Jespák lžícozobý

Jespák lžícozobý (Calidris pygmaea) je malý druh bahňáka z čeledi slukovitých, který hnízdí v pobřežních oblastech Beringova moře a zimuje v jihovýchodní Asii. Typickým znakem druhu je lžícovitě rozšířený konec zobáku, což je v rámci bahňáků zcela unikátní. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který zaznamenal od počátku 21. století drastický pokles populace, za kterým stojí hlavně úbytek habitatu na tahových zastávkách (hlavně wattové pobřeží v oblasti Žlutého moře) a lov na zimovištích (hlavně Myanmar).

Systematika

Druh vědecky popsal Carl Linné již v roce 1758 pod názvem Platalea pygmea. Švédský zoolog Sven Nilsson v roce 1821 druh přeřadil do rodu Eurynorhynchus. +more Na základě genetických dat publikovaných v roce 2012 byl jespák zařazen do rodu Calidris.

Podle analýzy mitochondriální DNA je čínská a jihokorejská populace jespáka lžícozobého úzce příbuzná s kameňáčkem pestrým (Arenaria interpres).

File:FMIB 46843 Eurynorhynchus Pygmaeus.jpeg|Prostý šat (1883) File:SpoonbilledSandpiper.jpg|Hlava (1890) File:SpoonbillSandpiperNewton.jpg|Zobák (1891)

Popis

Dospělý jedinec v prostém šatu Jednoznačným identifikačním znakem jespáka je jeho černý lžícovitý zobák, který dal jespáku jeho druhové jméno. +more Zobák je na konci ploše rozšířený, což je v rámci ostatních bahňáků unikátní. Dosahuje délky 19-24 mm, konec je široký 10-12 mm. Funkce rozšíření není zcela jasná. Americký ornitolog David Sibley navrhl, že zobák má funkci jakési lopaty, kterou jespák odhrabává svrchní vrstvu bláta a řas při pomalém pochodu vpřed skrze mělké mokřady a watty, a odkrývá tak vodní bezobratlé živočichy, kterými se krmí. Nohy jsou černé. Délka těla je 140-160 mm, křídlo je dlouhé 98-106 mm. Ocas je dlouhý 37-39 mm.

Ve svatebním šatě jespáků je opeření na jejich tvářích, krku a horní straně hrudi převážně rezavé s tmavě hnědým pruhováním. Obočí je kaštanovočervené a tmavě hnědé, za okem světlejší. +more Peří u kořene zobáku a na bradě je bílé. Spodní část hrudi je bledě kaštanová s hnědými pruhy po stranách. Zbytek spodiny včetně spodní strany křídel je bílý. Zbytek těla je strakatý bílou, hnědou a černou barvou. V prostém šatu jsou jespáci mnohem méně výrazní, jejich opeření je převážně šedé. Tvář a hruď je bílá, svrchní část těla převážně šedá s hnědým flekováním.

Rozšíření a stanoviště

Jespáci lžícozobí patří k tažným ptákům. Jejich hnízdiště se nachází v pobřežních oblastech Čukotského poloostrova a pak dále na jih do severozápadních oblastí Kamčatky. +more Po skončení doby hnízdění migrují do pobřežních oblastí Tichého oceánu na jihovýchodě Asie. Tahové trasy jespáků vedou přes Rusko, Japonsko, Severní Koreu, Jižní Koreu, Čínu, Hong Kong, Taiwan a Vietnam. Hlavní zimoviště se nachází v pobřežních oblastech jižní Číny, ve Vietnamu, Thajsku, Bangladéši a Myanmaru. Občas při zimních toulkách zbloudí až do Kambodži, Indonésie, Indie, Malajsie a na Šrí lanku. Délka tahové cesty dosahuje až 8000 km.

Druh má vysoce specializované nároky na hnízdní habitat. Hnízdní pouze v pobřežních wattech lagun v oblasti pískových či štěrkových kos s dostatkem vegetační pokrývky. +more Hnízdí buď v místech bohatého výskytu lišejníků a šichy černé nebo v nízké vegetaci s převažující zakrslou břízou, vrbami a ostřicemi v blízkosti jezer a wattů.

Biologie

Potrava

Na hnízdištích se krmí hmyzem a larvami, které často sbírá v okolí přírodních sladkovodních ploch. Potravu občas doplňuje rostlinným materiálem a bobulemi. +more Na zimovištích na pobřežních wattech a u lagun se krmí hlavně v mělké vodě a na měkkém bahnitém podloží, kde je často k viděné s jinými druhy bahňáků. Na zimovištích sbírá různé mořské bezobratlé živočichy jako jsou krevety a mnohoštětinatci.

Hnízdění

Hnízdo se snůškou jespáka lžícozobého Jespáci lžícozobí dolétávají na svá hnízdiště v Rusku na přelomu května a června. +more Krátce po příletu si samci začnou vyhraňovat teritoria, na která se snaží nalákat samice, zatímco teritoria brání proti ostatním samcům. V této době podnikají namlouvací lety, během kterých krouživými pohyby oblétávají svá teritoria a za hlasitého trylkovacího pokřiku se pouští do prudce klesajících spádových letů. Po utvoření páru samec přestane s předváděním a pár vybere vhodné místo ke stavbě hnízda, které představuje mělký důlek přímo na zemi. Samice klade kolem 4 vajec. Inkubují oba budoucí rodiče, na vejcích se většinou vystřídají po polovině dne. Inkubační doba trvá 19-23 dní. Novorozená mláďata opouští hnízdo krátce po narození a za doprovodu samce začnou se sbíráním potravy. Krátce po vyklubání mláďata se samice vydávají na migrační cestu. Po cca 20 dnech dochází k osamostatnění mláďat, načež se vydávají na migrační cestu i samci. Po několika týdnech, až mláďata nasbírají dostatečné množství energie a sil, se vydává na migrační cestu i nová generace jespáků. Nedospělí jedinci patrně tráví první léto na zimovištích a na hnízdiště se vydávají až druhým rokem.

Ohrožení a ochrana

Jespák lžícozobý v typickém přirozeném prostředí bahnitých pobřežních oblastí (Bangladéš) Následkem specializovaných požadavků na hnízdní habitat jespáci lžícozobí patrně nikdy nepředstavovali početný druh. +more V 70. letech 20. století se početnost druhu odhadovala na 2000-2800 párů. V roce 2000 odhady hovořily již jen o cirka 1000 párech. Mezi lety 2002-2009 celková populace druhu poklesla až o 88 % a k roku 2009 odhadována jen na 120-200 párů. Primární příčinou tohoto prudkého poklesu byl patrně intenzivní lov v Myanmaru, kde chudí obyvatelé venkovských sídel loví některé tažné ptáky za účelem jejich prodeje na místních trzích. Primárním cílem lovců jsou jiné ptačí druhy jako je koliha velká nebo kulík pacifický, v jejich sítích však často uvíznou i jespáci lžícozobí. Vedle těchto odchytů bývají jespáci lžícozobí vedlejšími (nechtěnými) úlovky lovců i v dalších zemích jako je Vietnam, Čína a Bangladéš. Dalším klíčovým problémem populace je rychlý úbytek jejího zimního habitatu. Wattové mělčiny společně s mokřady mizí pod tlakem nové výstavby, zemědělství, průmyslu, infrastruktury a akvakultury. Např. z oblasti přílivové mělčiny Saemangeum, kde se jespáci lžícozobí vyskytovali ve stovkách jedinců, došlo po roce 2007 prakticky k jejich úplnému vymizení. Studie z roku 2021 odhadla celkovou populaci druhu na cirka 490 dospělých jedinců a kolem 773 jedinců včetně mláďat, případně o něco málo více.

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh původně vedl jako zranitelný, avšak rapidní pokles stavů vedl v roce 2004 k překlasifikování druhu na ohrožený taxon a od roku 2008 je druh dokonce veden jako kriticky ohrožený. Jespáky odvrátily od vyhynutí intenzivní ochranářské akce. +more K těm patří ekonomická pomoc pro lovce, kteří jsou jinak existenčně závislí na lovu bahňáků, a budování místních ekonomik. Snad nejdůležitější, avšak organizačně nejsložitější, je ochrana tahových zastávek a zimovišť druhu. Na řadě míst již byla založena chráněná území různého stupně ochrany. V přípravě je začlenění rozsáhlých území Žlutého a Pochajského moře do přírodního dědictví UNESCO. Ochranářské spolky se snaží o vzdělávání místních komunit ohledně tažných ptáků a probíhá úsilí i o umělý odchov jespáků lžícozobých.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://oldcso.birdlife.cz/index.php?ID=2261]Ochrana jespáka lžícozobého - zacíleno na lovce[/url]

Kategorie:Slukovití Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti