Cesko.wiki Hirola
Author
Albert Flores
Popis
Jedná se o nápadně štíhlého kopytníka s výrazně prohnutými rohy, které mohou měřit až 72 cm a mají na sobě vystouplé prstence. Délka těla činí 120 až 200 cm, výška v kohoutku 95-105 cm a hmotnost 80 až 118 kg. +more Zbarvení je stejnoměrně pískové nebo světle žlutohnědé, pouze mezi očima a kolem nich má zvíře zřetelnou bílou linii tvarem připomínající cvikr.
Samci jsou větší a jejich rohy jsou delší a tlustší. Na šíji mají velmi silnou kůži, která slouží jako ochrana před zraněním ve vzájemných soubojích.
Hirola žije v rodinných skupinách nebo malých stádech o počtu 5 až 40 jedinců, vedených nejsilnějším samcem. Samci nemající svá stáda vytváří mládenecké skupiny, které mohou žít pospolu s buvolci topi.
Živí se převážně trávou, případně listy a výhonky keřů. Vyskytuje se v suchém křovinatém buši nebo polopouštních oblastech na poměrně malém území v pohraničních oblastech mezi Keňou a Somálskem, zejména v povodí řek Jubba a Tana. +more Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast ohroženou rozšiřováním pouští, byla v 70. letech část hirol odchycena a přesunuta do národního parku Tsavo, kde se dobře aklimatizovaly a k roku 2015 jich tam žilo 76.
Ohrožení
Jedná se o kriticky ohrožený druh, jehož počty nepřesahují několik set jedinců (udává se 200 až 400), přičemž ještě v roce 1979 jich žilo nejméně 18 000. Hlavními hrozbami jsou lov, nemoci, úbytek stanovišť, sucho a kompetice s domácími zvířaty o zdroje potravy.
V zajetí se chová jen výjimečně. Poprvé byl chován v 70. letech v ZOO Dvůr králové nad Labem, kde se je podařilo i rozmnožit.
Galerie
Soubor:Suckling hirola. jpg|Hirola s mládětem Soubor:Bachelor herd. +morejpg|Odpočívající hiroly Soubor:Hirola. jpg|Hirola Soubor:PZSL1889Plate42. png|Umělecké vyobrazení hiroly (1889) Soubor:Damaliscus hunteri head-PZSL1889Smit. png|Morfologie hlavy hiroly.
Reference
Literatura
Vágner, Josef: Afrika, ráj a peklo zvířat, Praha, 1990.