Bilingvismus

K. Havelka, bilingvní katolický prelát, dlouhodobě působí na poli budování česko-německých vztahů, zvláště pro usmíření mezi sousedskými národy a budování mostů mezi nimi. Bilingvismus (též dvojjazyčnost) je stav ve společnosti, kdy jedinec nebo obyvatelstvo určitého území přirozeně hovoří dvěma jazyky, a to bez ohledu na společenskou stratifikaci (nejedná se tak o diglosii). Jde o speciální případ multilingvismu (mnohojazyčnosti).

Individuální bilingvismus

Bilingvismus se může týkat jedince, např. pokud pochází ze smíšeného manželství rodičů různé národnosti. +more Pokud se takové dítě od počátku učí dva jazyky (více jazyků) současně, jde o simultánní bilingvismus. Dítě si od narození vytváří řečový systém. Pokud na něj působí více jazykových prostředí (např. smíšené manželství, bilingvní mateřská škola), vytváří si dítě více řečových systémů.

Bilingvismu může člověk dosáhnout i postupně výukou cizího jazyka, od puberty je však tato možnost již ztížená. Nabývání znalosti druhého (dalšího) jazyka následně po nabytí znalosti prvního jazyka se označuje jako sekvenční bilingvismus.

Bilingvismus může u jedince dosáhnout různé úrovně. Zcela rovnocenné využívání dvou nebo více jazyků jedincem však zřejmě neexistuje. +more Předpokládá se, že jedinec používá jeden jazyk jako hlavní, může však podle situace přejít kdykoliv do jazyka druhého. Přechod komunikace z jednoho jazykového systému do druhého se označuje jako střídání kódů (code-switching).

Pasivní (receptivní) bilingvismus je stav, kdy jedinec rozumí cizímu jazyku, ale není schopen ho aktivně používat.

Společenský bilingvismus

O bilingvismu také hovoříme, pokud na určitém území obyvatelstvo hovoří dvěma jazyky. K takovému jevu dochází obvykle na územích, kde vedle sebe žijí obyvatelé různých národností. +more Společenský bilingvismus se týká většiny obyvatelstva, na daném území se samozřejmě mohou vyskytovat i jedinci, kteří hovoří pouze jedním jazykem.

Příkladem společenského bilingvismu jsou například oblasti jižního Slovenska, obývané početnou maďarskou národnostní menšinou.

Situace v České republice

Současná česká společnost je převážně monolingvní. V minulosti, kdy na českém území žila početná německá menšina, byl mezi obyvatelstvem rozšířen česko-německý bilingvismus. +more Tento stav se změnil zejména po nuceném odsunu německého obyvatelstva v roce 1945.

Vzhledem k velké podobnosti češtiny a slovenštiny a jejich vzájemné srozumitelnosti byl v bývalém Československu běžný pasivní česko-slovenský bilingvismus, kdy Češi a Slováci ve vzájemné komunikaci používali každý svůj jazyk, aniž by tím byla narušena srozumitelnost.

Odkazy

Reference

Související články

Diglosie

Literatura

Čermák F. Jazyk a jazykověda. +more Praha: Karolinum, 2004. . * Karlík P. , Nekula M. , Pleskalová J. (ed. ). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. . * Štefánik, J. Jeden človek, dva jazyky: Dvojjazyčnosť u detí - predsudky a skutočnosti. Bratislava: Academic Electronic Press, 2000. . * Štefánik, J. (ed. ). Antológia bilingvizmu. Bratislava: Academic Electronic Press, 2004. .

Externí odkazy

Kategorie:Užívání jazyka Kategorie:Národnostní menšiny