Cesko.wiki Dlouhošíjky
Author
Albert FloresDlouhošíjky jsou druhem ptáků z čeledi dlouhošíjkovití. Jsou to velmi malí ptáci, kteří se vyskytují především v Evropě, Asii a Africe. Jejich hlavním biotopem jsou kamenité oblasti, suché lesy a horské oblasti. Dlouhošíjky se vyznačují dlouhým zobákem, který jim umožňuje sbírat potravu z různých zdrojů, jako jsou hmyz, nektar nebo drobné ovoce. Jsou velmi obratní a rychlí, a proto často loví létající hmyz ve vzduchu. Samci se od samic liší ve vzhledu, mají zpravidla jasně barevné peří a delší pírka na ocasu. Samice jsou méně výrazné a často mají jednotvárné zbarvení. Dlouhošíjky se většinou rozmnožují v teplých měsících a staví si hnízda ve větvích stromů nebo v dutinách. Samice snese 4-7 vajec, která inkubuje po dobu přibližně 2 týdnů. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a po několika týdnech jsou schopna opustit hnízdo. V poslední době dochází k úbytku počtu dlouhošíjek. Příčinou je zejména ztráta jejich přirozeného prostředí, ale také nadměrný lov a rušení. Proto je důležité chránit tyto ptáky a jejich přirozené prostředí, aby se jejich populace mohla stabilizovat.
Dlouhošíjky (Raphidioptera) jsou řádem dravého křídlatého hmyzu. Počtem druhů se jedná o chudý řád, na celém světě je známo přibližně 200 druhů. V Česku se vyskytuje jen 9 druhů. Typickým znakem dlouhošíjek je velmi protáhlá předohruď s hlavou. Vědecký název řádu vznikl z řeckého slova pro jehlici (rhafis), kterou připomíná typické kladélko samičky. Dříve byly dlouhošíjky řazeny do jednoho řádu síťokřídlých spolu s řády střechatek a síťokřídlých. Rozšířené byly již v období druhohor.
Popis
Dospělec
Dospělá dlouhošíjka (Phaeostigma major) Tělo je dlouhé 12-25 mm, rozpětí křídel 12-38 mm. +more Zbarvení těla je nejčastěji černé. Hlava je velmi protáhlá, směřující přímo dopředu. Složené oči jsou vypouklé, často kovově lesklé. Tři jednoduchá očka jsou narostlé jen u čeledi dlouhošíjkovitých (Raphidiidae). Tenká tykadla jsou středně dlouhá, s velkým počtem článků. Ústní ústrojí je kousací. Pohyblivá předohruď je protáhlá a proti tělu svírá mírný uhel nahoru, čímž zvedá i celou hlavu. Svým povrchem je předohruď hodně odlišná od zbytku těla. Křídla jsou průhledná s hojnou žilnatinou a vyvinutou plamkou. Oba páry blanitých křídel jsou skoro stejné. Za letu je přední křídlo spojené se zadním pomocí štětinek. Nohy jsou dlouhé, slouží dlouhošijce k rychlému běhání. Zadeček je desetičlánkový. Samičce roste z devátého článku zadečku dlouhé kladélko.
Vajíčko
Vajíčko dlouhošíjky je dlouhé a protáhlé. Na koncích je z jedné strany zaoblené a z druhé zašpičatělé. +more Délka je přibližně 1,2 mm a šířka 0,3 mm. Samička je klade ve skupinách, pod kůru trouchnivějících stromů nebo do štěrbin v kůře starých klád.
Larva
Má protáhlé a štíhlé tělo. Barva těla se s dorůstáním mění z narudle hnědavě do skvrnité s neurčitými ornamenty. +more Hlava s hrudí je protáhlá a zploštělá. Složené oči jsou menší než u dospělce a jsou výrazně vpředu hlavy. Ústní ústrojí je, podobně jako u dospělce, kousací. Tykadla jsou krátká, tříčlánková. Hlava je oddělená od předohrudi výrazným zúžením. Nohy jsou krátké. Mladší larva má protáhlý zadeček, který po dalších svlékáních tloustne v prostředních článcích.
alt=dlouhošíjka znamenaná (Raphidia notata)
){kind=link}
Kukla
Kukla má dvě vývojová stádia. První stádium trvá skoro 2 týdny a kukla je v tomto období zcela nehybná. +more Jsou při něm patrná tykadla a končetiny přitisknuté těsně k tělu. Kukla je hlavou stočená k zadečku a leží na boku. Při druhém stádiu se kukla stane pohyblivou. Začnou se jí napřimovat tykadla a pohybuje končetinami. Toto stádium trvá přibližně 3 dny až týden, larva při něm začíná růst na velikost dospělce a postupně se zbarvuje. Nakonec vylézá ze svého úkrytu a líhne se z ní dospělec.
Vývoj jedince a rozmnožování
Dlouhošíjky se vyvíjejí proměnou dokonalou. Samička klade vajíčka po skupinách pod trouchnivějící kůru stromů. +more Larvy se v Česku líhnou v červnu. Ze začátku jsou velmi drobné a dospívají až po 3-4 svlékáních. Přezimují v larválním stádiu pod kůrou v nehybném stavu. Na jaře se po několika dalších svlékáních přemění na kuklu. Po 2-3 týdnech se z kukly vyvine dospělec.
Způsob života
Dospělé dlouhošíjky žijí nejčastěji na okrajích lesů v keřích a podrostu. Larvy žijí pod kůrou starých stromů. +more Neradi létají, ale jsou dobří běžci. Larvy i dospělci se živí výhradně dravě. Dospělci vyhledávají mšice a mnišky. Často loví kořist rychlým narovnáním předohrudi do přímky s tělem, čímž vymrští hlavu dopředu a kusadly uchvátí kořist. Larvy se živí jinými larvami, vajíčky, dospělým hmyzem nebo i pavouky. Ve svém okolí napadají vše živé, dokonce i svůj vlastní druh.
Rozšíření ve světě a v Česku
Na celém světě je známo přibližně 200 druhů dlouhošíjek. Většina známých druhů žije v severním mírném klimatickém pásu, ale je pravděpodobné, že řada druhů čeká zejména v tropickém pásmu na své objevení. +more V Česku se vyskytuje jen 9 druhů (8 z čeledi dlouhošíjkovitých (Raphidiidae) a 1 z křivošíjkovitých (Inocelliidae)). Dva naše druhy jsou zařazené do červeného seznamu ohrožených druhů. Kriticky ohrožená je jediná naše dlouhošíjka z čeledi křivošíjkovitých, křivošíjka tmavá (Inocellia crassicornis). Ohrožená je dlouhošíjka Agulla nigricollis.
Seznam druhů v Česku
Raphidia cognata * Raphidia flavipes (dlouhošíjka žlutonohá) * Raphidia major * Raphidia notata (dlouhošíjka znamenaná) * Raphidia ophiopsis * Agulla nigricollis * Agulla ratzeburgi * Agulla xanthostigma * Inocellia crassicornis (křivošíjka tmavá)
Paleontologie
Podle nálezu zkamenělin jsou dlouhošíjky doloženy už z prvohorního karbonu. Z nálezů se předpokládá, že v dřívějších dobách byly dlouhošíjky více rozšířeny a v dnešní době jsou na ústupu.
Taxonomie
Rozeznáváme dvě čeledi dlouhošijek: * Dlouhošíjkovití (Raphidiidae) * Křivošíjkovití (Inocelliidae)
Odkazy
Reference
Literatura
Obenberger, Jan. Entomologie IV. +more 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. 614 s. * Zahradník, Jiří, Severa, František. Hmyz. Ilustroval František Severa. 2. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. 326 s. . * Ján Jasič a kol. Entomologický naučný slovník. 1. vyd. Bratislava: Príroda n. p. 1984. 674 s. * FARKAČ J. , KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds. ] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. [url=https://web. archive. org/web/20090219090149/http://www. sci. muni. cz/zoolecol/inverteb/DipteraLab_UM/cerv_seznam_CR__bezobratli2005%5B1%5D. pdf]PDF[/url].