Arcikněz

Technology

12 hours ago

Author

Arcikněz (lat. archipresbyter, řecky ἀρχιπρεσβύτερος archipresbýteros, česky též arcipryšt) je starobylý titul kněží v různých církvích. Označení se užívá v katolické, starokatolické i ortodoxní církvi (zde také nazýván protopresbyter), přičemž skutečné úřady, které kněží s tímto titulem spravují jsou značně rozmanité.

Nejprve (ve 4. století) se objevují při katedrálách jako zástupci biskupa, od 6. +more století byli ustanovováni při důležitějších kostelích jako nižší stupeň biskupské správy. Různé správní reformy nakonec vedly v katolické správy k zániku arcikněží jako úředníků a jedná se o zvykový titul představitele vikariátů diecéze (spolu s děkany, případně okrskovými vikáři). Arcikněz jako představitel katedrálních kapitul může být předchůdcem kapitulního probošta, resp. děkana.

V českých zemích

V českých zemích jsou arcikněží doloženi krátce jako představení velkofar (tyto velké fary sídlily na hradech hradské soustavy) a mizí s rozpadem hradské soustavy. Arcikněz nebyl nadán jen spirituálními právy, ale měl i pravomoci veřejného žalobce (podle ustanovení Břetislavových dekret). +more Již v 11. a 12. století začaly vznikat i venkovské fary, nad kterými měl mít arcikněz zřejmě jistou pravomoc, nicméně tyto kostely vznikaly podle vlastnického principu a tato pravomoc se zřejmě nikdy neuplatnila. Emancipovaní biskupové Jindřich Zdík v Olomouci a Daniel I. v Praze velkofarní správu zcela nahradili správou pomocí arcijáhnů (děkanáty se objevují v 13. století zřejmě bez vazby na arcikněze). Toto razantní nahrazení arcikněží bylo do značné míry podmíněno, že i hradské kostely byly též vlastnické (Jindřich Zdík si je nechal darovat a přeměnil je na sídlo arcijáhna).

Literatura

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan a DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. +more [2. vyd. ]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 570 s. . S. 174-178. * TRETERA, Rajmund Jiří a HORÁK, Záboj. Slovník církevního práva. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 147 s. . S. 23.