Blechy

Blechy (Siphonaptera) jsou monofyletická skupina (tradičně řád) řazená dle moderních fylogenetických analýz do řádu srpic (Mecoptera). Zástupci blech jsou vlivem parazitického života druhotně bezkřídlí a parazitují u řady suchozemských savců, méně u ptáků.

Tělo dospělých blech je zploštělé ze stran o velikosti mezi 1 až 8 milimetrů s charakteristicky dlouhým druhým a třetím párem končetin. Bylo popsáno okolo 2500 druhů blech, v Česku se vyskytuje zhruba devadesát druhů. +more Doba života je od několika měsíců až po tři roky. Blechy mají vývoj s proměnou dokonalou, přičemž dospělci žijí výhradně parazitickým způsobem na kůži (v srsti) hostitele. Vyskytují se především u savců a ptáků tvořících hnízda (nory, trvalé pelechy) - např. masožravci, hlodavci, netopýři, hrabaví ptáci. Larvy blech se vyvíjejí v prostředí (na půdě) v blízkosti svých hostitelů a živí se organickými zbytky.

Evoluce

Vývojově jsou blechy vnitřní skupinou srpic (Mecoptera), která se postupně adaptovala na parazitický způsob života a změnila svoji morfologii.

Nejstarší známí zástupci pocházejí z období střední jury a jsou staré asi 165 milionů let (rod Pseudopulex).

Typické znaky

Dospělec Blechy jsou žluté, hnědé až černé barvy těla. +more Tělo je zpevněno překrývajícími se články a porostlé brvami.

Dospělí jedinci mají klínovité ze stran zploštělé tělo s nápadně velkým zadečkem, který přechází v malou bezkřídlou hruď opatřenou kroužky atypického tvaru. Na hrudi jsou tři páry nohou, zadní a střední pár končetin je skákavý s velmi dobře vyvinutými kyčlemi a stehny. +more Na chodidlech všech nohou se nacházejí silné drápy, které slouží k udržení na hostiteli. Blechy jsou schopny velmi dlouhých skoků, což umožňuje blanitá podložka umístěná v kloubní membráně, ta je schopna uvolnit velké množství energie, kterou jsou blechy schopny dát do odrazu. K tomu jim zřejmě pomáhá i zvláštní hmota bílkovinné povahy, tzv. resilin. Uvádí se, že jsou blechy schopné vyskočit do výšky téměř 20 cm a doskočit do vzdálenosti asi 35 cm (přeskočí až 200krát vlastní velikost). V okamžiku výskoku bylo naměřeno zrychlení 1 500 m/s2, což představuje přetížení 150 G (tedy 25krát více, než zažívají astronauti při startu rakety). Uvádí se, že tento výkon je srovnatelný například s člověkem, který by dokázal přeskočit budovu vysokou 250 metrů a doskočil by do vzdálenosti 400 metrů.

Hlava je malá a kulatá s jedním párem malých nevyvinutých očí, které zpravidla reagují pouze na intenzitu světla. Ústní ústrojí je bodavě sací a je složeno ze tří bodavých stiletů, které vznikly přeměnou horního patra a části čelistí. +more Ústní ústrojí blech se nachází v podélné rýze spodního pysku. Tykadla jsou krátká, šestičlánková a jsou umístěna po stranách hlavy.

Rozmnožování a vývoj

larva blechy Vývoj blech se děje proměnou dokonalou. +more Samička se po páření musí živit krví, protože jinak není schopna získat bílkoviny pro vytvoření vajíček. Krátce po páření klade bílá vajíčka o velikosti 0,6-0,7 milimetru. Klade je v několika po sobě jdoucích snůškách. Důvodem několika snůšek je jejich uložení na bezpečné místo, celkový počet nakladených vajíček může být až pět set. Doba vývoje vajíček je druhově a teplotně závislá a pohybuje se mezi pěti až šestnácti dny, pak se líhnou chlupaté, červovité, beznohé larvy se zřetelnou hlavou, krátkými tykadly a silnými kusadly a kousacím ústním ústrojím. Larvy se neživí krví, ale organickými zbytky (např. zaschlá krev, výkaly dospělců). Larvální vývoj prochází třemi stadii a trvá od šesti do dvanácti dní, tato doba je druhově a teplotně závislá. Poslední stadium si vytvoří kokon a zakuklí se v něm. Kukla blechy je nekousavá a během několika málo dní (zpravidla kolem deseti) se z ní vyklube dospělý jedinec. Doba stadia kukly je druhově závislá.

Způsob života

Všichni dospělí jedinci tohoto řádu se živí krví svých hostitelů, kterými jsou buď savci (95% druhů blech), anebo ptáci (tzn. teplokrevní obratlovci). +more Druhově odlišné je, zda žijí na svém hostiteli, anebo v místě, kde se obvykle zdržuje (hnízdo, nora atp. ). Larva blechy se líhne až v přítomnosti hostitele, kterou pozná podle otřesů okolí (např. v hnízdě ptáků, které není celoročně obsazeno). Většina druhů blech tráví celý život na svém hostiteli. Druhy žijící mimo chodí na hostitele jen pro potravu. Vzhledem k potravní nenáročnosti je řada druhů schopna živit se krví více (až třiceti) živočichů. Krev samička potřebuje kvůli bílkovinám, aby mohla po oplodnění snést vajíčka. Blecha vydrží v ideálních podmínkách až rok bez potravy, avšak musí mít dobré podmínky (vlhko, teplo). Suché podmínky a nepřítomnost hostitele blechy rychle zabíjí.

Potrava

Kousnutí blechy Blechy se živí krví hostitele, přičemž většina druhů je schopna změnit druh hostitele. +more Pokud blechy žijí mimo hostitele, nerozlišují jednotlivce zdržující se v daném místě. Jejich nároky na kvalitu krve jsou minimální. Nemocné jedince blechy neopouštějí. Blechy sají výrazně větší množství, než jsou schopny zpracovat (až o 60 %), nezpracované zbytky vylučují, tyto jsou pak potravou larev.

Přenašeči chorob

Krom samotného pokousání hostitele mohou některé druhy blech přenášet i další původce onemocnění zvířat a lidí. Některé blechy přenášejí bakterie, jako jsou Yersinia pestis (mor), Ricktetssia (skvrnitý tyfus) či Bartonella. +more Blechy mohou sloužit také jako mezihostitelé některých tasemnic. K přenosu dochází pouze při pozření blechy s larvou tasemnic. Typickým příkladem je blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha kočičí (Ctenocephalides felis), kdy se pes a kočka nakazí tasemnicí psí (Dipylidium caninum) pozřením infikované blechy. Z jiných druhů tasemnic přenášené blechami jmenujme tasemnice rodu Hymenolepis, které se takto přenášejí u myší a potkanů.

Evoluce

Nejstarším známým zástupcem je v současnosti druh Pseudopulex jurassica, objevený ve vrstvách Daohugou, datovaných do období střední jury (stáří asi 165 milionů let). Tito velcí zástupci blech dosahovali délky asi 15 mm a pravděpodobně sáli krev opeřeným dinosaurům, ptakoještěrům a dalším teplokrevným obratlovcům ve svém okolí (dnes čínská autonomní oblast Vnitřní Mongolsko). +more O 40 milionů let později žil na území provincie Liaoning ještě větší druh Pseudopulex magnus (délka až 23 mm), v Austrálii pak podobný rod Tarwinia a na ruské Sibiři rod Saurophthirus, specializovaný zřejmě na ptakoještěry coby primární hostitele. Moderní typy blech se potom objevují až v průběhu kenozoika, asi v posledních 50 milionech letech.

Způsob pojmenování druhů

V pojmenování rodů se zpravidla dodržuje pojmenování blecha a druhové jméno zpravidla souvisí s živočichem, na němž nejčastěji cizopasí, respektive s živočichem, se kterým se nejčastěji setkával člověk. Příkladem je blecha psí, slepičí, kočičí; z tohoto systému vybočuje blecha obecná, která primárně parazituje na člověku.

Nejznámější druhy

blecha lidská (Pulex irritans) * blecha morová (Xenopsylla cheopis) * blecha psí (Ctenocephalides canis) * blecha kočičí (Ctenocephalides felis) * blecha písečná (Tunga penetrans)

Blechy v kultuře

Soubor:Georges de La Tour - Woman Catching Fleas - WGA12341. jpg|Georges de La Tour: Žena vybírající blechy, kolem r. +more 1635. Soubor:HookeFlea01. jpg|Ilustrace a popis blechy od Roberta Hookea ve vědeckém díle Micrographia, 1665. Soubor:Giuseppe Maria Crespi 003. jpg|Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech, 1709 Soubor:Crespi, Giuseppe Maria - Searcher for Fleas - 1720s. png|Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech, kolem r. 1725.

Odkazy

Reference

Literatura

Fauna ČSR. sv. 10, Blechy-Aphaniptera; Bohumír Rosický, 1957 * Bezobratlí (2); Jan Macek; Svět zvířat sv. 11. , Albatros, Praha, 2001 * Heiko Bellmann; Encyklopedie hmyzu , Beta, Praha, 2006

Externí odkazy

[url=http://www.biolib.cz/cz/gallery/dir632/]Biolib - Galerie obrázků blech[/url]

Kategorie:Krevsající hmyz Kategorie:Hmyz Kategorie:Zooparazité