Youngův plán

Youngův plán, který byl předložen 7. června 1929 v Paříži, byl zamýšlen jako tzv. prodloužení Dawesova plánu z roku 1924, který měl Německu zajistit restrukturalizaci a zároveň zaplacení zbytku ročních válečných reparací a dluhů spojených s veřejným zadlužením, která vznikla v následku četných půjček.

Samotný plán byl představen výborem vedeným Owenem D. +more Youngem, americkým diplomatem, zakladatelem a bývalým prezidentem Radio Corporation of America, který v té době zároveň zasedal v administrativní radě Fondation Rockfeller a zároveň byl jedním z předních reprezentantů Dawesova plánu.

Předcházející události

Po 1. světové válce mělo Německo (jakožto poražený stát) na základě Versailleské dohody platit válečné reparace. +more Tyto reparace měly pokrýt náklady okupačních vojsk udržovaných na území Spojenými státy a Velkou Británií a zároveň měly být částečnou kompenzací za škody spáchané na civilním obyvatelstvu Spojeneckých mocností během války.

Roku 1924 byl v Londýně přijat takzvaný Dawesův plán, který měl za úkol tyto reparace regulovat, vzhledem k tomu, že jejich stanovená výše absolutně přesahovala německou kapacitu. Tato úprava měla zajistit větší důvěru a stabilitu a 30. +more srpna ji podepsaly všechny mocnosti s výjimkou Spojených států (ty ji podepsaly až o rok později v dodatku Pařížské dohody).

7. června 1929 přišel výbor nezávislých finančních expertů (založený vládami Německa, Belgie, Francie, Velké Británie, Itálie a Japonska) s novým návrhem na splácení německých válečných reparací, které byly po 1. +more světové válce stanoveny Versailleskou dohodou.

O plánu

Youngův plán byl programem upravujícím německé reparace z 1. světové války a nahrazující Dawesův plán, jelikož Německo nebylo opět schopné své původní závazky plnit.

Plán se neobešel bez různých úprav, nicméně byl následně přijat všemi mocnosti na konferenci v Haagu v lednu roku 1930.

Mimo jiné tento plán požadoval vytvoření Banky pro mezinárodní vypořádání (jakožto více komerční a méně politickou instituci než za dob Londýnského Dawesova plánu), aby byly reparační převody únosné. Mohla Německu například poskytovat krátkodobé financování v případě potřeby a nebo posuzovat případy možného odložení splátek. +more Byla posléze vytvořena na druhé Haagské Konferenci.

Podle plánu měly být německé závazky naplněny do roku 1988.

Následné události a důsledky

V období mezi potvrzením a přijetím Youngova plánu přišel krach na newyorské burze, který naprosto znemožnil fungování Youngova plánu. Bankovní systém Spojených států byl nucen odeslané peníze přivolat zpět a zrušit úvěry, které Youngův plán umožňovaly.

Pád exportu a importu negativně ovlivnily zbytek světa. Do roku 1933 se rozpadly asi dvě třetiny světového obchodu. +more Spojenými státy byl zaveden nový celní zákon, jakožto protekcionistické a nacionalistické opatření, které mělo regulovat obchod se zahraničím a naopak podporovat a chránit americký vnitřní trh a práci.

V roce 1932 se německá nezaměstnanost vyšplhala až ke 40 %. Proto americký prezident Herbert Hoover přišel s návrhem o jednoroční zástavu splátek. +more Získal podporu od 15 národů, nicméně ani tento krok nijak významně nepomohl zpomalit ekonomický úpadek v Evropě.

Německo bylo zasaženo hlavní bankovní krizí a bylo jasné, že zatím není možné reparační splátky obnovit. Z toho důvodu byla roku 1932 svolána konference v Lausanne, která došla k dohodě, že není možné tlačit Německo k okamžitým splátkám, snížila jeho zadlužení o téměř 90 %. +more Bylo jasné, že bez souhlasu Spojených států takovýto koncept nemohl projít. Spojené státy tento souhlas nedaly a Německo se mělo vrátit k původnímu Youngovu plánu.

Nicméně tento plán zkolaboval a poté, co NSDAP v Německu upevnila svou moc, plán byl odmítnut a reparační splátky nebyly nikdy obnoveny. S Hitlerovým nástupem k moci bylo definitivně jasné, že plán již obnoven nebude. +more S ním také následovaly snahy o uzákonění tzv. „Freiheitsgesetz“ (Svobodného zákona), které mělo odmítnout jakoukoli zodpovědnost za válečné zločiny, splácení reparací jakožto urážku a okupaci německého území - tzn. všechny podmínky Versailleské dohody. Tento zákon nebyl přijat, ale kampaň kolem něj byla hlavním faktorem, který přivedl Adolfa Hitlera k moci.

I přesto, že Youngův plán silně reguloval válečné reparace, měl v Německu mnoho oponentů, mezi nimiž byli především Konzervativci a NSDAP.

V roce 1933 byla splacena pouze 1/8 celkové dlužné částky požadované Versailleskou dohodou a vzhledem k půjčkám, které Německu Spojené státy poskytly, výsledně Spojené státy paradoxně zaplatily „reparace“ Německu.

Po 2. světové válce se Mezinárodní konference usnesla, že zbytek dluhu Německo splatí až poté, co bude sjednoceno. +more Nicméně Německá spolková republika (západní Německo) splatila jeho základ již roku 1980 a po sjednocení se nová vláda dohodla na obnovení splátek. Dluh byl splacen roku 2010.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

https://web. archive. +moreorg/web/20101223004821/http://www. berlinonline. de/berliner-zeitung/archiv/. bin/dump. fcgi/1999/1009/none/0001/index. html *Anderson, Chandler P. "Final Liquidation of German War Reparations. " The American Journal of International Law 25, no. 1 (1931): 97-101. doi:10. 2307/2189628. *Webb, Steven B. "Latin American Debt Today and German Reparations after World War I - A Comparison. " Weltwirtschaftliches Archiv 124, no. 4 (1988): 745-74. www. jstor. org/stable/40439658.

Kategorie:Hospodářské dějiny Německa Kategorie:Výmarská republika Kategorie:Politické dějiny USA Kategorie:Události roku 1929