Cesko.wiki Buněčná smrt
Author
Albert FloresBuněčná smrt je souhrn procesů vedoucích ke konci života buňky. Je rozdíl, zda probíhá u jednobuněčných organismů (v tom případě představuje smrt samotného organismu), nebo u mnohobuněčných, kde v mnohých případech může plnit určitou funkci , například jí vznikají prostory mezi prsty nebo se uvolňuje přístup k oosféře skryté v samičím gametofytu nahosemenných rostlin odumíráním kanálkových buněk, které přístup blokují. Dělí se obvykle na apoptózu a nekrózu.
Dělení buněčné smrti
Zatímco při takzvané nekróze odumírá z důvodu určitého poškození (např. nedostatek živin, škodlivé záření, atp. +more), při programované buněčné smrti se jedná o děj aktivní a do jisté míry dobrovolný. Termín „programovaná buněčná smrt“ je většinou synonymizován s termínem apoptóza, ačkoliv některé práce vymezují termín jinak, totiž že apoptóza je jen jeden z typů programované buněčné smrti (dalším je zejména autofágie). Mezi apoptózou a nekrózou můžeme vypozorovat některé fundamentální rozdíly. Při nekróze obvykle buňka bobtná (zvětšuje svůj objem), zatímco při apoptóze se scvrkává. Následkem nekrózy je vylití cytoplazmy ven z buňky do okolí, zatímco při apoptóze se vytváří tzv. apoptotická tělíska, jež jsou někdy pozřena okolními fagocytujícími buňkami. Na druhou stranu pravděpodobně není hranice mezi apoptózou a nekrózou tak ostrá, existuje mezi nimi poměrně plynulý přechod. Některé typy buněčné smrti tak jsou nazývány jako „programovaná nekróza“.
V odborné literatuře se vyčleňují i další typy buněčné smrti, např. pyroptóza, nekroptóza, netóza a mnohé další.