Axminsterský koberec
Author
Albert FloresStroj na tkaní předdíla (z 1. poloviny 20. století) Axminsterský koberec je souhrnné označení pro tkaniny s mnohobarevným hrubým útkem, vyráběné jako imitace ručně vázaných orientálních koberců. Axminsterské výrobky se dají rozdělit na žinylkové, cívkové a skřipcové koberce.
Historie axminsterských koberců
Vlněný žinylkový axminster z roku 1940 Z roku 464 před n. +more l. pochází dosud nejstarší ručně vázaný vlasový koberec (cca 350 000 uzlů /m²) nalezený v Altaji. * 1685 začala výroba vlasových (prutových) koberců ve Wiltonu - předchůdce axminsterských výrobků * 1755 byla založena továrna na vlasové koberce v Axminsteru * 1839 začal Skot Paisley tkát žinylkové koberce. * 1876 Američan Skinner přišel s tkacím strojem Royal Axminster * 1878 Tomkinson a Adams vynalezli cívkový axminsterský stroj (Royal a cívkový stroj se někdy ztotožňují) * V 90. letech 19. století vynalezl Greenwood skřipcový mechanizmus, použil ho na axminsterském stroji a později spojil s žakárovým ústrojím * V 70. letech 20. století se přestaly vyrábět žinylkové axminstry.
Na začátku 21. století se část výroby přesunula do Číny, největší světový producent axminsterů sídlí však stále ještě v Anglii. Údaje o rozsahu výroby nejsou publikovány.
Způsob výroby
Žinylkový axminster
Koberec vzniká tak, že se do základní tkaniny zatkává kolmo k osnově žinylka označovaná jako předdílo. Předdílo je proužek z velmi řídké osnovy a z hrubého hustého útku, zpravidla z vlněných nití. +more Vyrábí se na speciálním skřipcovém stavu s útkovou záměnou až ve 24 barvách v plátnové nebo perlinkové vazbě. Takto vzniklá tkanina - žinylka - se pak jako plochý proužek nebo zakroucená s kruhovým průřezem „nasazuje“ s pomocí zvláštního hřebene na podkladovou tkaninu, se kterou se spojí tzv. přitkávací osnovou.
Výroba je poměrně nákladná, tkací stroj musí obsluhovat dva pracovníci. Axminstru s kulatou žinylkou se říkalo také vlněný peršan.
Cívkový axminster
Několik desítek válcových cívek zavěšených na nekonečném pásu obíhá nad tkacím strojem, na jednotlivých cívkách je navinuta vlasová příze v počtu nití a v barvách potřebných pro jedno nasazení (jeden řádek) tkaniny. Niti z každé cívky se pak nasazují v patřičném řádku na podkladovou tkaninu, každá z nich se obepne shora a zdola po jednom vazebním útku a zastřihne tak, že se nad každým spojem vytvoří dva chomáčky vláken.
Skřipcový axminster
je výrobek, u kterého se podobně jako u ručně vázaných koberců každá vlasová nit vtahuje speciálním skřipcem do podkladové tkaniny. Skřipec vytáhne ze zásobníku jednotlivé kolmo nastavitelné vlasové niti nastříhané na žádanou délku a přidržuje je tak dlouho nad základní tkaninou, až se sváže útkem k vazné osnově. +more Výběr barev a jednotlivých ústřižků nití je řízen žakárovým ústrojím. Tkanina se pak postřihuje, kartáčuje a paří.
Vlastnosti
Vlasová příze v axminsterských kobercích je 2-3 x skaná, nejčastěji ze směsi 80/20 vlna/polyamid, délka vlasu bývá 5-12 mm, podkladová tkanina je většinou z polyesterové příp. jutové příze. +more Jako standardní se udává hustota 65 000-120 000 „uzlů“ (chomáčků) na m², v luxusním provedení do 150 000 (nejjemnější ručně vázané koberce mají až 450 000 uzlů/m²). Maximální šířka koberců dosahuje 4,5 m, vzorování až ve 12 barvách.
V USA se prodávaly v roce 2007 cívkové axminstery (v přepočtu) za 3,70 €/m² a (údajně) žinylkové koberce za 5,60. +morejpg|náhled|upright=0. 8'>Sktřipcový axminster (NDR, 1970).
Použití
Žinylkové koberce se zřejmě vyráběly jen do konce 60. let 20. století. Pokud se nabízejí na prodej, jedná se jen o sběratelské objekty.
Koberce z cívkových axminsterů, často vzorované v „anglickém stylu“, se používají např. jako podlahová krytina v anglických hostincích nebo i v bytech.
S koberci tkaných na skřipcových strojích s elektronickým žakárovým ústrojím se vybavují především hotely a veřejné prostory
Odkazy
Reference
Literatura
Pospíšil a kol. : Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. +more 676-677 * Hofer: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1997, str. 51 a 349 * Hennig a kol. : Gewebetechnik, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1978, str. 382-384.