Homo heidelbergensis

Stavba těla a chování

Jak Homo antecessor tak Homo heidelbergensis pravděpodobně pocházeli z morfologicky velmi podobného afrického Homo ergaster. Ale protože Homo heidelbergensis měl větší mozkovnu (s typickým objemem 1100-1400 cm³), silnější kostru, vyšší čelo, dokonalejší nástroje a chování, získal speciální druhové vyčlenění. +more Zástupci druhu („muži“) byli asi 1,75 metru vysocí a v průměru svalnatější než Homo sapiens. Velcí samci mohli vážit okolo 100 kg, průměr byl však podstatně menší: 60-70 kg. Podle profesora Lee R. Bergera z University of Witwatersrand ukazuje množství kostí z nálezů v jižní Africe, že místní populace, které oblast obývaly před 500-300 tisíci lety, dosahovaly obřích rozměrů, často přesahujích 2,13 m.

Opotřebení zubů ukazuje, že byl pravoruký, jako většina moderních lidí.

Sociální chování

Postupná rekonstrukce hlavy člověka heidelberského Na základě nálezů v Atapuerce (Španělsko) se usuzuje, že H. +more heidelbergensis mohl být prvním druhem z rodu homo, který pohřbíval své mrtvé a dokonce dával i pohřební dary. Někteří badatelé se domnívají, že H. heidelbergensis podobně jako jeho následovník H. neanderthalensis používal primitivní druh řeči. Žádné formy umění nebyly objeveny, ačkoli v Terra Amata v jižní Francii došlo k nálezu červeného okru, minerálu, z něhož se vyrábělo barvivo používané na malování.

Jazyk

Stavba vnějšího a středního ucha napovídá, že tento druh měl sluchovou vnímavost podobnou moderním lidem a velmi rozdílnou od šimpanzů. Uměl pravděpodobně rozlišovat mnoho různých zvuků. +more H. heidelbergensis byl blízký příbuzný či dokonce velmi pravděpodobně migrační potomek druhu H. ergaster. Ten je považován za prvního hominida, který uměl hláskovat a na tomto základě mohl H. heidelbergensis rozvinout poněkud sofistikovanější kulturu.

Oštěp VII z Schöningenu objevený roku 1997

Zbraně

Osm 300-400 tisíc let starých dřevěných vrhacích oštěpů bylo nalezeno v Schöningenu v severním Německu. Má se zato, že je zhotovil H. +more heidelbergensis. Tyto oštěpy jsou skvěle vyvážené a opracované a výborně se s nimi dá házet na velkou vzdálenost. Jedná se o poměrně ojedinělý nález, neboť obecně vrhací zbraně používal ve větší míře až H. sapiens. Ukazuje však, že technologie H. heidelbergensis už byla na poměrně slušné úrovni a že se jednalo o aktivního lovce.

Potrava

Průzkum zubů H. heidelbergensis naznačuje, že jeho potrava sestávala ve větší míře z rostlinné stravy, než je tomu například u neandertálce. +more Rostliny (kořínky, různé plody a semena) zřejmě zajišťovaly až 80 % energetického příjmu. Nedá se vyloučit i tepelná úprava rostlinné stravy. Z dosavadních nálezů navíc nelze prokázat kanibalismus, který je znám například u Homo antecessor a u neandertálce. Podle nálezů z jihoanglického Boxgrove usuzujeme, že H. heidelbergensis lovil i velká statná zvířata - nosorožce, prajeleny, bizony. Používal k tomu především dřevěné oštěpy, jejichž hroty vytvrzoval v ohni. Ulovená zvířata lovci porcovali, vnitřnosti a morek jedli na místě, svalovinu odnášeli ke své tlupě. Možná podoba chatrče z Terra Amata.

Obydlí

V lokalitě Terra Amata poblíž Nice ve Francii se našly pozůstatky jednoduchých obydlí starých asi 380 000 let. Jednalo se chatrče sestavené z větví zřejmě pokrytých kůží. +more Konstrukci z vnější strany podpíralo kamení. V chatrčích se našly důkazy po ohni. Jedná se o jeden z nejstarších dokladů používání ohně v Evropě. Obydlí jsou připisována Homo heidelbergensis.

Evoluce

Protože H. heidelbergensis žil na dvou kontinentech - v Africe a v Evropě, došlo k izolaci dvou populací během čtvrtohorních period Wolstonian a Ipswichian (Mindel, Holštýn). +more Neandrtálci se vyvinuli v Evropě z H. heidelbergensis přibližně před 300 tisíci lety během období Wolstonian. H. sapiens se naproti tomu vydělil před 200-100 tisíci lety v Africe. Nálezy zkamenělin jako jsou lebky z Atapuerca a Kabwe vnesly více světla do těchto dvou větví druhu H. heidelbergensis.

H. neanderthalensis si podržel většinu rysů H. +more heidelbergensis kromě výšky. Neandrtálci byli menší, značně robustní, s velkými nadočnicovými oblouky, mírně vystupující tváří a zapadlou bradou. Měli rovněž největší mozek ze všech hominidů. Naproti tomu Homo sapiens má nejmenší nadočnice ze všech hominidů, je vysoký a štíhlý a má plochou tvář s vystupující bradou. V průměru má větší mozek než H. heidelbergensis, ale menší než neandrtálec. Jedná se o jediného hominida s vysokým čelem, plochou tváří a tenkým obočím.

Někteří vědci se domnívají, že H. heidelbergensis je zvláštní druh, jiní se domnívají, že jde o součást vývojové větve jiných druhů homo. +more Scénáře naznačují možné vývojové linie takto. 1) Homo heidelbergensis → H. neanderthalensis; 2) H. heidelbergensis → H. rhodesiensis → H. sapiens idaltu → H. sapiens sapiens.

Je nutné poznamenat, že zařazení H. heidelbergensis do lidské evoluce je stále velmi nejednoznačné (stejně tak jako lidská evoluce samotná). +more Dříve byl vesměs považován za poddruh či regionální formu druhu H. erectus, nicméně tento názor je dnes spíše v menšině. Neví se přesně jaký byl vztah H. heidelbergensis, H. antecessor a H. rhodesiensis a ani to, zda je možno H. heidelbergensis považovat za první druh H. sapiens. Obecně se má v současnosti zato, že H. heidelbergensis je pravděpodobnějším předchůdcem H. sapiens než H. erectus. Evoluční spojitost mezi H. heidelbergensis a H. neanderthalensis je vysoce pravděpodobná. Teorie o multiregionálním vývoji člověka vše ještě více komplikuje.

Replika čelisti z Maueru, první nález druhu Homo heidelbergensis.

Objev

K prvnímu nálezu zkamenělin tohoto druhu došlo 21. října 1907 ve vesnici Mauer v jihozápadním Německu, kde dělník Daniel Hartmann objevil čelist v hromadě písku. +more Dělník dal čelist profesoru Otto Schoetensackovi z university v Heidelbergu, který nález pojmenoval. Další pozůstatky se našly v těchto místech: Steinheim and der Murr (Německo), Arago (Francie), Petralona (Řecko) a Ciampate del Diavolo (Itálie).

Další nálezy

V roce 1994 došlo k nálezu holenní kosti v Boxgrove Quarry (Anglie) nedaleko pobřeží kanálu La Manche. Kost byla datově zařazena do období před 500 tisíci lety (plus minus 24 tisíc let), což odpovídá H. +more heidelbergensis. Na kosti byly stopy čelistí velkého predátora. V této lokalitě se navíc nalezlo množství naporcovaných zvířat a různě opracovaných pazourků.

V roce 1992 bylo ve Španělsku v lokalitě Sima de los Huesos (česky Jáma kostí, v Sierra de Atapuerca) nalezeno velké množství kostí starých vždy nejméně 350 tisíc let. Jednalo se o kosti 28 lidí, množství zvířat a pěstní klín zvaný Excalibur. +more Pochází odtud 90 % nálezů H. heidelbergensis včetně velmi dobře zachované Lebky 5. Jako zajímavost je možné zmínit to, že naleziště nedaleko od těchto obsahují jediné zkameněliny druhu Homo antecessor.

V roce 2005 se v Pakefieldu v Suffolku (Anglie) našlo množství nástrojů a zubů, jejichž datace spadá do období před 700 tisíci lety a mohla patřit lidskému druhu na rozhraní H. antecessor a H. +more heidelbergensis.

Film

Homo heidelbergensis se objevuje ve čtvrtém díle série Putování s pravěkými lidmi z produkce BBC.

Reference

(upraveno)

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. macroevolution. +morenet/homo-heidelbergensis. html#. Tp8ivPrk_6c]Homo heidelbergensis, Online Biology Dictionary[/url] * [url=http://humanorigins. si. edu/evidence/human-fossils/species/homo-heidelbergensis]Homo heidelbergensis, Smithsonian Institution[/url] * [url=http://anthro. palomar. edu/homo2/mod_homo_1. htm]EVOLUTION OF MODERN HUMANS: A Survey of the Biological and Cultural Evolution of Archaic and Modern Homo sapiens[/url] * [url=http://australianmuseum. net. au/Homo-heidelbergensis/]Australian museum: Homo heidelbergenis[/url] * [url=http://homoheidelbergensis. jecool. net/index. php. clanek=main]Homo Heidelbergensis: gymnaziální projekt (česky)[/url].

Kategorie:Člověk Kategorie:Paleoantropologie Kategorie:Organismy žijící v neogénu