Blahočiní

Blahočiní ( благочи́ние), příp. blahočinný okres (благочиннический округ, blagočinničeskij okrug) je správní, respektive úřední jednotka Ruské pravoslavné církve, části eparchie, sdružující skupinu farností, které jsou ve vzájemném bezprostředním územním sousedství. V čele stojí „blagočinný“ (благочинный).

Analogickou institucí v římskokatolické církvi je děkanát, nebo proboštství v luteránských církvích.

Dějiny

Zakládání okresů v rámci eparchie, spravovaných zvláštním dohlížejícím duchovním, podřízeným přímo episkopům, bylo známo již v minulosti. Tito dohlížející duchovní byli kdysi známi jako „chorepiskopové“ či „periodeutové“, později na Rusi jako „děsjatinniki“ (десятинники, tj. +more desátníci - srov. decanus, neboli děkan) a popští starostové, od první půli 18. století pak jako благочинные (blagočinnyje). Dříve se blagočinské okresy nazývaly též сороки (soroky); odtud pak pochází ruské pojmenování Moskvy jako „města čtyřiceti soroků“ (город сорока сороков).

Nejvyšším jmenným nařízením z prosince 1797, vyhlášeném výnosem Posvátného synodu z 24. března 1799, byla z důvodu zlepšení podmínek pro výkon povinností představených klášterů, episkopům udělena pravomoc, jednoho z představených jmenovat „blahočinným“ nad kláštery eparchie. +more Tímto způsobem na počátku 19. století v Ruské pravoslavné církvi vznikly dva typy blahočiní: * sdružující farnosti nacházející se v bezprostřední blízkosti jedna od druhé, podle územní náležitosti * klášterní blahočiní, sdružující kláštery eparchie.

Na počátku 20. +more století farní blahočiní obvykle zahrnovalo 10-30 sousedních chrámů. Bylo-li v okrese více než 15 farností, mohl být blahočinnému přidělen pomocník. Klášterních blahočiní v eparchii mohlo být více, v závislosti na množství klášterů. V případě správy ženských monastýrů mohla být jmenována „smotritělnica blagočinija“ (смотрительница благочиния, „dozorkyně blagočinná“) z řad igumenek nebo starších sester kláštera, byl-li jen jeden. Byl také jeden blahočinný stavropegiálních klášterů.

Ve 20. století v Ruské církvi existovala taktéž tzv. +more patriarší neboli stavropegiální blahočiní v zahraničí. Péče o ně byla svěřována jakémukoli archijereji, přičemž tato blahočiní byla podřízena přímo patriarchovi a nebyla již zahrnuta do eparchie. V současné době existují blahočiní holandské, turkmenské a jugoslávské.

S rozšířením působnosti Ruské církve do dalších zemí Evropy ve 20. století, se zdejší pravoslavná blahočiní začala nazývat děkanáty a jejich představení děkany.

Reference

Literatura

[url=https://ru. wikisource. +moreorg/wiki/%D0%AD%D0%A1%D0%91%D0%95/%D0%91%D0%BB%D0%B0%D0%B3%D0%BE%D1%87%D0%B8%D0%BD%D0%BD%D1%8B%D0%B9]Heslo Благочинный In: Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона (ВТ-ЭСБЕ), dostupné online na ru. wikisource. org[/url] * Heslo Благочиние. In: Большая российская энциклопедия, Moskva 2005,.

Související články

Eparchie * Děkanát * Proboštství * Blagočinný