Záboj a Ludiše

Záboj a Ludiše je komická opereta o jednom jednání českého skladatele Jindřich Hartla na libreto Josefa Brožovského. Měla premiéru 12. června 1890 v Letním divadle na Královských Vinohradech v podání divadelní společnosti Jana Pištěka.

Vznik a charakteristika

Skladatel a dirigent Jindřich Hartl se vzápětí po absolvování varhanické školy v Praze (1874) zapojil do divadelního dění, nejprve v ochotnickém Mikulášském divadle, kde působil souběžně se svým zaměstnáním varhaníka, od roku 1877 pak u Pištěkovy divadelní společnosti, v letech 1879 až 1881 u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic, v letech 1881 až 1884 opět u Pištěka, v sezóně 1884/85 v německém divadle v Chebu a v letech 1887-1890 potřetí u Pištěka. Vedle zastávání kapelnické pozice v těchto společnostech, díky čemuž dirigoval značné množství oper a operet, také pro tato divadla komponoval scénickou hudbu k činohrám a napsal pro ně komickou operní aktovku Oslavenec (1882). +more Jeho celovečerní vážná opera Natalie byla dávána v Národním divadle roku 1887 a poté i v městském divadle v Plzni (kde provoz zajišťovala Pištěkova společnost), ale bez úspěchu a Hartl upustil i od kompozice vážné opery Debora. Jeho poslední prací pro divadlo předtím, než odešel do Kikindy v jižních Uhrách, se stala opereta Záboj a Ludiše.

Ačkoli název operety obsahuje jména z bájného světa Rukopisu královédvorského, má její děj (označovaný v tisku za „průsvitný“ a „chudičký“) prostou zápletku ze současnosti a „Záboj“ i „Ludiše“ jsou jména pěveckých spolků (koncem 19. století reálně používaná, pěvecké spolky nazvané „Záboj“ a „Ludiše“ v té době působily například ve Dvoře Králové nad Labem). +more Premiéru operety zajistila profesionální společnost Jana Pištěka, u níž Hartl působil jako kapelník, a podle zpráv z tisku byla „s plným úspěchem“ několikráte dávána. Pištěk ji ohlašoval na konec sezóny 1891 rovněž pro divadlo v Plzni, ale nakonec ji zde neuvedl. Avšak opereta Záboj a Ludiše byla zjevně psána i s perspektivou amatérského provozování a pěvecké a ochotnické spolky se jí také vzápětí chopily (například již roku 1891 v Hradci Králové a v Táboře).

Záboj a Ludiše patří k typu nenáročných domácích oper a operet oblíbených u soudobých amatérů, podobně jako třeba díla Josefa Piherta, Josefa Illnera, Antonína Javůrka, Josefa Pauknera, Josefa Drahlovského aj. +more Tisk ji uvítal, neboť to byla „komposice sice […] lehčího genru, ale příjemně melodická a svěží“; „práce lehčího zrna, ač dá se dosti příjemně poslechnouti. Některá čísla jeví zkušeného hudebníka a umělecká snaha je patrna z jednotlivostí i celku. “.

Osoby a první obsazení

Dr. Záboj Vítězný, lékař, předseda zábavně-literárně-řečnicko-ochotnicko-zpěváckého spolku „Záboj“ - František Šír * Brkoslav Buchtička, domácí pán a místopředseda téhož spolku - Polák * Aurelie, jeho sestra a místopředsedkyně zábavně-literárně-řečnicko-ochotnicko-zpěváckého spolku „Ludiše“ - Dvořáková * Paní Ludiše Radovská, mladá vdova a předsedkyně téhož spolku - Julie ze Steinsbergu * Mrkosílek, sluha obou těchto, jakož i více jiných místních spolků - Karel Stocký * Krákora, obecní serbus * Členové a členkyně obou spolků

Děj operety

(Děje se ve venkovském městě v době vzniku operety; scéna představuje spolkovou místnost „Záboje“ v měšťanské besedě.)

Členové spolku „Záboj“ provolávají slávu svému předsedovi, dr. Vítěznému (mužský sbor Ať žije náš pan předseda). +more Vítězný členům připomíná, že se městské spolky dohodly na pořádání velké národní slavnosti; stále však zůstává otázkou, na jaký účel má plynout výtěžek slavnosti. Velkou podporu veřejnosti má myšlenka věnovat ho na zřízení městského parku, podporovaná především dámským spolkem „Ludiše“ a jeho předsedkyní, bohatou vdovou Radovskou (pro niž dr. Vítězný tajně horuje). Vlastenec Vítězný však navrhuje ušlechtilejší cíl: podporu vybudování pomníku Mistra Jana Husa v Praze. Prosadí-li se tento názor v dnešním rozhodování, hodlá pánům zaplatit oslavu. Za těchto okolností jsou členové spolku - vesměs v otázce určení výtěžku lhostejní - ochotni předsedův návrh podpořit. Pak se rychle vytratí, když spolkový sluha Mrkosílek přináší zprávu, že se blíží členky spolku „Ludiše“ - povětšinou manželky pánů ze „Záboje“.

Zůstává místopředseda Buchtička, který je doktorovým konkurentem jak o přízeň vdovy Radovské, tak o místo předsedy „Záboje“ (Buchtičkův kuplet O počkej jen, doktorku můj). Hbitě se však klidí, když vidí přicházet svou ráznou sestru Aurelii, místopředsedkyni „Ludiše“. +more Vítězný se však Aurelii vemlouvá, protože v ní vidí potenciální spojenkyni. Aurelie by sice byla pro park, ale i ona by ráda vystřídala Radovskou v předsednické funkci a pro oslabení jejího postavení je ochotna prosazovat třebas i Husův pomník. Toto prosazování Aurelie vyzkouší hned na svém bratrovi. Buchtička se jí sice naoko podvolí, ale hodlá nadále doktorovo úsilí mařit a vlichotit se vdově Radovské (Buchtičkova píseň Já nabídnu jí srdce své). Se sluhou Mrkosílkem pak komentuje mravní poklesky pánů i dam (kuplet Mladý manžel žínku líbá).

Dámy z „Ludiše“ se shromažďují a navzájem vítají (sbor dam Aj to bude živá mela). Jsou všechny ve prospěch parku, kde se dá promenovat a dávat si dostaveníčka; o Husa zájem nemají. +more Aurelie proto příspěvek na pomník těžko prosazuje, zejména má-li park podporu paní Radovské. Ta ho prosazuje i z pomsty proti Vítěznému, jenž ji nezahrnuje pozorností, jakou by si přála. Pánové ze „Záboje“ se vracejí posilnění; Vítězný se naposledy snaží přesvědčit Radovskou a nakonec vyzývá k veřejné volbě, která se však zvrhne ve zmatek (recitativ Přistupme k volbě, přátelé). Hlasování se tedy koná pomocí hlasovacích lístků. I díky nátlaku, který dámy na své pány činí, vyhraje na celé čáře park. Poražený Vítězný skládá svou funkci a „Záboj“ aklamací zvolí Buchtičku novým předsedou. Spokojení pánové a dámy jdou výsledek oslavit (smíšený sbor Aj, to byla živá mela).

Radovská však nedosáhla všeho - doktor Vítězný ji stále ignoruje. Ale Mrkosílek jí - za podstatný úplatek - slibuje dokázat, že ji Vítězný ve skutečnosti miluje, jen se jí ostýchá lásku projevit, aby nebyl považován za uchazeče o její jmění. +more Sluha vdovu schová za portiéru. Doktor je mezitím zarmoucen rozkolem s Radovskou a zpívá o své lásce k ní (árie Toť snah mých výsledek… Jak rád bych ji odprosil). Mrkosílek mu pak namlouvá, že paní Radovská ve skutečnosti není bohatá, nýbrž velmi zadlužena, a že se domnívá, že si jí Vítězný nevšímá pro její nemajetnost. To doktora přiměje k rozhodnutí konečně vyznat Radovské lásku - k čemuž má ihned příležitost, když Radovská vystoupí z úkrytu a přiznává, že opětuje jeho city (milostný duet Ó slyš, ó slyš ty duše má).

Navrátivším se spolkům Vítězný ohlašuje, že i Radovská se vzdává předsednictví „Ludiše“; její místo přebírá Aurelie. V té chvíli městský sluha Krákora přináší přípis z radnice (recitativ Ze slavného cé a ká). +more Národní slavnost byla zakázána, aby nezavdala příčinu k nacionálním výtržnostem. Zklamaným členům Radovská ohlašuje, že bude slavit sňatek s dr. Vítězným a jako svatební dárek daruje po tisíci zlatých na městský park i na Husův pomník. Buchtička je sice zklamán, ale snoubenci jsou blaženi a členstvo jim blahopřeje a těší se na svatební hody (kvartet Nám štěstí kyne jen a finále-valčík Jen vesele ku příštím dnům).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a7bfbe70-9b7c-11e6-bfc2-001018b5eb5c]Libreto Záboje a Ludiše v databázi Kramerius[/url]

Kategorie:Opery a operety Jindřicha Hartla Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery poprvé uvedené v Praze Kategorie:Opery z roku 1890 Kategorie:Operety