasivní rezistence pokračovala, takže mandát ztratil. V doplňovacích volbách roku 1873 již v jeho obvodu na sněm místo něj usedl Karel Leopold Klaudy.

Zemský sněm ho roku 1870 zvolil i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii městskou. Vzhledem k politice pasivní rezistence, kterou tehdy praktikovala česká Národní strana ale fakticky mandát říšského poslance nevykonával. +more Jeho mandát pak byl na základě absence 23. února 1872 prohlášen za zaniklý. V roce 1870 podnikl misi do Vídně, kde jménem českých politiků sondoval možnost návratu Čechů na Český zemský sněm podmíněný mírou ústupků v očekávaném císařském reskriptu. Bělský nezjistil uspokojivé garance, Český klub nicméně na návrh Františka Palackého přesto rozhodl podmínečně na zemský sněm vstoupit. Bělského cesta do Vídně byla součástí vyjednávání s premiérem Alfredem Potockim ohledně rozšíření vyrovnání i na Čechy. Byla mu tehdy nabídnuta i funkce ministra spravedlnosti, ale k žádnému výsledku se nedospělo.