Válka tří Jindřichů (977–978)

Technology

12 hours ago

Author

Válka tří Jindřichů (977-978) bylo krátké povstání tří německých šlechticů, kteří všichni nesli jméno Jindřich, proti císaři Otovi II.

Průběh

Roku 913 převzal Ota II. +more trůn po svém otci, císaři Otovi I. Musel ovšem (stejně jako jeho otec) krotit nepokojnou saskou šlechtu, která se nepřátelsky stavěla vůči jeho „cizácké“ manželce Theofano, a také si poradit s nestálou situací v Itálii, jež roku 974 vyústila v zavraždění papeže Benedikta VI. Pokusil se usmířit se svým otonským bratrancem, vévodou Jindřichem II. Bavorským. Ten ale dostál své přezdívce „Svárlivý“ a napadl císařovo postavení, když roku 973 za pomoci Burcharda III. , vévody švábského, jmenoval svého příbuzného Jindřicha I. biskupem augsburským.

Ota s jmenováním musel souhlasit. Jakmile však téhož roku vévoda Burchard III. +more zemřel, upřel Burchardovým příbuzným nárok na dědictví a raději udělil právo na švábské vévodství svému synovci Otovi I. Uražený Jindřich uzavřel spojenectví s českým knížetem Boleslavem II. a polským knížetem Měškem I. , ale nakonec se rozhodl ustoupit a k ozbrojenému konfliktu nedošlo.

Vévoda Jindřich se po svém dočasném uvěznění v Ingelheimu vrátil roku 976 do Bavorska, kde nadále intrikoval proti Otovi. Do spiknutí zapojil i saské šlechtice, jako například Gunthera z Merseburgu, Egberta Jednookého či +more'>Deda I. z Wettinu. Císař Ota reagoval tažením proti Bavorsku a obsadil Jindřichovo sídlo v Řezně. Vévoda Jindřich byl nucen uprchnout na dvůr svého českého spojence Boleslava II. Ota prohlásil Jindřicha za sesazeného a vydal nařízení o odtržení Korutan od Bavorska. Největší německé vévodství tak ztratilo celou třetinu svého území, zbytek dal Ota v léno svému synovci Otovi I. , který byl od roku 973 i vévodou švábským. Nově vzniklé Korutanské vévodství připadlo Jindřichovi I. Mladšímu, potomku luitpoldovské dynastie.

V červnu roku 977 zaútočil francouzský král Lothar I. +more se téměř dvacetitisícovou armádou nečekaně na Cáchy. Překvapený Ota prchl do Dortmundu. V září na oplátku napadl Západofranskou říši, obsadil Remeš, Soissons, Laon a oblehl Paříž. Nicméně ho mor a příchod zimy donutilyobléhání ukončit a stáhnout se do Německa. Lothar jej pronásledoval a zničil německý zadní voj.

Následujícího roku se konflikt vystupňoval. Zatímco císařovo vojsko zaútočilo na České knížectví a donutilo knížete +more'>Boleslava II. se vzdát, v Bavorsku se zrodilo nové spiknutí. Jeho účastníci - biskup Jindřich I. z Augsburgu, nedávno sesazený Jindřich Svárlivý a korutanský vévoda Jindřich I. Mladší - měli dokonce podporu církve. Císař Ota, který mohl spoléhat na svého synovce Otu I. , tehdejšího vévodu Švábska a Bavorska, zaútočil na Pasov, kde se rebelové shromáždili. Jeho dobývací taktika, která zahrnovala i pontonový most, byla úspěšná a město se v září město vzdalo. Soud, který proběhl v Magdeburgu o Velikonocích roku 978, potrestal všechny tři vzbouřence. Jindřich Svárlivý byl odsouzen do žaláře biskupa Folcmara z Utrechtu. Jindřich Korutanský přišel o své vévodství, které připadlo vévodovi sálské dynastie Otovi z Wormsu, synovi Konráda Rudého, bývalého vévody Lotharingie. Biskup Jindřich byl zatčen ve werdenském opatství, ale v červenci byl propuštěn.

Hlavním výsledkem konfliktu bylo dokonalé podrobení Bavorska, které v tomto povstání ztratilo status největšího původního německého kmenového vévodství. +more'>Ota II. se na rozdíl od svého otce nijak nepokoušel usmířit s bavorskou větví své dynastie - Jindřich II. , nezletilý syn a dědic vévody Jindřicha, byl poslán k biskupovi z Hildesheimu, aby nastoupil na církevní dráhu. Jeho otec, Jindřich Svárlivý, zůstal ve vězení až do císařovy smrti roku 983.