Fauxbourdon
Author
Albert FloresFrancouzský výraz fauxbourdon (čti „foburdon“), nebo faburdon (francouzsky faux bourdon, italsky falso bordone, „nepravý či falešný bas“) je druh hudební sazby užívaný u sborových skladeb zejména v 15. století.
Popis
Fauxbourdon byla tříhlasá sazba nad melodií v psalmodii, při níž se překládala nejčastěji o oktávu transponovala cantus firmus do superia (sopránu) a doprovázel jej kontratenor o kvartu, tenor o sextu níže. Kontratenor se obvykle nepředepisoval, byl pouze poznamenán jako doporučení pro tříhlasé provedení au fau(l)x bourdon. +more Značná paralelita hlasů zajišťovala srozumitelnost textu.
Užití
Fauxbourdon byl charakteristický pro burgundský styl, který vrcholil v polovině 15. století v Nizozemsku. +more Užíval jej vydatně např. Guillaume Dufay. Nejstarším příkladem je postcommunio Vos qui secuti estis z Missa Sancti Jacobi Guillauma Dufaye v Bologna-Manuskript I-BC Q15 z doby kolem roku 1440.
Fauxbourdon jako hudební figuru používal Joachim Burmeister (1606). Tato hudební figura označuje po sobě jdoucí terciově-sextové souzvuky, tedy jakékoli druhy sextakordového postupu. +more Výrazem fauxbourdon mělo být zdůrazněno slovo faux, které odpovídal v prvé řadě významu „špatný“ a „hříšný“.
Reference
Literatura
Joachim Burmeister: Musica poetica. Nachdruck der Ausgabe Rostock 1606. +more Laaber-Verlag, Laaber 2004, * Hans-Otto Korth: Art. Fauxbourdon. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart. 2. Auflage. Sachteil Bd. 3. Bärenreiter, Kassel 1997, Sp. 379-393.