Fenothiazin

Fenothiazin, (zkráceně PTZ) je organická sloučenina se vzorcem S(C6H4)2NH, podobná heterocyklům ze skupiny thiazinů. Deriváty fenothiazinu jsou značně biologicky aktivní; například chlorpromazin se používá jako psychiatrické léčivo a promethazin slouží k léčbě alergií. Methylenová modř byla jedním z prvních známých antimalarik, její deriváty se zkoumají pro potenciálně protiinfekční účinky.

Výroba

Fenothiazin byl poprvé připraven v roce 1883 reakcí difenylaminu se sírou,pozdější metody se zaměřují na cyklizaci 2-substituovaných difenylsulfidů. Z fenothiazinu se připravuje několik fenothiazinových léčiv.

Fenothiaziny se chovají jako donory elektronů, přičemž mohou vytvářet soli s mnoha různými akceptory.

Použití

Samotný fenothiazin je pouze předmětem teoretického zájmu, jeho deriváty však přinesly výrazný pokrok do psychiatrie i ostatních lékařských odvětví a jiné deriváty byly zkoumány pro možné využití v bateriích a palivových článcích.

Fenothiazinová léčiva

V roce 1876 objevil Heinrich Caro methylenovou modř, barvivo patřící mezi deriváty fenothiazinu. Jeho strukturu navrhl v roce 1885 Heinrich August Bernthsen, který také v roce 1883 připravil fenothiazin. +more V 80. letech 19. století začal Paul Ehrlich používat methylenovou modř k barvení buněk při experimentech, za což získal část Nobelovy ceny; například barvil bakterie a parazity, jako jsou Plasmodiidae. Navrhl využití methylenové modři při léčbě malárie, provedl klinické testy a zavedl používání methylenové modři k tomuto účelu.

Později se fenothiazin začal používat jako insekticid a anthelmintikum. Ve 40. +more letech 20. století chemický tým Paula Charpentiera začal připravovat deriváty fenothiazinu; tato činnost vedla k objevu promethazinu, který neměl žádné antiinfekční vlastnosti, ale fungoval jako antihistaminikum se silně sedativními účinky a byl prodáván jako lék na alergie a jako anestetikum; v roce 2012 se stále používal. Na konci 40. let byl ve stejné laboratoři vytvořen chlorpromazin, který se ukázal jako ještě silnější sedativum; Jean Delay a Pierre Deniker jej vyzkoušeli na svých psychiatrických pacientech a na začátku 50 let zveřejnili výsledky studie. Jimi objevený silný účinek přinesl pokrok do psychiatrie a vedl ke zintezivnění výzkumu derivátů fenothiazinu. Výzkum derivátů fenothiazinu a jejich aktivity byl jedním z prvních využití lékařské chemie.

Fenothiaziny jsou největší z pěti základních skupin antipsychotik. Kromě antipsychotických mají často také antiemetické vlastnosti, ovšem též časté vedlejší účinky, jako jsou akatazie, tardivní dyskinezie a hyperprolaktinémie. +more Používání fenothiazinů bývá spojováno s antifosfilipidovým syndromem, tyto souvislosti ale nebyly potvrzeny.

Fenothiazinová antipsychotika se dělí na tři skupiny, které se rozlišují podle substituentů na atomu dusíku: alifatické (s acyklickými substituenty), piperidinové (obsahující skupiny odvozené od piperidinu) a piperazinové (s piperazinovými substituenty).

Nelékařská použití

Řada ve vodě rozpustných fenothiazinových barviv, jako jsou methylenová modř, methylenová zeleň a thionin, může být elektropolymerizována za vzniku vodivých polymerů používaných jako elektrokatalyzátory oxidace NADH v enzymatických biosenzorech a biopalivových článcích.

Fenothiazin funguje jako anaerobní inhibitor polymerizace kyseliny akrylové, čehož se často využívá při jejím přečišťování.

Dřívější použití

Fenozhiazin se používal jako insekticid a jako anthelmintikum u lidí a hospodářských zvířat, byl však pro tyto účely nahrazen jinými látkami.

Fenothiazin byl zaveden jako insekticid v roce 1935. Kvůli tomu, že se na světle a na vzduchu rozkládá bylo však obtížné určit množství, které je třeba použít, a tak byl ve 40. +more letech 20. století nahrazen jinými prostředky, jako je DDT. K roku 2015 nebyl jako pesticid registrován ve Spojených státech amerických, Evropě ani Austrálii.

Použití fenothiazinu jako anthelmintika bylo zavedeno v roce 1940 a tato látka bývá, společně s thiabendazolem, považována za první moderní anthelmintikum.

V roce 1961 byly zaznamenány první případy odolnosti vůči fenothiazinu.

Ve 40. letech 20. století se fenothiazin začal používat jako anthelmintikum také u lidí; často byl podáván dětem rozpuštěný v čokoládě. V 50. letech byl nahrazen jinými léčivy.

Odkazy

Externí odkazy

[url=http://msds. chem. +moreox. ac. uk/PH/phenothiazine. html]MSDS[/url] * Hendricks, Christensen, J. B. , and Kristiansen, Jette E. Sonderborg, Denmark. "[url=https://web. archive. org/web/20080910131246/http://www. wissenschaftliche-verlagsgesellschaft. de/CTJ/CTJ2004/CTJ5-2004/hendricks-203-205. pdf]Antibakterielle Eigenschaften der Phenothiazine: Eine Behandlungsoption für die Zukunft. [/url]" Chemotherapie Journal. 13. 5. (2004): 203-205. Wissenschaftliche Verlagsgesesellschaft mbH. 21 August 2005. (PDF). * [url=https://pubchem. ncbi. nlm. nih. gov/summary/summary. cgi. sid=359599]PubChem Substance Summary: Phenothiazine[/url] National Center for Biotechnology Information. * [url=https://www. cdc. gov/niosh/npg/npgd0494. html]CDC - NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards[/url].

Reference