Hormon

Prostorový model adrenalinu - jednoho z nejznámějších hormonů Hormony jsou sloučeniny, které slouží v těle mnohobuněčných organismů jako chemický přenašeč od buňky (nebo skupiny buněk) do jiné. Hormony jsou produkovány v tělech všech mnohobuněčných organismů včetně rostlin, mohou v nich tak řídit průběh a vzájemnou koordinaci reakcí v organismu. Od enzymů se odlišují také tím, že působí jen na žijící buňky.

Působení hormonu je závislé na jeho detekci buňkou, hormon musí interagovat s odpovídajícím buněčným receptorem, který pak spustí kaskádu sekundárních reakcí, které vedou až k pro hormon typické odezvě. Vzhledem k tomu, že různé buňky uvnitř těla mohou mít receptory k danému hormonu v různém počtu nebo odlišně citlivé, tak hormon může působit přednostně na skupiny buněk s nejvyšší citlivostí.

Rostlinné hormony

Rostlinné hormony se od živočišných odlišují obvykle menší specifičností - každý z hormonů působí širší paletu účinků, ve svém účinku se také často překrývají a některé z fyziologických účinků také vznikají pouze v závislosti na vzájemné kombinaci působení fytohormonů.

Mezi fytohormony řadíme: * auxiny * cytokininy * ethylen (ethen) * gibereliny * kyselinu abscisovou * brassinosteroidy

Živočišné hormony

Hormony vznikají ve specializovaných endokrinních (řecky - uvnitř, - vylučovat) žlázách, z nichž se dostanou prokrvením do krevního oběhu (vnitřní sekrece). Mohou vznikat také i v buňkách orgánů, které mají primárně jiné úlohy. +more Tyto hormony potom obvykle slouží jen uvnitř tohoto orgánu, např. hormon sekretin působí pouze na buňky sliznice a slinivky břišní. Hormony vznikající v nervovém systému nebo jeho buňkách se označují jako neurohormony. U obratlovců se tyto buňky nacházejí v mezimozku, kde řídí příjem a výdej vody a soli nebo ovlivňují napětí cévních stěn (obzvláště u savců). U mnoha ptáků (např. slepic) ovlivňují v závislosti na intenzitě slunce a světla polohovou koordinaci.

Některé patří mezi pohlavní hormony.

Hormony u člověka

Hormony jsou produkty žláz s vnitřní sekrecí, nebo tkání produkující hormony, vylučované přímo do krevního oběhu. Mají většinou bílkovinnou povahu (jde tedy o aminokyselinové hormony) nebo jde o látky odvozené od cholesterolu (steroidy).

Hormony mají specifický účinek - nemohou být tedy nahrazeny žádnou jinou látkou. Působí cíleně - mají účinek na určité ohraničené tkáně. +more Doba jejich působení je několik minut nebo i týdnů.

Hormony jsou obecně označovány prvními posly. Aby uplatnily svůj účinek na efektorovou buňku, musí se navázat na buněčný receptor. +more Ten se podle typu hormonu může nacházet na různých buněčných membránách: * na buněčné membráně - např. u inzulínu * na jaderné membráně - u hormonů, které jsou rozpustné v tucích (glukokortikoidy a i pohlavní hormony).

Základní princip endokrinních regulací

Endokrinní regulace probíhá běžně na základě zpětné vazby. Je to děj, kdy odpověď buňky na signál (hormon) zpětně ovlivňuje zdroj signálu (endokrinní žlázu). +more Zpětná vazba může být pozitivní nebo negativní. Při pozitivní zpětné vazbě (např. působení oxytocinu při porodu) dojde k odpovědi zesilující původní signál. Při negativní zpětné vazbě je původní signál odpovědí ztlumen.

Základní účinky hormonů při regulaci jsou: # konfigurační změny enzymů (alosterické mechanismy) # útlum nebo stimulace enzymu # změna množství substrátu

Podstata fungování hormonů

V porovnání s nervy účinkují hormony mnohem pomaleji a na svou činnost potřebují o mnoho více času. Většina hormonů, které se podílejí na základních životních činnostech, jako např. +more: růst a rozmnožování, účinkuje velmi pomalu. Všeobecně se hormony spojují s řízením nebo ovlivňováním chemických procesů v cílových buňkách. Například určováním rychlosti, jakou využívají živiny pro tvorbu energie, nebo toho, zda tyto buňky budou či nebudou tvořit mléko, vlasy nebo jiné produkty metabolických procesů v těle.

Hormony mají rozmanité účinky. Ty, které se tvoří ve větších endokrinních žlázách, jsou celkově působící hormony. +more Patří mezi ně například inzulin a pohlavní hormony. Tělo vytváří i celou řadu jiných hormonů, které působí mnohem blíže k místu svého vzniku. Příkladem lokálně působícího hormonu je sekretin, který se tvoří ve dvanáctníku (duodenum) jako odpověď na přítomnost potravy. Hormon potom putuje krví do sousední slinivky břišní (pankreas) a stimuluje ji k uvolnění vodnaté šťávy, která obsahuje enzymy (chemické transformátory) potřebné na trávení. Jiným příkladem lokálně působících hormonů (nebo přenašečů) je acetylcholin, vytvářený tehdy, jestliže odevzdává nerv informaci svalové buňce a určuje její kontrakci.

Dělení hormonů

Hormony je možné dělit podle různých hledisek: * podle chemické povahy ** glykoproteiny - folitropin, tyreotropin, luteinizační hormon ** aminokyselinové - adrenalin, tyroxin, noradrenalin, dopamin ** peptidové či bílkovinné - adrenokortikotropní hormon, somatotropní hormon, prolaktin, oxytocin, antidiuretický hormon, kalcitonin, parathormon, gastrin, cholecystokinin, sekretin, inzulín, glukagon ** steroidní - základ tvoří steranový kruh (estrogeny, androgeny, kortikosteroidy)

* podle způsobu účinku ** regulační - ovlivňují jiné endokrinní žlázy (liberiny hypotalamu, tropní hormony předního laloku hypofýzy) ** hormony s přímým účinkem na tkáně (inzulin, tyroxin) ** hormony působící lokálně - endotelin * podle místa sekrece **žlázy s vnitřní sekrecí **Tkáňové hormony (s vnější sekrecí)

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy