Werner Bischof

Werner Bischof (26. dubna 1916, Curych - 16. května 1954, Trujillo) byl švýcarský fotograf, jeden z nejvýznamnějších reportážních fotografů 20. století a člen renomované agentury Magnum Photos. Jeho knížka Japan (1954) získala v roce 1955 ocenění Prix Nadar.

Život

Ve svých šestnácti letech začal studovat malířství na curyšské uměleckoprůmyslové škole. Ve stejném roce se stal žákem Hanse Finslera v právě otevřené třídě fotografie. +more V roce 1936, po úspěšném ukončení školy, otevřel svůj ateliér módní a reklamní fotografie v Curychu. Krátce pracoval v Paříži jako grafik. O tři roky později byl povolán do vojenské služby ve Švýcarsku. V roce 1942 publikoval své první fotografie krajiny, zvířat a rostlin v novém měsíčníku Du. V tomto období přešel z fotografování přírody a objektů na fotografie lidí. Sám o tom řekl: V roce 1944 jsem poprvé fotografoval lidi. Nikdy jsem si nemyslel, že jednou budu fotografovat právě lidi. Dělal jsem fotografie mušlí, písku, přírodní krásy. A dělal jsem to, protože jsem se uměl zmocnit těchto materiálů, ale ne lidí. Vznikly cykly vázané na jedno téma: Cirkus, Mrzáci či Uprchlíci.

Na konci druhé světové války projížděl těžce poničené oblasti jižního Německa, Francie a Holandska. V roce 1948 fotografoval pro americký časopis Time zimní Olympijské hry ve +more_Moritz'>Svatém Mořici. Jako zástupce a mluvčí organizace Schweizer Spende, zaměřené na poválečnou pomoc, navštívil i země severní a východní Evropy, včetně Československa, kde fotografoval Prahu, její památky, moderní architekturu i prvomájový (první socialistický) průvod. Své fotografie publikoval ve zvláštním finském vydání magazínu Atlantis a v monotematickém čísle časopisu Du, věnovaném východní Evropě. Další rok se stal šestým členem agentury Magnum Photos, kde již působili Robert Capa, Henri Cartier-Bresson, George Rodger, David „Chim“ Seymour a Ernst Haas. V květnu téhož roku se oženil a se svou ženou Rosellin zůstal v Anglii, kde podepsal smlouvu s magazíny Picture Post a Observer.

V roce 1950 se mu narodil první syn Marek, Bischof pracoval pro italský magazín Epoca, cestoval do Itálie, Paříže a na Island. O rok později pobýval na Středním a Vzdáleném Východě, odkud přivezl svou nejslavnější fotoreportáž o hladomoru v indické provincii Bihár.

V roce 1952 pobýval v Japonsku, podnikl tři cesty do Koreje, dva měsíce pracoval v Hongkongu pro časopis Match. Další rok nashromáždil materiál pro zvláštní vydání časopisu Du - People in the Far East a pro knihu Japonsko. +more Fotografoval korunovaci Alžběty II. , v září odletěl pracovat do Spojených států pro periodikum Fortune a začal plánovat cestu napříč Střední a Jižní Amerikou. Roku 1954 odcestoval do Mexika a Panamy, kde pracoval pro časopis Life, později odletěl do Limy a Santiaga de Chile. V dubnu pracoval v Chile pro Magnum Photos na reportáži „Generation Women“. Vrátil se do Limy a navštívil Machu Picchu. Dne 16. května, při sjezdu horské silnice v Andách, se spolu s geologem Ali de Szepessym a řidičem zřítili do propasti. Celá posádka automobilu zahynula. Dne 26. května se narodil v Curychu jeho druhý syn Daniel.

Dílo

Werner Bischof se zapsal do povědomí veřejnosti již svými výtvarnými kompozicemi světel a stínů v době, kdy pracoval jako studiový a reklamní fotograf. Jeho rané práce prozrazují výtvarný cit, smysl pro přesnou kompozici, stylově ovlivněné německou novou věcností, ale až akademické a snadno zaměnitelné.

Po válce se všechno změnilo, svět, lidé, změnil se i Bischof. Do středu jeho zájmu se dostali lidé v zemích postižených válkou. +more K nejsilnějším patří snímky dětí, hrajících si před rozvalinami, chlapce s chlebem a lahví vína, k nimž klade do kontrastu starce vytahující z trosek domu trám. Jeho fotografie zobrazují utrpení a surovou ničivost války, ale zároveň vyjadřují vnitřní sílu, naději a odhodlání fotografovaných lidí, ať jde o dítě nebo o muže na sklonku života. Navzdory vnějším okolnostem můžeme z Bischofových fotografiích vždy vyčíst lásku k člověku. Jeho snímky nejsou dynamické, jsou klidné, vážné, formálně dokonalé, napětí nevyplývá z děje, ale z vnitřního citového stavu. Svědčí o tom, že fotograf svůj motiv promýšlel, studoval a vyčkával, až bude plně odpovídat tomu, co cítil.

Werner Bischof se rychle zařadil mezi přední humanistické fotografy. Povrchnost a senzacechtivost redakcí ho nezajímala, přestože byl právě jimi do krizových oblastí posílán. +more Fotoaparát byl pro něho něco víc než jen prostředek obživy, byl pro něj možností, jak se pokusit aspoň trochu změnit svět. Světovou proslulost mu přinesly snímky z hladomoru v indickém Biháru a z Japonska, kde byl svědkem korunovace císaře Hirohita. Snímek holčičky a chlapce očekávajících velkou událost patří k nejsilnějším.

Svou nejproslulejší fotografii - Pištec na cestě mezi Cuzkem a Pisakem - už sám nenazvětšoval, zemřel při autonehodě v Andách jako osmatřicetiletý. Fotografie chudého peruánského chlapce vykračujícího si s píšťalou v horách je plná optimismu a stala se jednou z ikon dvacátého století.

Bischof používal menší formáty filmu, protože nezamýšlel snímky prezentovat v galerii, ale pořizoval je pro časopisy, kterými mohl oslovit širší publikum. S vedoucími redaktory však vedl spor o tom, že podle něho mělo být dílo reprodukováno podle autorova záměru. +more S úpravou, ořezem a uveřejněním svých snímků byl nespokojen, ať už pracoval pro Du, Picture Post, Illustrated, Observer, Life nebo Paris-Match.

Zastoupení ve sbírkách

Art Institute of Chicago, Chicago, Illinois, USA * International Center of Photography, New York, New York, USA * Metropolitan Museum of Art, New York, New York, USA * Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, Česko * Museum of Modern Art, New York, New York, USA * The Minneapolis Institute of Arts, Minneapolis, Minnesota, USA * Rose Art Museum, Amherst, Massachusetts, USA * Fotostiftung Schweiz, Winterthur, Švýcarsko * Musée de l’Elysée, Lausanne, Švýcarsko * Santa Barbara Museum of Art, Santa Barbara, California, USA

Publikace

Publikace Bischofa

Japan. Curych: Manesse, 1954. +more ** Japan. Londýn: Sylvan, 1954. New York: Simon & Schuster, 1954. ** Japon. Paříž: Delpire, 1954. * Indiens Pas Mort, (Pierre Verger a Robert Frank), Curych: Conzett & Huber, 1956. * Carnet de Route. Curych: Conzett & Huber, 1957. * Werner Bischof: Europa 1945 - 1950. Curych: Tages-Anzeiger, 1990.

Publikace o Bischofovi

After the War. Washington, D. +moreC. : Smithsonian, 1997. . Úvodní slovo Miriam Mafai. * Werner Bischof. Phaidon 55's. Londýn: Phaidon, 2001. . Text: Claude Cookman. * Questions to My Father: A Tribute to Werner Bischof. Londýn: Trolley, 2004. . Editor: Marco Bischof. * Werner Bischof, 1916-1954 His Life and Work. Londýn: Thames and Hudson, 1990. . Marco Bischof a Rene Burri. Úvodní slovo: Hugo Loetscher a text Marco Bishof a Guido Magnaguagno. * Anna Fárová: Werner Bischof. New York City, Paragraphic Books 1966.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Mrázková, Daniela: Příběh fotografie. Praha, MF 1986 * Hlaváč, Ľudovít: Dejiny fotografie. Martin, Vydavateľstvo Osveta 1987 * Volf, Petr: Werner Bischof. In: Reflex, č. 4, Praha 2006

Externí odkazy

[url=http://www. wernerbischof. +morecom]wernerbischof. com - oficiální stránka[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20061122201548/http://www. magnumphotos. com/Archive]magnumphotos. com/Archive[/url] * [url=http://www. invogue. cz/article. asp. Categor=7&ID=29]invogue. cz[/url] * [url=http://www. reflex. cz/Clanek22553. html]reflex. cz, Werner Bischof, Reflex 04/2006[/url].

Kategorie:Švýcarští fotografové Kategorie:Fotožurnalisté Kategorie:Magnum Photos Kategorie:Fotografie v Japonsku Kategorie:Fotografie ve Vietnamu Kategorie:Narození 1916 Kategorie:Narození 26. +more dubna Kategorie:Narození v Curychu Kategorie:Úmrtí 1954 Kategorie:Úmrtí 16. května Kategorie:Úmrtí v Peru Kategorie:Muži.