Václav Stratil

alt=

Václav Stratil (* 7. +more října 1950, Olomouc) je současný český malíř, kreslíř, výtvarný fotograf, performer a hudebník.

Život

Václav Stratil se narodil do rodiny středoškolského učitele jazyků Václava Stratila a učitelky výtvarné výchovy na Lidové škole umění Vladimíry Stratilové. Ta se krátce po válce školila u Jan Zrzavého na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého (1947-1949). +more Vedle vlastní výtvarné tvorby se věnovala psaní duchovní poezie. Z celkem čtyř sourozenců Václava Stratila ml. se výtvarnému umění věnuje rovněž bratr Jan, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru vedeného malířem Karlem Součkem.

Po maturitě na Gymnáziu Jana Opletala v Litovli studoval na Katedře výtvarné teorie a výchovy Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (1970-1975). Formativní vliv zde na něj měla zejména výuka malíře a teoretika Václava Zykmunda. +more První samostatnou výstavu měl v roce 1975 v Galerii v podloubí v Olomouci. Brzy se však připojil ke zdejším neoficiálním kulturním kruhům. Spolu s přáteli žil několik v bohémské výtvarné a hudební komunitě HU HABA. V roce 1983 se přestěhoval do Prahy. Až do roku 1987 byl civilním zaměstnáním noční hlídač v Anežském klášteře, jedné z budov Národní galerie v Praze. K vystavování se dostal pouze příležitostně v okrajových „kulturních střediscích“, případně na krátkodobých výstavách pro pozvané hosty. Situace se radikálně změnila po roce 1989. O devět let později byl Fakultou výtvarných umění VUT v Brně přijat jako vedoucí Ateliéru kresby, později transformovaného v Ateliér intermédia. Na této pozici setrval do roku 2015. V roce 2010 mu mladí umělci, kritici a teoretici udělili ocenění Umělec má cenu, symbolické uznání generačně staršímu umělci či umělkyni. Je laureátem Ceny Michala Ranného z roku 2014, kterou společně udělují Moravská galerie v Brně a Společnost přátel Moravské galerie.

Z manželství s Jarmilou Stratilovou má syny Aloise a Štefana. Starší Alois absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně. +more V minulosti se věnoval hlavně kresbě a fotografii, v současné době se profiluje spíše jako performer spolupracující se svou družkou, performerkou Kateřinou Olivovou. Z partnerského vztahu s Terezou Mikešovou pochází Stratilův nejmladší syn Josef.

Dílo

Sedmdesátá a osmdesátá léta: biblická figurace, velké černé kresby

Ikonografie Stratilovy rané, expresivní figurativní kreslířské a malířské tvorby vycházela z tradic křesťanského umění. Jako náměty svých obrazů volil zejména novozákonní události (Milosrdný Samaritán, Golgota, Pieta) a nejsilnější inspiraci přitom nacházel v tvorbě francouzského malíře Georgese Rouaulta. +more V průběhu druhé poloviny sedmdesátých let však jeho tvorba prošla výraznou motivickou a obsahovou redukcí, ústící na sklonku desetiletí v abstrakci s hustými spletěmi lineárních šrafur. Po přestěhování do Prahy pak vznikla většina tzv. „velkých černých kreseb“. Silný vliv na zpřesňování Stratilova uměleckého názoru měly jeho osobní a pracovní kontakty s kreslířkou, grafičkou a objektovou umělkyní Adrienou Šimotovou. Ve velkých šrafovaných kresbách naplno rozvinul techniku hustého zaplnění plochy obrazu liniemi rýsovanými černým inkoustem (s případnými spodními vrstvami či akcenty v jiných barvách). Duchovní téma svých kreseb Stratil zdůrazňoval např. odkazy k na motiv kříže, uplatněním slova stigma (kresba Stigma I, 1986-1988) nebo názvy kreseb jako Theodorik - Ornamenta (I) - Imaginární architektura - Styf (1987), Velké parkety - Parkety velikonoční (1988-1989) či Archa úmluvy (1989). Zároveň těmito náročnými kresbami tematizoval kontemplativní povahu ponoru do kresebného procesu a asketické sebezapření při pokrývání ploch papíru sítí rýsovaných čar.

Devadesátá léta: Fotoperformance, apropriace, Impresionismus Heute

V letech 1991-1995 vznikl první ze Stratilových fotografických souborů nazvaný Řeholní pacient. Jako výchozí materiál v něm použil vlastní podobu a po dobu čtyř let v ní zkoumal proměnlivost lidské identity v závislosti na užitých kostýmech, rekvizitách, gestech a mimice. +more Na jednotlivých snímcích se objevují náboženské motivy, ironické provokace i výrazy šílenství. Duchovní téma (u velkých černých kreseb uskutečňovaného v intimním režimu fyzicky náročného procesu rýsování) se v něm poprvé projevuje extrovertně a v plné ambivalenci pohybu po pomezí mezi existenciální výpovědí a exhibicionismem. Ke vzniku fotografií začal využívat služeb komunálních fotografických studií, kde vznikly i pozdější fotografické soubory Nedělám nic, Nic není lepší než Camel se rtěnkou nebo Docent. Protože vždy využíval služeb komunálních fotoateliérů, nejednalo se o autoportréty v pravém smyslu. Václav Stratil je proto považuje za tzv. fotoperformance. Ke konci devadesátých let začal upřednosňovat standardní formát průkazových fotografií s jasně stanovenými formálními pravidly portrétního vyobrazení (čelní pohled, neutrální pozadí).

Techniku šrafování Stratil v devadesátých letech uplatnil na dlouhé řadě menších kreseb, z nichž nejrozsáhlejší je série kreseb s nápisem Nuda a drobné kresby zvířátek Zatoulaný pes, které v roce 1994 vystavil v pražské Galerii Rudolfinum. Rok nato na výstavě Hu-Haba v pražské Nové síni prezentoval pouze obrazy namalovanými v Olomouci během sedmdesátých let. +more Na stejném místě později vystavil sérii černobílých fotokopií obrazů českého modernistického malíře Václava Boštíka (Společná výstava, 1997). Obě výstavní gesta spojovala témata osobní identity a (sebe)apropriace.

Poté, co si ve sféře fotografie ověřil nosnost adjustace a vystavení snímků ve formě fotografického alba, pokračoval v jejich vytváření z převzatých materiálů (např. pornografický reprodukcí) či za pomoci barevných či reflexních lepicích pásek a tapet. +more Stejné prostředky využíval i v obrazech a kolážích (soubor Impresionismus Heute, 1995-1996). Obrat k těmto zdrojům nadále souvisel s jeho tvůrčí polemikou s problematikou autorství, ale zároveň byl napájen i potřebou reflexe nové vizuality devadesátých let.

Po roce 2000: Lišky, Mini, Láška

V roce 2003 se vrátil ke klasické malbě. Z množství dosud namalovaných obrazů se jasně vyděluje malířský soubor Lišek (2004-2007), v nichž Stratil opět zhodnotil zkoumání hranic mezi volným uměním a ilustrací, které znal již ze Zatoulaného psa. +more V oblasti kresby se mu blíží soubor miniaturních kreseb Mini (2006-2010) nebo pozdější série Myslivečci (2018-2019). V obou jmenovaných však do popředí dostávají témata bazální výtvarné zkušenosti z dětství, humoru a nadhledu nad problematikou tzv. „vysokého umění“. Zkušenost ze šrafovaných kreseb Stratil uplatnil v kresebných interpretacích denního tisku Dělám do novin (2008) nebo v převážně rýsovaném souboru Standardní minimalismus (2010-2012). Svou stylově a výrazově extrémně rozmanitou malířskou tvorbu doprovázel množstvím signatur (Miloš, Děda, Bába, End, TGM, THC), užívaných jako množení identit ve stejných intencích jako u fotografií. V polovině desátých let se Stratil zaměřil na lapidární textové kresby a malby, někdy provedené přímo na stěnách výstavních prostorů (Rožhovor, Galerie Měsíc ve dne, 2015). Přibližně ve stejné době nahrál a v malých nákladech vydal dvě kompilace své písničkářské produkce: Všechno bude fajn (2013) a Láška (2016). Výhradně poslechová byla rovněž jeho společná výstava se slovenským hudebníkem Panáčikem v pražské Drdova Gallery (2013) a ostravském PLATO (2015).

Významné výstavy

1975 Václav Stratil. Obrazy. +more Galerie v podloubí, Olomouc * 1975 Václav Stratil. Obrazy. Základní škola a byt manželů Agnes a Jindřicha Štreitových, Sovinec * 1979 Václav Stratil a Miroslav Koupil. Obrazy. Jednodenní ateliérová výstava, Olomouc * 1984 Václav Stratil. Kresby. Galerie mladých, Brno * 1984 Václav Stratil. Kresby. Výstava v ateliéru Margity Titlové, Praha * 1985 Václav Stratil. Kresby. Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha * 1988 Stratil - Šimotová. Klášter v Hostinném. * 1989 Václav Stratil. Beyus v Olomouci. Kulturní středisko Opatov, Praha. * 1989 Adriena Šimotová - Václav Stratil. Krajská galerie v Hradci Králové * 1991 Václav Stratil. Galerie Václava Špály, Praha ** 1992 Václav Stratil. Řeholní pacient Galerie Zámek, Příbram * 1993 Václav Stratil. Úsměv. Galerie Caesar a galerie Půda, Olomouc * 1994 Václav Stratil. Zatoulaný pes. Galerie Rudolfinum, Praha * 1995 Václav Stratil. Hu Haba. Galerie Nová síň, Praha * 1997 Václav Stratil. Společná výstava. Galerie Nová síň, Praha * 1999 Václav Stratil. Česká krajina. Galerie Rudolfinum, Praha * 2000 Václav Stratil. Velké černé kresby. Galerie výtvarného umění v Ostravě - Dům umění, Ostrava * 2000 Václav Stratil. Kresby 1955-2000. Muzeum umění Olomouc * 2002 Václav Stratil. Autoportréty. Moravská galerie v Brně, Brno * 2002 Václav Stratil. Centre national de la photographie, Paříž, Francie * 2006 Václav Stratil. Country není smrt. Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu, Brno * 2012 Václav Stratil. 66 prací. Galerie současného umění - Dům umění, České Budějovice * 2015 Václav Stratil. Nedělám nic a jiné práce. Moravská galerie v Brně a Futura, Praha * 2016 Václav Stratil. Krajiny. Fait Gallery, Brno * 2019 Václav Stratil. Srdce v kleštích. Telegraph Gallery, Olomouc * 2021 Vladimír Skrepl - Václav Stratil. Ante porta inferam. Karpuchina Gallery, Praha.

Odkazy

Literatura

Daněk, Ladislav (ed. ): Václav Stratil. +more Kresby 1955-2000. Muzeum umění Olomouc, 2000 (katalog). * Skála, Jiří (ed. ): I'm History. Tranzit, Praha, 2005. * Ptáček, Jiří (ed. ): Nedělám nic a jiné práce. Moravská galerie v Brně, 2015 (katalog). * Stratil, Václav: Životopis. Sputnik Editions, Bratislava, 2012.

Reference

Externí odkazy

[url=http://intermedia. ffa. +morevutbr. cz/stratil/index. php]Václav Stratil - oficiální stránky[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080309031340/http://www. artlist. cz/. id=183]Václav Stratil na artlist. cz[/url] * [url=https://www. pametnaroda. cz/cs/stratil-vaclav-1950]Profil Václava Stratila na webu Paměť národa[/url] *.

Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Portrétní fotografové Kategorie:Narození v roce 1950 Kategorie:Narození v Olomouci Kategorie:Paměť národa Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži