Ikona
Author
Albert Floresarchanděla Gabriela (Treťjakovská galerie, Moskva) archanděla Michaela (Treťjakovská galerie, Moskva) Kristus a svatý Menas, ikona, Egypt, 6. století Ikona je náboženský obraz (přenosný nebo součást ikonostasu) užívaný v oblasti východního křesťanství, tedy v pravoslavné a řeckokatolické církvi. Námětem ikon je vyobrazení Krista, bohorodičky a světců a výjevy z jejich života.
Charakteristika
Zobrazování na ikonách i jejich technické zhotovování se řídí přesnými pravidly - tzv. „kánonem“. +more Zvláště způsob zobrazování osob na ikonách podléhá přesným definicím, stanovujícím kdo a jak může být na pravé ikoně zobrazen. Západní náboženské obrazy nepovažují pravoslavní za ikony. V pravoslavném chrámu by správně nemělo být žádné zobrazení, které není v souladu s ikonografickým kánonem, a už vůbec ne žádné sochy. Ikona je především liturgickým předmětem, který slouží při uctívání Boha.
Ikony byly psány na dřevěné desky, nejprve tzv. enkaustikou (malířská technika helénisticko-egyptského původu užívající jako pojidlo barev vosk), později temperami.
Ikona má velký symbolický význam - například když se na počátku ze stromu uřízne ještě neopracované prkno pro malbu, připomíná nám to stvoření světa. Velkou roli hrají také barvy - Kristus bývá často oblečen v červené sutaně a modrém plášti, přičemž červená symbolizuje to božské, zatímco modrá to lidské (všimněte si: plášť překrývá sutanu, Ježíš jako Božská osoba na sebe přijal lidství). +more Při zobrazování Panny Marie vidíme často barvy prohozené. Poměr barev bývá 1:1.
Historie
Nejstarší ikony vznikaly koncem 5. +more století v koptské církvi, velkého rozkvětu dosáhla tvorba ikon v Konstantinopoli v 8. století (ikony z doby před 8. stoletím byly však v důsledku obrazoborectví většinou zničeny a dochovány jsou jen výjimečně).
Významná střediska maleb ikon byla do 14. +more století na Krétě a poté v Novgorodě a v Moskvě. Za největšího tvůrce ikon té doby je považován ruský malíř Andrej Rublev (1360. - 1430. ). Od 17. století dochází ve tvorbě ikon k pozvolnému přechodu v řemeslnou manýru.
Ikonografie
Otázkou, co, koho a jak zobrazuje určité výtvarné dílo se zabývá obor zvaný Ikonografie. Jejím nejvýznamnějším odvětvím je Křesťanská ikonografie. +more Ikonografie je součástí humanitního vědeckého oboru Dějiny umění. Historik umění Erwin Panofsky navíc prosazoval také termín Ikonologie jako označení oboru rozšiřujícího ikonografii směrem k hlubšímu rozboru díla.
Termín Ikonografie se používá také v rámci zkoumání stavebních proměn památkově významných budov, například kostelů, paláců, hradů či celých měst, vesnic a podobných urbanistických celků pro označení rozboru a hodnocení historických fotografií, kreseb, grafik či maleb zachycujících zkoumané objekty.
Přenesený význam
V přeneseném významu znamená slovo „ikona“ člověka či věc užívanou podobně jako výše zmíněný náboženský obraz. Určitý vzor či do jisté míry ochranný, magický předmět, který má např. +more přispět k úspěchu.
Například o Janu Husovi či Janu Ámosi Komenském se hovoří jako o ikonách českého národního obrození. Podobně se o Michelangelu Buonarottim či Leonardu da Vinci hovoří jako o ikonách renesančního umění atp.
Někdy se také mluví o „ikonickém“ charakteru určitého gesta, jednání, knihy či výtvarného díla.
Označení ikona může být použito i v negativní souvislosti (ikony komunistických či jiných totalitních zřízení atp.).
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Kategorie:Malířství Kategorie:Křesťanské umění Kategorie:Pravoslaví Kategorie:Výtvarné umění