Cesko.wiki Folklór
Author
Albert FloresFolklór je termín používaný pro označení tradičního lidového umění a kultury v České republice. Je to široký pojem, který zahrnuje různé oblasti života a vyjadřuje se prostřednictvím hudby, tance, písní, příběhů, rituálů, zvyklostí a řemesel. Český folklór je bohatý a pestřejší v horských oblastech, jako je Morava, Slezsko a Krkonoše, ale také se vyskytuje ve venkovských oblastech a malých vesnicích. Hlavními složkami českého folklóru jsou lidová hudba a lidový tanec. Lidová hudba je často provázena tradičními hudebními nástroji, jako je housle, kontrabas, cimbál, klarinet, flétna a akordeon. Lidový tanec je velmi živý a veselý, a často je doprovázen hudebními nástroji a zpěvem. Existuje mnoho různých tanců v českém folklóru, jako je polka, valčík, soudan a mazurka. Další důležitou složkou českého folklóru jsou lidové písně. Tyto písně mají různé téma a vyjadřují různé emoce, jako je láska, smutek, radost a nostalgie. Lidové písně se často předávají ústní tradicí z generace na generaci a jsou zpívány při různých společenských událostech, jako jsou svatby, pohřby a oslavy. Rituály a zvyky jsou také důležitou součástí českého folklóru. Tyto rituály se často konají při různých svátcích a událostech a mají různé významy a symboliku. Například Velikonoce, Vánoce a svatba jsou spojeny s různými rituály a zvyky, které se liší od regionu k regionu. Řemesla jsou důležitou součástí českého folklóru. Lidé tradičně vyrábějí různé předměty, jako jsou keramika, tkalcovství, řezbářství, malování na sklo a výroba tradičního lidového oblečení. Tyto řemeslné dovednosti jsou předávány z generace na generaci a jsou důležitou součástí českého kulturního dědictví. Celkově lze říci, že český folklór je důležitou součástí české kultury a přináší bohatství a rozmanitost do života lidí. Je symbolem jejich identity a tradic a stále se udržuje a rozvíjí i v moderní době.
valašském lidovém kroji Folklór či folklor je označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského. Mezi folklór je přirozeně zahrnována i lidová hmotná a zvykoslovná kultura. S odstupem času se ukázalo, že je nezbytné z hlediska folklóru zkoumat i soudobé lidové projevy. Studiem folklóru se zabývá folkloristika, etnografie a zprostředkovaně také historie umění včetně architektury a designu. O udržování lokálních historických kulturních zvyklostí se často starají tzv. folklorní soubory.
Charakteristika
Pojem poprvé použil britský bibliograf William Thoms roku 1846 jako název článku v časopise The Athanaeum. Je složen z anglických slov folk „lid“ a lore „tradice, znalosti“ a původně se jako folklór označovala lidová kultura jako celek. +more Například ve Francii a Itálii se stálo tento pojem používá i pro hmotnou lidovou kulturu. Často je také folklór ztotožňován s lidovou slovesností, ta však tvoří pouze část z něj.
Folklorní obřady nebo zvyky se týkají celé řady různých událostí. Často se věnují tomu, co se odehrává v průběhu roku (dožínky, posvícení, Vánoce, Velikonoce), nebo v průběhu lidského života (narození, svatba, pohřeb).
Folklorní projevy začaly mizet s nástupem moderní techniky; jakmile se začalo šířit umění a zapsaný text, který lidé už uměli číst, nebyl již prostor pro vlastní lidovou tvorbu. V těchto dobách (+more_století'>19. století) se řada badatelů pokoušela dokumentovat folklorní zvyky z odlehlejších koutů Evropy. Jejich práce jednak přispěly k základu folkloristiky a etnologie, jednak také k pozvednutí povědomí o venkovu. Dříve byla vesnice vnímána jako zavrženíhodné místo, řada obrozenců a kulturně činných osob ve svém přesvědčení obrátila. Pro Evropu 19. století byly lidové motivy z hor, selského prostředí, nebo vzdálených míst něčím novým, neznámým a vzbudily velký ohlas. Bohatství lidových zvyků začalo být rychle chápáno jako národní dědictví, se kterým se velmi snadno mohly početné rodící se národy (včetně například i českého) dobře ztotožnit. Pod pojmem folklor se zejména chápe tzv. rekonstruovaný (stylizovaný) folklór zahrnující naučené texty a rituály, stylově rozvíjené a prezentované v záměrně uspořádaných situacích (např. kapely hrající na tradiční nástroje, vokální a taneční skupiny). Slovanské písně se ve folklóru staly velice populární. Např. v Polsku patří k populárním soubor "Mazowsze" , který vznikl po 2. světové válce a který se proslavil i zahraničí.
Zatímco historický folklór vnímáme převážně harmonicky, soudobá lidová tvorba na nás působí často jako pokleslá až kýčovitá. Je tomu tak mj. +more proto, že současný lidový autor již nevychází ze silné identity svého etnika a tvoří pod vlivem rychle se střídajících kulturních podnětů z celého světa, které není často v jeho silách harmonicky integrovat. V soudobé lidové tvorbě jde také často o zplanělé profesionální formy vycházející právě z módy.
Folklor se projevuje i v hmotném vyjádření - jako malířství, architektura, rukodělné výrobky, textil, šperky, oblékání nebo i gastronomie. Pro nemalé množství národních umělců sloužil právě folklor jako významná inspirace k vlastní tvorbě (např. +more Antonín Dvořák a opery Rusalka, nebo Čert a Káča).
V ústním projevu se řada folklorních námětů stala základem pro úspěšné pohádky, romány, ale také i filmy; oblíbené jsou rovněž také i báje a pověsti.
V beletrii
V beletrii se hodnotou folkloru (a také jeho úpadkem v soudobé socialistické společnosti) zabývá např. Milan Kundera ve svém románu Žert (napsán 1965).
Reference
Související články
Folk * Lidová hudba * Etnografie * Etnologie * Kulturní geografie * Kulturní a sociální antropologie
Externí odkazy
[url=https://mariehaisova.rajce.idnes.cz/200_let_Narodopisneho_muzea/]Fotoreportáž z 200. výročí Národopisného muzea[/url]
Literatura
STAVĚLOVÁ, Daniela (a kol. ). +more Tíha a beztíže folkloru. Folklorní hnutí 2. poloviny 20. století v českých zemích. Praha: Academia 2022. ISBN 978-80-200-3286-7. Kategorie:Vesnice.