Všeobecné kněžství

Všeobecné kněžství je pojem z teologie, který vyjadřuje názor, že všichni křesťané mají přístup k Bohu a mají schopnost vykonávat kněžské úkoly. Tento koncept představuje jeden ze základních principů protestantismu a významně odlišuje protestantské církve od katolické církve, kde knězi přináleží výsadní role a mají větší moc nad věřícími. Termín "všeobecné kněžství" poprvé použil Martin Luther ve 16. století, aby vyjádřil víru v duchovní rovnost všech křesťanů. Podle něj byla všechna křtěnci obdarována Duchem svatým a měli tak přímou přístupovou cestu k Bohu. To znamená, že nemuseli prostřednictvím kněze hledat Boha nebo prosit o odpuštění hříchů. Každý křesťan byl povolán, aby sloužil Bohu a přinášel evangelium ostatním. Všeobecné kněžství se objevuje v praktickém životě protestantských církví, kde je zdůrazňována větší účast, spolupráce a odpovědnost laiků v bohoslužbách a dalších náboženských aktivitách. Například ve většině protestantských církví jsou kněžské ordinace otevřeny pro každého muže nebo ženu bez ohledu na jejich stav věření. Všeobecné kněžství je také spojeno s důrazem na individuální vztah k Bohu a důležitost Bible jako hlavního zdroje náboženské autority. Tím se odlišuje od autority interpretace a vedení, kterou má katolická církev prostřednictvím kněží. Tento koncept je stále významným aspektem protestantské teologie a je důležitým prvkem v myšlení a praktikách protestantských církví po celém světě.