Cesko.wiki William Niskanen
Author
Albert FloresWilliam Arthur Niskanen (13. března 1933 Bend - 26. října 2011 Washington, D.C.) byl americký ekonom označovaný za jednoho z architektů ekonomického programu prezidenta Ronalda Reagana. Významně přispěl k rozvoji teorie veřejné volby. Byl také dlouholetým předsedou libertariánského think-tanku Cato Institute.
.JPG)
Vzdělání
Bakalářský titul získal Niskanen v roce 1954 na Harvardu. Postgraduální studium ekonomie absolvoval na Chicagské universitě, kde byl jeho učitelem Milton Friedman a další prominentní ekonomové, kteří se později podíleli na revoluci v ekonomii, veřejné politice a právu prostřednictvím idejí později známých pod souhrnným označením chicagská ekonomická škola. +more Magisterský titul obdržel Niskanen v roce 1955 a doktorát v roce 1962. Ve své disertační práci se věnoval ekonomii prodeje alkoholických nápojů.
Do Washingtonu
Po odchodu z Chicaga nastoupil roku 1957 Niskanen jako analytik obranné politiky do RAND Corporation, kde využil své dovednosti v oblasti ekonomického a matematického modelování k analýze a vylepšování armádní efektivity. Mezi jeho úspěchy patří vývoj čtyřsetřádkového modelu lineárního programování transportního systému Air Force. +more Programátorem tohoto modelu byl mladý William Sharpe, pozdější laureát Nobelovy ceny za ekonomii.
Díky své práci v RAND byl Niskanen jmenován nastupující Kennedyho administrativou do funkce ředitele zvláštních studií v kanceláři ministra obrany Spojených států. Zde se stal jedním z původních pentagonských „whiz kids“ ministra obrany Roberta McNamary, kteří používali statistickou analýzu k vyhodnocování operací ministerstva obrany.
Během svého působení v Pentagonu zažíval Niskanen rozčarování politickým vedením národa. Později prohlašoval, že prezident a jiní představitelé výkonné moci veřejnosti „pravidelně […] lhali“. +more Často žertem zmiňoval, že toto rozčarování jej občas přimělo pochybovat, zda Spojené státy skutečně roku 1969 přistály na měsíci.
Po svém odchodu z ministerstva obrany roku 1964 se Niskanen stal ředitelem divize programové analýzy v Institutu obranných analýz (Institute for Defense Analyses). V roce 1972 se vrátil do veřejné sféry jako náměstek kanceláře pro management a rozpočet. +more Vlivem jeho kritiky Nixonovy administrativní politiky však jeho zdejší působení nemělo dlouhého trvání.
Akademická sféra
V roce 1972 Niskanen opustil Washington a vrátil se do akademického světa. Stal se profesorem ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde zůstal až do roku v 1975, kdy se stal hlavním ekonomem Ford Motor Company. +more Během té doby pomáhal založit v Berkeley vysokou školu veřejné politiky. Také se seznámil s tehdejším kalifornským guvernérem Ronaldem Reaganem, který jej jmenoval členem pracovní skupiny pro státní ekonomiku.
Poté, co byl roku 1980 propuštěn z Fordu (viz níže), zamířil Niskanen zpět do akademické sféry, tentokrát na UCLA.
Ford Motor Company
V roce 1975 byl Niskanen jmenován hlavním ekonomem u Ford Motor Company pod předsedou Henrym Fordem II a prezidentem Lee Iacoccou. Brzy se stal kritickým k Fordově firemní kultuře a jeho neschopnosti následovat spotřebitelské trendy, jako byla poptávka spotřebitelů po úspornějších vozech kvůli rostoucím cenám benzinu v 70. +more letech vlivem omezení dodávek ropy ze strany OPEC.
Zahraniční výrobci automobilů, zejména Japonci, rychle využili poptávky amerických spotřebitelů po vozidlech s nižší spotřebou paliva a v 70. letech 20. +more století získávali rostoucí podíl na americkém trhu. Ford odpověděl tím, že požádal vládu USA o zavedení dovozních kvót na japonská auta. Niskanen coby obhájce volného obchodu interně protestoval proti této politice. Tvrdil, že Ford musí zlepšit své produkty s ohledem na spotřebitelskou poptávku. V reakci na tuto kritiku Ford Niskanena v roce 1980 propustil.
Reaganova administrativa
Niskanen však nebyl bez práce dlouho. Nastupující prezident Ronald Reagan jej jmenoval do své Rady ekonomických poradců, která odpovídala za vedení a analýzu ekonomického výzkumu a informovala o nich složky výkonné moci. +more Jmenování bylo překvapivé vzhledem k Niskanenovým vyhraněným názorům na rozpočtové deficity a vojenské výdaje, které byly v rozporu s Reaganovou politikou.
Niskanenův přímočarý způsob vyjadřování jak uvnitř Rady, tak i mimo ni občas působil problémy. V projevu před skupinou žen v roce 1984 poznamenal, že k rozdílům v odměňování pohlaví přispívá výchova dětí a s ní spojené přerušení pracovního poměru u žen. +more Přestože je toto vysvětlení v dnešní době široce přijímáno a empiricky prokázáno, roku 1984 byla tato Niskanenova poznámka odsouzena mimo jiné ze strany demokratického prezidentského kandidáta Waltera Mondala, který o ní prohlásil, že ilustruje nedostatek respektu Reaganovy administrativy k ženám.
Následujícího roku vedl další z Niskanenových přímých komentářů k jeho odchodu z Reaganovy administrativy. Během vyjednávání o zákonu, který se nakonec stal zákonem o daňové reformě z roku 1986, kritizoval Niskanen interně administrativní návrh, který vypracovalo ministerstvo financí pod vedením ministra Donalda Regana. +more Prezidentu Reaganovi řekl před Reganem, že návrh je „něco, co by mohl milovat Walter Mondale. " Regana tento komentář urazil a poté, co se stal vedoucím Reaganovy kanceláře, zablokoval Niskanenův postup do čela Rady ekonomických poradců v návaznosti na návrat Martina Feldsteina na Harvard. Niskanen dále zůstal po krátkou dobu jako řadový člen, poté ale z Rady odstoupil. Niskanen později ve své knize Reaganomics označil Regana za „věž z želé".
Cato Institute
Po odchodu z Reaganovy administrativy se Niskanen připojil k libertariánskému Cato Institutu, kde působil od roku 1985 do roku 2008 coby předseda správní rady a byl zde také aktivním politickým odborníkem. Od roku 2008 až do své smrti v roce 2011 byl emeritním předsedou Cato.
V březnu roku 2012 vznikl spor mezi Charlesem a Davidem Kochovými a vdovou po Williamu Niskanenovi, Kathryn Washburnovou, o Niskanenův vlastnický podíl v Cato.
Odborné příspěvky
Niskanen významně přispěl k teorii veřejné volby - oboru ekonomie a politické vědy, který zkoumá chování politiků a dalších vládních činitelů. Veřejná volba odmítla tradiční názor, že tito agenti jsou motivováni nezištným zájmem konat veřejné blaho a místo toho je považuje za agenty motivované zájmem vlastním, stejně jako ostatní. +more Niskanenovým hlavním příspěvkem k teorii veřejné volby pak byl model maximalizace rozpočtu, tj. představa, že byrokraté se budou snažit maximalizovat rozpočet a autoritu svého resortu. Tuto teorii představil v roce 1971 v knize Bureaucracy and Representative Government.
Publikace
Niskanen je autorem několika knih, akademických článků a esejů o vládě a politice. Jeho nejznámějším dílem, publikovaným v roce 1971, je Bureaucracy and Representative Government. +more Kniha měla značný dopad na veřejný sektor a vystavila silné kritice oblast veřejné správy v duchu Byrokracie Ludwiga von Misese. Po dlouhou dobu byla nedostupná, byla ale znovu vydána spolu s několika dalšími eseji např. William Niskanen, Bureaucracy and Public Economics (Cheltenham, UK: Edward Elgar, 1994). Dalším z jeho známých děl je kniha Reaganomics z roku 1988, která popisuje jak navenek prezentovanou, tak zákulisní politiku Reaganova politického programu. Lou Cannon, sloupkař Washington Post a autor biografie President Reagan: The Role of a Lifetime, popsal knihu jako „definitivní a pozoruhodně objektivní shrnutí administrativních ekonomických politik. ”.
Niskanenovou poslední knihou byla Reflections of a Political Economist (2008). Jedná se o sbírku esejů a recenzí knih o veřejné politice a ekonomických tématech a slouží jako intelektuální biografie.
Niskanen Center
V roce 2014 založil bývalý seniorní člen Cato Institutu Jerry Taylor spolu s dalšími nový think-tank, jenž pojmenoval Niskanen Center na počest Williama Niskanena. Think-tank se zpočátku identifikoval jako libertariánský, stejně jako Niskanen, avšak později se začal označovat za středový. +more Na rozdíl od Cato Institutu, který se snaží oslovovat laiky, cílí Niskanen Center na washingtonské insidery.
William Niskanen v Praze
V roce 2008 přijel William Niskanen do Prahy na pozvání Liberálního institutu, od kterého obdržel výroční cenu „za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi“. Tématem jeho výroční přednášky byla „Vládní regulace a jejich důsledky“.
Na Vysoké škole ekonomické také obdržel čestný doktorát. Při této příležitosti s ním udělal rozhovor český ekonom Lukáš Kovanda. +more Rozhovor poskytl taktéž Ivaně Pečinkové v Hospodářských novinách.
Po Niskanenově úmrtí napsal článek o jeho díle a životě tehdejší český europoslanec Edvard Kožušník.