Cesko.wiki Bandikut nosatý
Author
Albert FloresBandikut nosatý je druh menšího savce z čeledi datlovitých. Tento vzácný druh je endemickým druhem v Austrálii, kde obývá lesy, zarostlé pláně a keřovité oblasti. Bandikut nosatý je nočním tvorem, který se živí hmyzem, larvami, plody, kořínky a malými obratlovci. Samci bandikutů jsou větší než samice, dosahují délky až 36 cm a váhy až 1,75 kg. Samice jsou menší, dosahují délky až 32 cm a váhy až 1,4 kg. Bandikut nosatý má silný, špičatý čumák a dlouhé drápy na nohách, které mu umožňují kopat do země a hledat potravu. Tento druh je ohrožen ztrátou přirozeného prostředí kvůli odlesňování a rozšiřování zemědělských ploch. Bandikut nosatý je chráněným druhem a jeho populace je monitorována a zkoumána ochranářskými organizacemi a vědeckými institucemi. V posledních letech se však díky ochranářským opatřením podařilo stabilizovat a zvýšit početnost populace bandikutů nosatých. Přesto však tento druh stále čelí mnoha výzvám, a proto je důležité pokračovat v ochraně jeho přirozeného prostředí.
Bandikut nosatý (Perameles nasuta) je savec žijící na východním pobřeží Austrálie. má poměrně dlouhý nos a na zádech nemá pruhy.
Výskyt
Vyskytuje se v celé východní Austrálii až po jižní Victorii, avšak v úzkém pruhu podél pobřeží. Obvykle nepřekračuje západní svahy Velkého předělového pohoří. +more Obývá oblasti od hustého deštného lesa až po krajinu s řídkým porostem.
Základní data
Délka bandikuta nosatého je 30 až 42 cm. Jeho hmotnost je přibližně 850 až 1100 g.
Zajímavosti
Bandikuti vypadají jako malá prasátka. Pomocí nosu hledají na zemi a ve spadaném listí potravu, obzvláště hmyz a jeho larvy, ale i rostlinnou potravu. +more Pronikají i do okrajových částí měst, např. Sydney, kde v noci prohrabují zahrady. Zahradníci je proto pronásledují jako škůdce. Slovo bandikut pochází z indického drávidského jazyka Telugu, kde slovo pandi kottu nebo pandi kokku znamená "prasečí krysa". Původně se vztahovalo na jiné zvíře - velkou indickou krysu bandikotu(Bandicota indica a B. bengalensis), která se bandikutovi podobá velikostí i dlouhým čenichem. Na australské bandikuty toto jméno přenesli až Angličané v 19. století. Ve starší české literatuře se pro bandikuty používalo jméno vakojezevci.