Cesko.wiki Ježourek
Author
Albert FloresJežourek (Acantholimon) je rod rostlin z čeledi olověncovité. Zahrnuje více než 300 druhů a je rozšířen v suchých a vysokohorských oblastech jihovýchodní Evropy a Asie. Ježourky jsou nízké, obvykle trnité a hustě polštářovitě rostoucí keře s úzkými, tuhými listy. Květenství jsou klasovitá a vyrůstají z paždí listů. Kalich i listeny jsou z velké části suchomázdřité. Plodem je úzká tobolka. V české přírodě není tento rod zastoupen. Některé druhy jsou pěstovány jako skalničky a okrasné keře.
_(01).jpg)
Popis
Ježourky jsou nevysoké, zpravidla bohatě větvené a polštářovitě rostoucí keříky. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s čárkovitou, jehlicovitou nebo šídlovitou, na vrcholu někdy štětinovitě zakončenou čepelí. +more Zpravidla jsou tuhé a pichlavé. Vyrůstají ve shlucích na nových letorostech. U některých druhů mohou být letní listy odlišné od jarních. Květy jsou poměrně malé, většinou růžové, řidčeji bělavé nebo purpurové. Klasovitá květenství se rozvíjejí v paždí jarních listů a jsou složená ze 2 až 8 dvouřadě uspořádaných klásků. U některých druhů je hlavní osa květenství zkrácená a klásky pak vyrůstají z úžlabí listu. Každý klásek je složen z 1 až 5 květů podepřených listeny a listenci se široce blanitým okrajem. Kalich je nálevkovitý nebo výjimečně až válcovitý, srostlý a na okraji pěti- nebo desetilaločný, podél žeber nevýrazně bylinný a jinak blanitý (suchomázdřitý), s blanitým, purpurovým, růžovým nebo bílým lemem. Korunní lístky jsou na bázi krátce srostlé a poněkud vyčnívají z kalicha. Tyčinek je 5 a jsou přirostlé k bázi koruny. Semeník je svrchní, úzký, válcovitý, a nese 5 volných čnělek zakončených zploštělými, hlavatými bliznami. Plodem je úzká tobolka, podepřená nápadným, vytrvalým kalichem.
Acantholimon majewianum (Plumbaginaceae) (32373339704). jpg|Druh Acantholimon majewianum na přirozeném stanovišti v Uzbekistánu Acantholimon libanoticum 1. +morejpg|Kvetoucí ježourek libanonský Prickly Thrift - Acantholimon kotschyi - panoramio. jpg|Plodící ježourek Kotschyův.
Rozšíření
Rod zahrnuje asi 306 druhů. Je rozšířen od jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie přes Kavkaz a Střední Asii a po Himálaj a čínský Sin-ťiang. +more Centrum druhové diverzity je v horských oblastech Íránu a Afghánistánu. V rámci Evropy se vyskytují 4 druhy. Největší areál z nich má Acantholimon ulicinum. Vyskytuje se v Řecku včetně Kréty a ostrovů ve východním Egejském moři, Albánii, Makedonii, Srbsku a Černé Hoře. Z dalších druhů roste v Řecku a Albánii Acantholimon graecum. Rod zahrnuje řadu endemitů s relativně nevelkými areály. Acantholimon aegaeum je endemit Egejských ostrovů, Acantholimon albanicum je endemit Albánie. Rod je značně diversifikovaný v asijské části Turecka, kde roste přes 50 druhů. Ježourky nejčastěji rostou ve skalnatých a kamenitých chladných stepích, polopouštích a ve vysokohorských oblastech.
Taxonomie
Rod Acantholimon je v rámci čeledi Plumbaginaceae řazen do podčeledi Limonioideae a tribu Limonieae, který představuje největší tribus celé čeledi. Podle výsledků fylogenetických studií patří mezi příbuzné linie rody Dictyolimon, Cephalorhizum.
Zástupci
ježourek arménský (Acantholimon armenum) * ježourek černokvětý (Acantholimon melananthum) * ježourek hvozdíkovitý (Acantholimon caryophyllaceum) * ježourek Kotschyův (Acantholimon kotschyi) * ježourek libanonský (Acantholimon libanoticum) * ježourek milý (Acantholimon venustum) * ježourek Olivierův (Acantholimon olivieri) * ježourek plevnatý (Acantholimon glumaceum) * ježourek pochybkovitý (Acantholimon androsaceum) * ježourek tuhý (Acantholimon acerosum)
Význam
Ježourek tuhý jako skalnička +morejpg|náhled'>Acantholimon lycopodioides jako skalnička Ježourky jsou pěstovány zejména jako skalničky. Nejčastěji je pěstován ježourek plevnatý, za jeden z nejkrásnějších druhů je považován ježourek Olivierův. Řadu druhů lze vidět ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ježourek plevnatý, ježourek arménský, ježourek hvozdíkovitý, ježourek Kotschyův nebo ježourek milý.
Pěstování a množení
Ježourky jsou vesměs dosti nenáročné rostliny, nesnášejí však větší vlhko, a to zejména v zimním období. Vyhovují jim sušší, vápenaté a štěrkovité půdy a plné výsluní. +more Jsou vhodné k výsadbě do skalek, lze je také sázet do úzkých, hlubších skalních štěrbin. K množení je nejlepší rostliny na podzim prosypat pískem a na jaře oddělit zakořeněné větévky. Množení řízkováním není snadné. Nejlépe zakořeňují pozdně letní dřevnaté řízky, odtržené i s patkou staršího dřeva. Pokud se podaří získat semena, lze množit i výsevem.