Imperativ

Technology

12 hours ago

Author

Upřímnost Rozkazovací způsob či imperativ (z latinského imperativus) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje příkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití rozkazovací způsobu hrubě a nezdvořile. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu.

Ve většině jazyků se rozkazovací způsob používá zejména ve 2. osobě, k níž se mluvčí obvykle obrací. +more Mnohdy však lze vyjádřit rozkaz i v jiné osobě - časté je tzv. trojčlenné paradigma: 2. osoba jednotného čísla a 1. a 2. osoba množného čísla. V 1. osobě množného čísla se používá zpravidla jako výzva do vlastních řad.

V písmu se výpovědi obsahující rozkazovací způsob ukončují: * vykřičníkem, jedná-li se o kategorický požadavek (Okamžitě odejdi. ); * v ostatních případech tečkou, jedná-li se zejména o zdvořilou žádost (Prosím, otevři okno. +more).

Čeština

V češtině se rozkazovací způsob tvoří od přítomného (prézentního) kmene v 1. osobě množného čísla a ve 2. +more osobě jednotného i množného čísla. V ostatních případech se rozkaz opisuje (například "Ať jde. ").

* Ve 2. osobě jednotného čísla má buď nulové zakončení, nebo přibírá koncovku -i/-ej (dle třídy). +more * Ve 2. osobě množného čísla přibírá koncovku -te/-ete/-ejte. * V 1. osobě množného čísla přibírá koncovku -me/-eme/-ejme.

Příklady: : buď! buďte! buďme! : spi! spěte! spěme! : dělej! dělejte! dělejme!

Rozkazovací způsob a vid

Jednorázové příkazy se obvykle vyjadřují použitím dokonavého slovesa (např. udělej. +more), příkazy opakované nebo dlouhodobou platností se vyjádří použitím nedokonavého vidu (např. dělej. ).

Zákazy (záporné příkazy) mívají zpravidla dlouhodobou platnost, proto se v záporu tvoří rozkazovací způsob především od nedokonavých sloves (např. nedělej. +more). Dokonavá slovesa tvoří rozkazovací způsob jen ve sděleních zvláštního charakteru (např. No nekupte to, když je to tak levné. ).

Angličtina

V angličtině se rozkazovací způsob 2. osoby (jednotného i množného čísla) shoduje s infinitivem (bez částice to): : (to) do = dělat, do. +more = dělej. dělejte.

V jiných osobách se opisuje vazbou se slovesem let (nechat) a předmětovým pádem osobního zájmena, nejčastěji v 1. osobě množného čísla: :let us (= let's) go. +more = pojďme.

Použití této vazby se do češtiny nepřekládá doslovně: : let him go = ať jde (doslova „nech ho jít!“) : let me see! = ukaž! (doslova „nech mě vidět!“)