Cesko.wiki Dialektický materialismus
Author
Albert FloresDialektický materialismus (diamat) je filosofický směr založený na učení Karla Marxe a Friedricha Engelse, který je postaven na organické jednotě materialistického pojetí světa a dialektiky a je součástí marxismu. Jeho aplikací na dějiny lidstva vznikl historický materialismus. V bývalém Sovětském svazu byl použit jako součást jeho oficiální filozofie.
V marxistické filosofii je materialismus spjat organicky s dialektikou, stal se materialismem dialektickým. Marx a Engels se při vytváření svého učení opírali o Hegelovu dialektiku, jež byla zásadně přetvořena. +more Jestliže u Hegela je vývoj vlastní absolutní idei, jejímž ztělesněním je okolní svět, pak materialismus chápe dialektiku našeho myšlení jako obraz materialního světa. V Hegelově filosofii je vývoj světa omezen (za vrchol společenského vývoje považoval konstituční monarchii, za nejvyšší etapu vědy - svůj vlastní filozofický systém apod. ), naproti tomu v marxistické filozofii je vývoj k novému pojat jako neomezený a nikdy neukončený, jako neoddělitelná vlastnost všech jevů skutečnosti.
Dialektický materialismus nabízí řešení některých základních filozofických otázek: vztah bytí a vědomí, otázka pohybu, problém hmoty. Přitom chápe hmotu za prvotní: Teprve na určitém vyspělém stupni organizace hmoty může dojít ke vzniku vědomí - totiž lidského mozku. +more A tak všechno duchovno lze zredukovat (převést) na materiálno.
Takovýto monismus (výklad světa z jedné substance - zde z hmoty) modifikuje i otázku poznání. Dialektický materialismus odmítá veškerý agnosticismus či gnozeologický skepticismus a tvrdí, že svět je poznatelný proto, že bytí i vědomí jsou stejné substance (materie, hmota). +more Proto podle něj mizí problém poznatelnosti světa a - protože se jedná o dějinný proces - zbývá jen otázka, kolik je toho už poznaného a kolik je ještě třeba poznat.
Svět však nelze chápat jako hotový, který by lidské vědomí mělo pouze poznat v jeho neměnnosti. Naopak svět je neustálá změna, neboť člověk je ve světě jako činný subjekt. +more Praxe je dalším ústředním pojmem diamatu. Svět je sice řízen přírodními zákonitostmi, ale člověk je v rámci oněch zákonitostí schopen realitu měnit. Pravda se nenachází hotová, ale musí se vydobývat praxí (prací). Praxe (otázka „K čemu. “) je pro dialektické materialisty jediným kritériem pro otázku pravdivosti. Pravdivé bylo pro ně to, co slouží společenskému růstu.
Spojením bytí a vědomí (vzájemné působení hmoty na vědomí a zároveň vědomí na hmotu), které jsou v podstatě tímtéž, se podle dialektického materialismu překonává Kantovo dělení na svět jevů a svět o sobě, protože skutečný svět v dialektickém marxismu je zde pro vědomí. (Mluví-li se o dialektice, myslí se právě na onen vztah mezi bytím a vědomím, kdy dochází k neustálému vzájemnému střetávání a působení. +more).
Ideologická literatura
Za socialismu hrála značnou úlohu v ideové výchově mládeže učebnice dialektického a historického materialismu, připravěna F. Konstantinovem (vedoucí autorského kolektivu) spolu se A. +more G. Spirkinem a M. N. Rutkevičem.