Bakchantky

Vlídná a krotká Bakchantka (William-Adolphe Bouguereau, 1894) Bakchantky, (latinsky Bacchae, řecky Μαινάδες) jsou v řecké mytologii průvodkyně boha vína Dionýsa či Bakcha.

Byly zvané také mainady („šílící“ nebo „třeštící“), thyiády nebo Bassaridy. Pořádaly divoké orgie zvané nyktélie (bůh Dionýsos byl někdy nazýván Nyktelios). +more Někdy až upadají do stavu blížícímu se šílenství, v němž jsou schopné všeho. V dlouhých řízách a ve zvířecích kůžích se oddávají v extatickém vytržení divokým rejům, společníky jim bývají Siléni, Kentauři, Panové, Satyrové, nymfy, a dokonce i Múzy. Ke všemu vyhrává divoká hlučná hudba. Znakem Bakchantek je thyrsos, hůl ovinutá břečťanem nebo révou, v rukou mívají hady a dýky. Vrhají se na obětní zvířata, trhají je na kusy a požívají je syrová.

Přístup mužů na slavnosti není dovolen, jinak jim hrozí i smrt.

Když jednou Dionýsos zavítal do Thrákie s celým svým průvodem, thrácký král Lykúrgos průvod rozehnal, některé Bakchantky zajal, některé dokonce i zabil a Dionýsos sám se musel zachránit útěkem a skokem do moře. Dionýsos Lykúrga krutě potrestal: seslal na něj šílenství, v němž král zabil svého vlastního syna a jeho mrtvolu ještě zohavil. +more Sobě usekl nohy v domnění, že ničí vinnou révu. Následně království hubil mor, nastala dlouhá neúroda. Podle věštby musel Lykúrgos zemřít. Rozlícený lid vyvedl krále na horu Pangaion a tam ho nechal roztrhat koňmi.

Když thébský král Pentheus, který zakázal uctívat boha vína, zajal Dionýsa s celým jeho průvodem. Bakchantky se ale rozprchly v bakchickém šílenství trhaly nejprve dobytek, potom se obrátily proti Pentheovi a na kusy roztrhaly i jeho. +more Zuřící ženy vedla Pentheova matka Agaué a vlastní rukou srazila synovi hlavu.

Když pěvec Orfeus v háji truchlil nad ztrátou své milované ženy, tak ho Bakchantky ukamenovaly. Později mu také utrhly hlavu a hodily ji do řeky.

Bakchantky jsou mytické, ale i skutečné, obojí tropily výtržnosti při Bakchantkových slavnostech. Již ve starém Římě proti nim musela dokonce zasahovat státní moc. +more Ostatně výraz „bakchanálie“ přetrval dodnes v popisu bohapustých pitek a nespoutaných zábav.

Odraz v umění

Výtvarných zobrazení bakchantek je velmi mnoho, známý je * obraz Tanec bakchantek (z počátku n. l. +more, je v pompejské Ville dei Misteri) * jedna z nejlepších soch Bakchantky padla za oběť zemětřesení ve Skopji v roce 1963 * literárně je mýtus zpracován v Euripidově tragédii Bakchantky (z let 408-406 př. n. l. ).

Literatura

Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 * Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí * Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, * Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, * Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Externí odkazy

Kategorie:Řečtí bohové