Zubr evropský

Zubr (Bison bonasus), někdy též zubr evropský či bizon evropský, je zvíře z čeledi turovitých (Bovidae). Společně s bizonem americkým (B. bison) jsou jedinými dvěma žijícími zástupci rodu bizon (Bison). Zubr je menší než bizon. Samec je 290 cm dlouhý, váží 530-920 kg, kohoutková výška je 180-195 cm. Samice je téměř o polovinu menší, váží 320-540 kg. Zubr se vzhledově velmi podobá bizonovi. Má světle až tmavě hnědou srst. Líná na jaře. Zubr je největší volně žijící přežvýkavec v Evropě.

Taxonomie

Zubr (Bison bonasus Linneaus, 1758) a bizon americký (B. americanus) jsou poslední dva žijící zástupci rodu bizon (Bison H. +more Smith, 1827) z čeledi turovití (Bovidae Gray, 1872). Rod bizon je součástí podčeledi tuři (Bovinae Gray, 1821). Pro druh Bison bonasus se někdy rozlišují tři poddruhy. Jsou to B. b. bonasus Linneaus, 1758 původně žijící v Bělověžském pralese na území dnešního Běloruska a Polska. Dále se jedná o vyhynulý poddruh B. b. hungarorum Kretzoi, 1946 - rozšířený původně v Karpatech a v Transylvánii. Třetím poddruhem je vyhynulý B. b. caucasicus Turkin et Saturnin, 1904 z Kavkazu. V průběhu záchrany kriticky ohroženého zubra vznikly následující linie: * Nížinná linie (označovaná též písmenem L nebo jako Bělověžská linie) - tvořena výhradně zvířaty pocházejícími z bělověžské populace. * Nížinně-kavkazská linie (označovaná písmeny LC) - vzniká z 11 příslušníků poddruhu B. b. bonasus a 1 býka poddruhu B. b. caucasicus.

Fylogenetický původ

ZOO Praha Současné studie interpretují nálezy kostí těchto zvířat tak, že rod Bison pochází z jihovýchodní Asie. +more V průběhu pliocénu a pleistocénu byli zástupci tohoto rodu rozšířeni v mírném pásu Evropy a Asie a přecházeli přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky.

První paleontologické nálezy pak pocházejí právě z pliocénu. Jedná se o druhy Probison dehmi pocházející z Indie a druh Protobison kushkunensis z Kavkazu. +more Postupně se vyvíjí dvě formy zubra: krátkorohý a později i dlouhorohý.

V průběhu poslední doby ledové dochází v Evropě ke zmenšení tělesného rámce. Obecně se předpokládá, že B. +more bonasus vzniká právě v průběhu posledního glaciálu z původního druhu označovaného jako B. priscus.

Podle nových prací se však zdá, že zubr je mezidruhovým křížencem, jehož předci jsou oba dnes již vyhynulí. Z matčiny strany je to pratur (Bos primigenius), otcem byl Bison priscus nebo Bison schoetensacki.

Historické rozšíření

Podle tradičního modelu zahrnoval areál rozšíření zubra velkou část Evropy včetně jižní Skandinávie jižně od 60° s. š. +more a severu Iberského poloostrova. Na východě zasahovalo rozšíření k řece Volze, odtud dál po Kavkaz a pravděpodobně až k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Někteří autoři zahrnují do areálu rozšíření zubra také asijskou část dnešní Ruské federace mezi 50° a 60° s. š. možná až po jezero Bajkal. Nejnovější vědecké studie posunují areál rozšíření zubra v období posledních osmi tisíc let, tedy nástupu zemědělství a rozmachu civilizace, více na východ kontinentu, především do střední a východní Evropy. V tomto období chyběl jak ve větší části jižní i západní Evropy, tak v jižním Švédsku.

Vyhubení ve volné přírodě

Proces vymírání zubrů postupoval spolu s rozšiřováním civilizace na evropském kontinentu. V severovýchodní Francii v Ardenách a ve Vogézách přežili až do 14. +more století. V Braniborsku byli zubři v 16. st. odchytáváni a chováni v oborách. Relativně dlouho přežili ve Východním Prusku, především díky ochranářským snahám císaře Viléma I. V těchto dobách spočívala ochrana v zákazu lovu a v zimním přikrmování. V 16. století zubři začali vymírat v Maďarsku, zvířata poměrně dlouho přežila v Transylvánii v dnešním Rumunsku. V tamních Rodenských horách byl poslední zubr uloven r. 1762, čímž byl vyhuben zubr karpatský. Od začátku 19. století se volně žijící zubři prokazatelně vyskytovali pouze v Bělověžském pralese v dnešním Polsku a Bělorusku a na Kavkaze. V r. 1918 zbývalo v Bělověži posledních 68 zubrů, pravděpodobně posledního zastřelil 9. února 1919 Bartłomiej Szpakowicz z vesnice Stare Masiewo. Na Kavkaze byl poslední kus zastřelen r. 1927.

Záchrana zubra

V době, kdy byli zubři vyhubeni ve volné přírodě, zůstalo naštěstí několik zvířat v zajetí, především v soukromých chovech v Anglii, Německu, Polsku a Švédsku. Ve dnech 25. +more-26. srpna 1923 byla v Berlíně založena Mezinárodní společnost pro záchranu zubra. Ta shromáždila informace o posledních 54 jedincích (některé zdroje uvádějí 56 jedinců), kteří tehdy žili v zajetí. Řada zvířat však nebyla schopná chovu. Základem nížinné linie se tak stalo pouhých sedm zvířat, základem nížinně-kavkazské linie pak dvanáct zvířat. V r. 1932 byl vydán první registr chovných zvířat, který se později změnil v plemennou knihu, která je nyní vedena odborníky v polské Bělověži. Po zvýšení početního stavu zvířat v zajetí (v roce 1953 žilo na světě již 184 zubrů) se započaly snahy o reintrodukci. První reintrodukční projekt začal v polské Bělověži v letech 1952-1966.

Počty jedinců podle zemí

Celková světová populace zubrů v roce 2019 čítala 8461 kusů (polovina z tohoto počtu v Polsku a Bělorusku). Velikost populace stále roste, například v roce 2016 se jednalo jen o přibližně 6500 jedinců. +more V následujícím výčtu jsou jednotlivé země, ve kterých ze zubr vyskytuje včetně odhadu velikosti zdejší populace:.

* Bělorusko: 1428 jedinců (2016)

* Bulharsko: přibližně 150 jedinců v severovýchodním Bulharsku, menší populace také ve Východních Rodopech (2016) * Česko: 116 jedinců (2018) * Dánsko: 29 jedinců (2012) * Francie: kolem 50 jedinců (2015) * Německo: 13 jedinců (září 2015), 17. 9. +more 2017 zde byl zastřelen jeden jedinec, který přišel přes řeku Odru z Polska * Maďarsko: 11 jedinců v Národním parku Őrség a pár dalších v národním parku Körös-Maros (2014) * Litva: 214 volně se pohybujících jedinců (2017) * Nizozemsko: 42 jedinců ve třech stádech (Kraansvlak, Maashorst, Veluwe, 2017) * Polsko: 2269 jedinců (31. 12. 2019), počet se každoročně zvyšuje, přibližně o 15% až 18%. V Polsku se aktuálně zubrům daří nejvíce, jsou odsud také exportování do různých zemí (např. Bulharska, Španělska, Rumunska a Česka) * Rumunsko: kolem 100 jedinců (2019) * Rusko: 461 jedinců (2015) * Slovensko: 29 jedinců (2013, Zubří obora v Topoľčiankách - od roku 1958 odchovala již kolem 180 kusů pro zoologické zahrady a podobně a Národní park Poloniny) * Španělsko: kolem 100 jedinců (2018) * Švýcarsko: 5 jedinců původem z Polska (listopad 2019) * Ukrajina: kolem 240 jedinců (2019, populace je ale nestabilní a její velikost se zmenšuje).

Nároky na prostředí

Zoologické zahradě Tábor Původním životním prostředím zubra jsou oblasti listnatých a smíšených lesů mírného pásu, dává přednost porostům s bohatým podrostem a mýtinami. +more Jejich adaptabilita je však mnohem větší. Mohou žít v otevřených lesostepích i v nepříliš strmých horských terénech. Na Kavkaze vystupují až do nadmořské výšky 2100 metrů nad mořem. Navíc praxe ukazuje, že těmto zvířatům nevadí ani poměrně fragmentovaná krajina. Například v Litvě se zubři běžně vyskytují v kulturní, mozaikovité krajině s lesy, loukami a zemědělsky obdělávanými plochami. Zubry neodrazují ani rozsáhlé smrkové monokultury. V běloruské části Bělověžského pralesa obývají zubři porosty s převahou jehličnanů. Na rozdíl od ostatních zástupců velkých turů se zubr nikdy nekoupe s výjimkou překonávání vodních toků při migraci. Zubr v Přírodní rezervaci velkých kopytníků Milovice, lokalita Traviny u Benátek nad Jizerou.

Potrava

Zubr evropský v zimě okusuje kůru povaleného stromu, Traviny u Benátek nad Jizerou, Česko. +more Základní potravu zubrů tvoří zhruba 50 druhů trav a bylin a 10 druhů stromů. Potrava zubrů se výrazně liší podle prostředí, kde se vyskytuje. V polské části Bělověže obsahuje celkem 131 cévnatých rostlin. Z toho je 27 druhů stromů a keřů, 14 druhů trav a ostřic a 96 druhů dvouděložných bylin. Stromy a keře tvoří v celkové skladbě potravy 33 %, trávy a byliny 67 %. Jejich oblíbenou potravou jsou i žaludy, nejrůznější lesní plody, například ostružiny, a houby. V běloruské části Bělověžského pralesa je potravní nabídka pro zubry pestřejší; obsahuje 331 rostlinných druhů, nejvíce z nich byly zastoupené lipnicovité trávy.

Rozšíření v Česku

Zubr evropský byl jedním z největších žijících zvířat, která žila na území České republiky. U nás vyhynul přibližně v polovině +more_století'>18. století. Na jejich přítomnost na území Čech a Moravy dodnes odkazují místopisné názvy, jako obce Zubří, Zubrnice, vodní toky Zubřina, Zubřinka nebo erby některých šlechtických rodů. Zubry chová řada tuzemských zoologických zahrad, první čistokrevní zubři se objevili v 50. letech 20. století v Zoo Praha. Od 90. let 20. století se pak v České republice objevila řada soukromých chovů, z nichž mnohé později zanikly. Od roku 1997 propaguje ochranářská společnost Česká krajina návrat zubrů do volné přírody. Zubří stádo s telaty v Přírodní rezervaci velkých kopytníků Milovice, lokalita Traviny u Benátek nad Jizerou Telátko zubra při prachové koupeli v Přírodní rezervaci velkých kopytníků Milovice, lokalita Traviny u Benátek nad Jizerou Část zubřího stáda v Přírodní rezervaci velkých kopytníků Milovice, lokalita Traviny u Benátek nad Jizerou Nejrozsáhlejší oborou, kterou zubři v České republice obývají, je Židlov v Ralsku. Tam byli v únoru roku 2011 přivezeni zubři z Polska a drženi v karanténě, stádo tvořené jedním býkem, čtyřmi kravami a třemi telaty bylo vypuštěno do obory na přelomu března a dubna 2012. V roce 2015 bylo další stádo vypuštěno v rezervaci velkých kopytníků v bývalém Vojenském výcvikovém prostoru Milovice nedaleko Benátek nad Jizerou. V roce 2018 se tam narodila první zubří dvojčata v historii České republiky. O rok později odtamtud odjel tříletý zubří samec do přírodní rezervace u nizozemského Haarlemu.

Chov v zoo

Zubr evropský je chován v přibližně 170 evropských zoo. V Česku jej chová pět zoo z Unie českých a slovenských zoologických zahrad:

* Zoopark Chomutov * Zoo Olomouc * Zoo Plzeň * Zoo Praha * Zoo Tábor

Na Slovensku je chován v Zoo Bratislava a Zoo Košice.

Chov v Zoo Praha

První zubr byl dovezen do Zoo Praha v roce 1932. V roce 1948 se v Praze objevil samec se Platan (žil v zoo pět let). +more Souvislý chov do současnosti započal samec Putnik v roce 1954. Odchovy jsou dlouhodobě úspěšné. V Praze již na svět přišlo přes 90 mláďat. Pražská mláďata dostávají jména začínající na Pr. V srpnu 1978 žilo v zoo osm jedinců, z toho čtyři samice narozené již v Zoo Praha (Próza, Pravda, Prérie, Promyka). Příkladem mohou být také jména jako Pristína, Priscilla či Praha. Samička narozená a pokřtěná při výroční slavnosti v roce 2017 získala od herců Veroniky Freimanové a Václava Kopty jméno Prťka. V pořadí pražských mláďat má pořadové číslo 94. Jejím otcem je samec Tipito, kterého zoo získala v roce 2014 z německého Tierparku Berlin (v té době mu byl rok a půl). Ke konci roku 2017 byly kromě Tipita chovány ještě čtyři samice.

V březnu 2019 došlo za účasti výše zmíněných kmotrů k rozloučení se samicí Prťkou, která je prvním z pražských zubrů zapojených do reintrodukce tohoto druhu na Kavkaz, konkrétně do ázerbájdžánského Národního parku Shahdag. Tam byl v roce 2018 založen reintrodukční areál s cílem návratu zubra do oblasti jeho posledního přirozeného výskytu. +more Zoo Praha se však také již dříve podílela na návratu zubrů do volné přírody - příkladem mohou být transporty v roce 2011. Od roku 2005 takto zoo poskytla šest zvířat v Národním parku Bieszczady.

V září 2019 byla dovezena samice ze Zoo Olomouc.

Význam zubrů pro ekosystém

Zubr byl po dlouhá léta vnímán především jako cíl ochranářských snah. V posledních letech se však tento pohled výrazně mění. +more Zubři jsou stále více považováni za nezbytnou součást fungujícího evropského ekosystému. Právě vymírání celé řady ohrožených druhů závislých na přirozených loukách a pastvinách, jakou jsou například motýli, je moderní vědou stále častěji vysvětlováno jako důsledek absence zubrů, ale i dalších druhů velkých kopytníků, jako jsou divocí koně a pratuři, v evropské přírodě. Proto jsou zubři stále častěji považováni za nezbytný prostředek k ochraně mnoha ohrožených druhů rostlin i živočichů.

Reference

Související články

zubroň

Externí odkazy

[url=https://www. youtube. +morecom/watch. v=kXVnYuifNo0]YouTube: Zubr evropský - návrat krále lesů[/url] * [url=http://ekolist. cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zubri-do-evropskych-lesu-zrejme-nepatri-tvrdi-paleontologove]Zubři nepatří do lesů, dávají přednost otevřené krajině, tvrdí paleontologové[/url].

Kategorie:Tuři Kategorie:Fauna Evropy Kategorie:Reintrodukovaní živočichové