Zdena Tominová

Technology

12 hours ago

Author

Zdena Tominová, původním příjmením Holubová, (7. února 1941 Praha - 24. května 2020 Praha) byla česká spisovatelka a představitelka disentu v ČSSR, druhá žena, která se stala mluvčí Charty 77.

Život

Zdena Tominová studovala filozofii a sociologii na Filozofické fakultě v Praze, studium zakončila v roce 1968. Jako studentka publikovala různé povídky a eseje. +more Navazujícího doktorského studia musela kvůli nastoupivší normalizaci zanechat. Podle Lidových novin studovala také herectví. Poté pracovala v Pražské informační službě jako tlumočnice z ruštiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny, ovládala přitom i tlumočení mezi těmito cizími jazyky.

Začátkem 60. let připravovala spolu s Prokopem Voskovcem v holešovickém divadélku Radar hru Alfreda Jarryho Otec Ubu, k premiéře však nedošlo. +more Po seznámení se surrealistickým básníkem Zbyňkem Havlíčkem se věnovala i psaní poesie. Její kniha básní Cesta za moře a jiné básně však vyšla až v roce 2018.

V roce 1976 podepsal její manžel, doktor antické filozofie Julius Tomin, Chartu 77. Zdena Tominová byla v té době hospitalizována po autonehodě, Chartu tak podepsala až o rok později. +more V návaznosti na to dostala výpověď z práce. Svých jazykových dovedností využívala k šíření informací o Chartě do zahraničí, překládala její prohlášení a udržovala kontakt se zahraničními novináři. S osobnostmi kolem Charty 77 se nadále sblížila skrz každotýdenní bytové semináře s britskými lektory, které její manžel pořádal u nich doma. Tyto semináře byly pečlivě kontrolovány a pravidelně rušeny Státní bezpečností.

Jedním ze tří mluvčí Charty 77 se stala v náročném čase v únoru 1979 jako druhá žena po Martě Kubišové. Brzy po jejím převzetí funkce zahájil komunistický režim proces s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), její spolumluvčí Jiří Dienstbier a Václav Benda byli zatčeni a Státní bezpečnost se ji snažila umlčet, byla nepřetržitě sledována, přesto si počínala směle - napsala například protest proti zatčení členů VONSu, který osobně doručila na ÚV KSČ. +more V noci 5. června 1979, když se vracela domů, byla ve dveřích svého domu přepadena neznámým mužem, který ji udeřil do hlavy a způsobil jí otřes mozku, s nímž musela být ošetřena v nemocnici; od dalšího bití ji patrně ochránil jen příchod sousedů. Svůj roční mandát mluvčí přesto dokončila a předala Rudolfu Battěkovi.

V roce 1980, když zjistila, že StB začala kromě jí samotné sledovat i jejího nezletilého syna, se s manželem rozhodla využít jeho nabídku na působení v Oxfordu a emigrovala s celou rodinou do Velké Británie. Podle dohody s československými úřady mělo jít o dočasný pracovní pobyt, po šesti měsících však byli s manželi zbaveni občanství ČSSR, čímž byl návrat vyloučen.

V Británii pracovala pro BBC, napsala dva úspěšné romány; na pozici redaktorky nebyla nejprve přijata, protože nesplňovala podmínku apolitické osoby, uspěla až na druhý pokus v polovině osmdesátých let. Po celou dobu exilu aktivně podporovala přátele v disentu v ČSSR a spolupracovala s Amnesty International. +more Její životní osud byl zfilmován pro pořad Nepřátelé státu. Název dokumentu odkazoval na označení, které ji dal československý stát po emigraci.

V Británii zůstala i po roce 1989. Syn Lukáš Tomin se po sametové revoluci vrátil zpět do Prahy, v roce 1995 spáchal sebevraždu. +more Syn Marek Tomin je překladatel a žije trvale v Praze, kde má rodinu. Politička Michaela Marksová je její neteř.

Na jaře 2019 se Zdena Tominová po zdravotních problémech přestěhovala za synem Markem do Prahy. Zemřela 24. +more května 2020 ve věku 79 let v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.