Hlevíky

Hlevíky (Anthocerotopsida) jsou bezcévné, stélkaté vyšší rostliny. V dřívějších systémech byly řazeny jako třída mechorostů, v současnosti jsou považovány za samostatné oddělení.

Charakteristika

Zástupci hlevíků v sobě spojují primitivní a vývojově pokročilé znaky. Prvoklíček je podobně jako u játrovek značně redukován a nebývá zřetelně odlišen od vlastní rostlinky. +more Stélka je lupenitá, růžicovitého tvaru, dorzoventrální stavby; rhizoidy jsou jednobuněčné a hladké; ventrální šupiny chybějí. Každá buňka obsahuje jediný chloroplast (jen ojediněle 2-3 chloroplasty) s centrálním složeným tělískem bílkovinné povahy - pyrenoidem. Siličná tělíska chybějí, zato se ve stélce někdy objevují dutinky se symbiotickými sinicemi rodu Nostoc převádějícími vzdušný dusík do podoby využitelné organismem hlevíku. Pohlavní orgány jsou ponořeny ve stélce a bývají často chráněny obalnými lístky.

Životní cyklus

vlevo V životním cyklu dochází ke střídání 2 fází rodozměny: fáze pohlavního gametofytu a fáze nepohlavního sporofytu.

Gametofyt

Výtrusy (spory) jsou většinou kulovité a jednobuněčné. Během dozrávání bývají dlouhodobě spojeny v tetrády. +more Jsou relativně velké, což ovlivňuje způsob jejich rozšiřování. Klíčení výtrusů je dvojí: endosporické a exosporické. Apikální buňka je klínovitá a čtyřboká. Stélka je jednoletá nebo vytrvalá. Dosahuje většinou 1-3 cm v průměru. Buňky jsou parenchymatické, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin. Ventrální strana stélky obsahuje často primitivní průduchy.

Sporofyt

Sporofyt sestává z hlízkovité nohy a dlouhé válcovité tobolky, která je bez štětu. Tobolka obvykle dosahuje délky 0,5 -12 cm. +more V její stěně je asimilační pletivo a v její pokožce pravé průduchy. Při bázi štětu nalezneme vodivé pletivo. Ve střední části je vytvořen jalový sloupek - kolumela. Kolumela je obklopena výtrusorodným pletivem, z nějž vznikají jednak tetrády výtrusů, jednak elatery či pseudoelatery (mrštníky), sloužící k vymršťování výtrusů z dozrálé tobolky.

Zástupci

Celkem je známo asi 300 druhů hlevíků. Na českém území byly zjištěny pouze 4 druhy, z toho 2 velmi vzácné. +more Všechny druhy rostou na holé zemi, na okrajích cest, na polích, strništích apod. * hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus): stélka na okrajích kadeřavá. Ve stélce je slizová dutina často obsahující symbiotickou sinici z rodu jednořadka - Nostoc. Výtrusy má hnědé až černé. * hlevíček hladký (Phaeoceros laevis): stélka není na okrajích kadeřavá a slizové dutiny obyčejně chybějí. Výtrusy má žluté nebo žlutohnědé. Dendroceros crispus rostoucí na kůře stromu Phaeoceros carolinianus Anthoceros agrestis.

Taxonomie

Leiosporocerotaceae ** Leiosporoceros * Anthocerotaceae ** hlevík (Anthoceros) ** Folioceros ** Sphaerosporoceros * Notothyladaceae ** vycpálka (Notothylas) ** hlevíček (Phaeoceros) ** Paraphymatoceros ** Hattorioceros ** Mesoceros * Phymatocerotaceae ** Phymatoceros * Dendrocerotaceae ** Dendroceros ** Megaceros ** Nothoceros ** Phaeomegaceros

Odkazy

Literatura

SVRČEK, Mirko, et al. Klíč k určování bezcévných rostlin. +more 1976. Praha : SPN, 1976. 579 s. * MITCHELL, James. Rostliny a bezobratlí. 1989. Praha : Albatros, 1989. 121 s. . * DOSTÁL, Petr. Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. 2006. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. 109 s. . * VÁŇA, Jiří Obecná bryologie. 2006. Praha : Karolinum, 2006. 187 s. .

Externí odkazy

Kategorie:Mechorosty