Zdeněk Krybus

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Zdeněk Krybus je český politik a podnikatel. Narodil se 22. června 1966 v Písku. Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Poté pracoval v různých manažerských pozicích v soukromém sektoru. V roce 2010 se stal členem hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. V roce 2013 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za tuto politickou stranu. V parlamentu působil jako člen Hospodářského výboru. Po svém zvolení se věnoval zejména ekonomickým tématům a podnikatelskému prostředí. Byl také členem Podvýboru pro hospodářskou soutěž v rámci Hospodářského výboru. Kromě politiky je Krybus aktivním podnikatelem. Vlastní několik úspěšných firem a investuje do různých projektů. Je také členem mnoha profesních organizací, které sdružují podnikatele a ekonomy. Zdeněk Krybus se rovněž angažuje ve veřejných diskuzích a debatách týkajících se ekonomiky a podnikání. Pravidelně vystupuje v médiích a přednáší na odborných konferencích. Jeho politická kariéra skončila v roce 2017, kdy se rozhodl nekandidovat znovu do Poslanecké sněmovny. Nicméně stále se zabývá ekonomickými a podnikatelskými tématy a prezentuje své názory ve veřejném prostoru.

Zdeněk Krybus (21. srpna 1923 Kojetín - 3. ledna 2007 Praha či Klášterní Skalice) byl český akademický sochař, zasloužilý umělec. Pomník sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze, 1980 Tabulka s vysvětlujícím textem na pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze, 2018

Život

V raném mládí ztratil otce a brzy poté i matku.

V dětství projevoval kreslířské nadání. V roce 1942 vstoupil do Školy umění ve Zlíně, aby se stal malířem. +more Jeho kresby se vyznačovaly jistotou linie a správným postřehem formy.

Profesor Vincenc Makovský jej přijal za svého žáka. V letech 1944-1945 Krybus pracoval v sochařsko-štukatérských dílnách filmových ateliérů na Barrandově. +more V letech 1945-1949 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, a to ve speciální škole monumentálního sochařství profesora Karla Pokorného. V letech 1951-1954 byl u Karla Pokorného uměleckým aspirantem a v letech 1954-1955 byl jeho asistentem. Spolupracoal s ním na realizaci jeho pomníku Sbratření. Brzy po roce 1945 vstoupil z přesvědčení chudého levicově orientovaného člověka do KSČ. Prostřednictvím kádrového prověření se pak dostal i k monumentálním zakázkám, které v soutěžích vítězily jako dovršení realistického sochařství tradice Myslbek-Pokorný. V letech 1972-1975 pracoval jako docent pro modelování na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze a v Brandýse nad Labem. Podle jiných pramenů učil až do roku 1977.

V roce 1956 začal v Praze samostatnou uměleckou dráhu. Od roku 1976 se věnoval pouze sochařství. +more Tvořil v sádře, hlíně, bronzu i kameni. V roce 1974 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Jeho manželství bylo bezdětné. Přátelil se s hudebníky a herci, byl oblíbeným vtipným vypravěčem. Poslední léta žil v Klášterní Skalici.

Díla

Politicky angažovaná díla: * Bronzový pomník Klementa Gottwalda, Gottwaldov, nám. Rudé armády, společně s Milošem Zetem, zakázka 1956, dokončeno 1961, odstraněn 1990, památkové ochrany zbaven 1991, poté socha přes 20 let ležela na zádech v depozitáři, resp. +more v garáži zlínského archivu v Klečůvce, a uvažovalo se o prodeji, dražbě i roztavení. V roce 2014 ředitele archivu těšilo, že socha nebyla zničená, roztavená, a označil ji za důležitý artefakt, který dokumentuje tehdejší dobu. Zmínil možnost jejího využití v expozici o historii města. * Pomník Revolučním bojovníkům, 1967, Třešť * Pomník Osvobození, 1970, Kojetín * Plastika Svépomoc, 1971, prostor před družstevními domy v Tyršově ulici, Kojetín * Hladový pochod nezaměstnaných 1931, 1972, Kojetín * Pomník Antonína Zápotockého, 1977, v Praze na Žižkově, na náměstí W. Churchilla (v letech 1977-1990 nazývané Náměstí A. Zápotockého), odstraněn 1990 * Skica nerealizovaného pomníku Osvobození Prahy Rudou armádou, hliněný model 1:10, 1980 (vítězný návrh ze soutěže SČVU k 35. výročí osvobození ČSSR, nerealizován z důvodu finanční náročnosti) * Pomník maršála Koněva v Praze, 1980, Praha 6-Bubeneč * Poprsí K. Marxe, B. Engelse a V. I. Lenina pro Vysokou školu politickou v Praze - Vokovicích, bronzové reliéfy v nadživotní velikosti, odlity v listopadu 1989, neosazeny Pomníky vědcům a umělcům: * Jan Evangelista Purkyně, 1962, plastika ve vstupní hale Ministerstva zdravotnictví ČR v Praze Vytvořil též plastiky mnoha umělců, např. Antonína Dvořáka, Marie Tauberové, Jana Kubelíka, Leoše Janáčka, Vítězslava Vejražky, Jaroslava Kociana.

Témata každodenního života a poetiky: * Sedící děvče, 1973, nemocnice v Motole * Sedící chlapec, 1975, před školou v Rakovníku * Sedící chlapec s knihou, 1976, plastika pro Milovice * Poezie, 1977 * Medvídě, 1986 * Milenci, 1986 * Španělská tanečnice, 1986, návrh pro bronz

Jeho dílům se věnovala řada výstavních katalogů a sborníků.