Wang Čen (eunuch)

Technology

12 hours ago

Author

Wang Čen (- † 1. září 1449 u Tchu-mu, Che-pej) byl čínský eunuch zaujímající ve 40. letech 15. století významné postavení na dvoře Jing-cunga, císaře mingské Číny.

Zpočátku učitel a společník dětského císaře Jing-cunga, od počátku 40. let 15. +more století, po smrti císařovy babičky císařovny vdovy Čang a velkých sekretářů Jang Žunga a Jang Š’-čchiho, dominoval dvoru a vládě. Stal se prvním z mocných eunuchů mingské doby.

Při vpádu Mongolů do okolí Pekingu roku 1449 přesvědčil císaře Jing-cunga aby se osobně postavil do čela obranné expedice. Společně s císařem vytáhl v čele armády, ale v bitvě u Tchu-mu císař padl zajetí a Wang Čen v bitvě zahynul.

Život

Wang Čen pocházel ze severočínské provincie Šan-si. Podle pozdního mingského zdroje byl jedním ze skupiny mladých konfuciánských učitelů, kteří se za vlády císaře Jung-leho nechali vykastrovat a stali se tak eunuchy, aby mohli vyučovat dámy císařského paláce. +more Začátkem 30. let 15. století se stal prvním učitelem Ču Čchi-čena, staršího syna a následníka císaře Süan-teho.

Jako učitel následníka trůnu měl důvěru císaře a byl pověřován i jinými odpovědnými úkoly, např. když v říjnu 1434 císař odjel na inspekci severních hranic, svěřil odpovědnost za ochranu hlavního města do rukou pěti eunuchů, mezi které patřil i Wang Čen.

Po úmrtí Süan-teho roku 1435 se Ču Čchi-čen stal císařem (znám je pod svým posmrtným jménem Jing-cung). Jing-cung byl pouze osmiletý, vlády se proto chopila rada tří velkých sekretářů (Jang Š’-čchi, Jang Žung a Jang Pchu, zvaní „tři Jangové“) a tří eunuchů ze Správy obřadů (Wang Ťin, Fan Chung a Ťin Jing). +more V čele rady stála velká císařovna vdova Čang v pozici arbitra. Brzy vyšlo najevo, že císař Wang Čenovi bezmezně důvěřuje, takže Wangův vliv rostl a sekretáři museli počítat s jeho míněním. Jako třicátník byl mladší než ostatní členové císařské rady. Císařovna vdova Čang nerada viděla vliv Wang Čena na císaře a roku 1437 Wangovi přikázala spáchat sebevraždu, Jing-cung s podporou některých úředníků však splnění příkazu zabránil.

Moc Wang Čena byla založena v prvé řadě na jeho osobním vlivu na císaře, který svého učitele nade vše ctil. Wang Čen nebyl bez talentu, byl přímý, pozorný, charizmatický, časem se pod vlivem moci stal namyšleným. +more V paláci a ve vládě se získal spojence, patřili mezi ně pozdější ministr války Sü Si, velitel a zástupce velitele císařské gardy Ma Šun a jeho synovec Wang Šan, zástupce ministra veřejných prací Wang Jou, později i ministr války Wang Ťi (který před lety, roku 1433, ve funkci zástupce ministra vojenství organizoval „dětskou armádu“ mladého císaře).

Začátkem 40. let se začal měnit poměr sil u dvora a ve vládě. +more Roku 1440 zemřel Jang Žung. Císař se oženil a od 16. listopadu 1442 začal přebírat vládu do svých rukou. O dva dny později zemřela císařovna vdova Čang. Zatímco za jejího života se Wang Čen držel zpátky, po její smrti začal vytlačovat zbylé staré velké sekretáře, nyní sedmdesátníky, z aktivní politiky. Během několika let Jang Š’-čchi i Jang Pchu zemřeli. Z nově jmenovaných velkých sekretářů byl silným mužem pouze Cchao Naj. Jeho kolega Ma Jü zůstal jen u rutinní práce a noví sekretáři jmenovaní koncem 40. let (Kao Ku, Čchen Sün a Miao Čung) byli jen průměrní a větší politický vliv neměli. S kontrolou nad císařskou gardou, což zahrnovalo i zpravodajskou službu, a vlivem mezi ministry Wang snadno získal převahu u dvora a ve vládě.

Období Wang Čenova vlivu bylo dobou, kdy se v úředních funkcích více prosazovali kandidáti ze severu. Vliv Wang Čena byl například považován za důvod, proč roku 1448 nebyl do akademie Chan-lin vybrán žádný jižan.

Od roku 1436 probíhaly srážky se šanským státem Mong Mao na jihozápadní hranici v Jün-nanu (Číňany nazvané Lučchuan-pchingmienské války podle čínského názvu Mong Maa). Po neúspěšném tažení roku 1440 Wang Čen prosadil vyslání početné armády pod velením svého spojence Wang Ťiho. +more Považoval totiž daňovou politiku císařovny vdovy Čang za příliš shovívavou a ve válkách viděl vhodný důvod ke zvýšení daní. Boje probíhající do roku 1449 skončily porážkou a rozdělením Mong Maa a upevněním mingské moci na západě Jün-nanu. V Pekingu posílily Wang Čenovu prestiž a reputaci státníka, i když, jak se ukázalo roku 1449, finanční rezervy a zkušení generálové chyběli na severní hranici.

Roku 1449 Mongolové pod vedením Esena-tajši vytáhli proti Číně. Wang Čen navzdory názoru vojenských velitelů přesvědčil císaře, aby se postavil do čela armády a vytáhl proti nim. +more Narychlo zorganizované tažení bylo špatně připraveno a když armáda dorazila do Ta-tchungu, Jing-cung vydal příkaz k návratu do Pekingu. Vracející se armáda se 1. září setkala s nepřítelem u Tchu-mu, a byla zničena mongolským předvojem o 20 tisících mužích. V bitvě u Tchu-mu se ho tělesná stráž císaře pokusila vyvést z boje, ale nepodařilo se jí to. Ve skrumáži jeden z důstojníků Wang Čena zabil. Císař padl do zajetí.

Krizi vzniklou porážkou v bitvě a zajetím panovníka pekingské úřady překonaly nastolením nového císaře, Jing-cungova bratra Ťing-tchaje a zorganizováním obrany regionu. Mongolové po několika týdnech bez dalších úspěchů odtáhli do vlasti. +more Jing-cung se vrátil ze zajetí až po roce a dalších sedm let strávil v Zakázaném městě v domácím vězení, než se převratem vrátil na trůn.