Jeřábek čínský
Author
Albert FloresJeřábek čínský (Grus japonensis) je vzácný pták, který patří do čeledi jeřábovitých. Tento druh jeřábka je považován za jeden z největších a nejohroženějších ptáků na světě. Jeřábek čínský je endemický druh Číny, přičemž jeho populace žije převážně v oblasti na severovýchodě země. Jeřábek čínský dosahuje výšky až 140 centimetrů a jeho rozpětí křídel může dosahovat až 260 centimetrů. Má světle šedé peří, tryskáček a dlouhý, zakřivený zobák. Samec a samice se přitom od sebe nijak zvlášť neliší. Tento druh jeřába je velmi ohrožený a jeho populace je výrazně snížená, zejména kvůli ztrátě přirozeného prostředí a lovu. Jeřábek čínský preferuje život na bažinatých loukách a mokřadech, které jsou však často ničeny lidskou činností. Jeřábek čínský je uznávaný symbolem ochrany přírody a v některých regionech Číny je dokonce chráněným druhem. Pro jeho zachování jsou v místech, kde žije, vytyčována chráněná území. Vědci se rovněž snaží o zavedení programů chovu ve vězení a o zlepšení ochrany přírodního prostředí, aby se snížilo riziko ohrožení tohoto druhu v budoucnosti.
Jeřábek čínský (Tetrastes sewerzowi) je druh ptáka z čeledi bažantovití a z podčeledi tetřevů, který obývá hornaté oblasti střední Číny. Druh je velmi podobný úzce příbuznému jeřábku lesnímu, se kterým utváří rod Tetrastes. Jedná se o ptáka nenápadných, převážně bílých, hnědých a tmavých barev. Kohouty lze rozpoznat podle nápadných rudých poušek (laloků nad okem) a tmavé brady a krku. Nohy jsou velké a silné a opeřené až po zánártí.
Jeřábci obývají vysokohorské oblasti až do 4200 m n. m. +more Typický habitat druhu tvoří řídce zalesněné smíšené lesy. Zatímco jehličnany poskytují jeřábkům celoroční úkryt, listnáče jim dodávají potravu. Klíčový zdroj obživy druhu jsou pupeny, kořínky, listy a větvičky vrb, v letních měsících si zpestřují menu bobulemi, dostupnými rostlinami a hmyzem. Jedná se o monogamní druh. Kohouti si zakládají teritoria o velikosti několika hektarů, která vehementně brání proti vetřelcům, hlavně ostatním kohoutům téhož druhu. Slepice hnízdí přímo na teritoriu kohouta. Snáší 5-8, v průměru 6 vajec ve dvoudenních intervalech do jednoduchého hnízda na zemi u kořene stromu. Inkubační doba trvá 28-31 dní, na vejcích sedí pouze slepice. Vysoce prekociální mláďata se rodí obalena prachovým peřím a krátce po narození opouští hnízdo. V zimních měsících jeřábci formují hejna. Jsou ohroženi ztrátou přirozeného prostředí následkem těžby dřeva, lovem a sbíráním vajec lidmi.
Taxonomie
Druh poprvé popsal Nikolaj Prževalskij v roce 1876. Rozeznávají se 2 poddruhy:
* T. s. sewerzowi Przewalski, 1876 - severní oblasti střední Číny * T. s. secundus Riley, 1925 - jižní oblasti střední Číny
Nejbližším příbuzným jeřábka čínského je jeřábek lesní. Tyto dva druhy utváří rod Tetrastes.
Popis
Jeřábci jsou malí tetřevi. Kohouti měří 33-36 cm, slepice jsou jen nepatrně menší. +more Tyto rozměry z jeřábků čínských činí vůbec nejmenší zástupce tetřevů (Tetraoninae). Kohouti mají délku křídla 17-18 cm, kohoutí ocas je dlouhý 12-15 cm a tělo váží 290-380 g. Slepičí křídlo je o několik milimetrů kratší než u kohoutů, slepičí ocas je 9-14 cm dlouhý a váha těla se pohybuje mezi 270-310 g. Váha kohoutů je největší v zimě a nejmenší v době hnízdění, avšak u slepic je tomu naopak.
Tělo je přisedlého, avšak poněkud protáhlého tvaru. Na očima se nachází rudé zduřelé kožní laloky nazývané poušky. +more Černě zbarvený zobák je jen velmi krátký. Duhovky jsou tmavě černé, nohy šedo-černé.
Kohoutí mají korunku, příuší a šíji výrazně hnědo-červenou. Za okem je umístěn výrazný bílý oční proužek. +more Šíje, hřbet, kostřec a svrchní ocasní krovky mají zřetelné tmavé příčné pruhování. Krk a brada jsou černé a po jejich stranách se táhne bílá linka, která pokračuje až výše k tvářím a uzdičce a spojuje se na čele. Hruď a břicho jsou kropenaté hnědou, béžovou a tmavou barvou. Křídelní krovky jsou hnědé s občasným tmavým kropením, delší pera mají na konci bílý flíček. Většina rýdovacích per je do černa se třemi bělavými příčnými pruhy s bílým zakončením - výjimkou jsou čtyři prostřední pera, která jsou cele hnědá s nevýrazným tmavým pruhováním.
Slepice připomíná kohouta, avšak slepičí opeření má o něco fádnější odstíny. Hlava je hustěji kropenatá a spodní části těla jsou více do žluto-hněda s méně výrazným pruhováním, což dává slepici více monolitický ráz.
Jeřábek čínský je velmi podobný jeřábku lesnímu, oproti kterému je ještě o něco menší a jeho opeření na nohách je řidší. Jednoznačně lze jeřábka čínského rozlišit podle prostředních čtyřech (nikoli dvou jako u jeřábka lesního) rýdovacích per, která postrádají hnědé příčné pruhování na konci. +more Další rozlišovací znak vězí v míře opeření nohou, které u jeřábka čínského sahá až k zánártí, zatímco u jeřábka lesního je zánártí neopeřené.
Biologie
Chování
Jedná se převážně o stálé (nemigrující) ptáky, nicméně někdy dochází ke krátkým přesunům mezi hnízdišti a zimovišti.
Rozmnožování
Koncem března a v dubnu kohouti začínají se zakládáním teritorií. Velikost teritorií může být poměrně malá, a sice kolem 2-3 hektarů. +more K vyhrazování dochází pomocí krátkých výskoků do 1 m a krátkých rychlých letů. Během obou těchto aktivit tetřívci vehementně třepotají křídly, čímž vydávají hlasitý šustivý zvuk. Toto chování patrně nemá pouze teritoriální funkci, ale slouží i k nalákání pozornosti slepic. Kohouti dokáží svá teritoria agresivně bránit proti vetřelcům. Občas dokonce dochází mezi kohouty k teritoriálním bojům. Na rozdíl od některých jiných tetřevů jsou jeřábci čínští monogamní. Po utvoření páru zůstávají kohout i slepice na stejném teritoriu, které kohout náruživě brání, zatímco slepice se vykrmuje, čímž se připravuje na energeticky náročnou tvorbu vajec. Páry přetrvávají i do dalších hnízdních sezón.
Slepice klade 5-8, v průměru 6 vajec ve dvoudenních intervalech. Takto dlouhý interval je na ptáky poměrně dlouhý a je patrně způsoben velikostí vajec, které jsou vzhledem k tělesné hmotnosti slepice velké. +more Inkubační doba trvá 28-31 dní, inkubuje pouze samice. Hnízdo je umístěno na teritoriu kohouta na zemi při kořeni kmene vzrostlého stromu. Kuřata se rodí v červnu a červenci. Jsou vysoce prekociální a nedlouho po narození je slepice vyvádí z hnízda za potravou, zatímco kohout zůstává na teritoriu. Kuřata se zdržují v blízkosti matky po další 2-3 měsíce, a někdy v průběhu srpna a září dojde k jejich disperzi. Jejich nové domovské areály a teritoria bývají do 5 km od teritorií jejich rodičů. S příchodem podzimu kohouti i slepice opět vykazují teritoriální chování, než se přemístí do zimovišť.
Zimování
Na zimu se kohouti buďto stáhnout do nedalekých zimovišť, zůstávají na teritoriu, nebo se volně pohybují mezi teritorii a zimovišti. Klíčové faktory ovlivňující rozhodování kohoutů kde strávit zimu jsou distribuce potravy, topografie terénu, zalesnění a budoucí hnízdní příležitosti. +more Zimní domovské areály, čili plochy pohybu kohoutů v zimním období, se pohybují kolem 6-16 hektarů. V této době kohouti mohou utvářet hejna. Hejna formují i slepice; slepičí hejna se volně mísí s juvenilními jedinci obou pohlaví. S příchodem jara (koncem března) se hejna jeřábků postupně rozpadnou, jak se kohouti a později i slepice začnou stahovat k hnízdištím.
Vokalizace
Hlasové projevy tetřívků jsou spojovány hlavně s teritoriálním chováním. Kohouti vydávají při bojích hlasité „en er en er en. +more“. Slepice i kohouti v případě ohrožení vydávají kdákavé volání včetně dlouhého „tetetetete. “. Kohouti vydávají zvuky i mechanicky, a to s pomocí intenzivního třepotání svých křídel. Tento šustící až vířivý zvuk může být dost hlasitý.
Rozšíření a populace
Jeřábek čínský je endemit Číny. Vyskytuje se ve vysokohorských oblastech Kan-su, Čching-chaje, S’-čchuanu, Jün-nanu a Tibetu v nadmořských výškách 2700-4200 m n. +more m. Může se vyskytovat i o něco níže, nicméně někdy uváděné 1000 metrové nadmořské výšky jsou patrně chybné. Jeřábek obývá oblasti na jih až k 27° s. š. , což představuje vůbec nejjižnější výskyt ze všech tetřevů.
Výskyt druhu je silně navázán na zalesněné oblasti. Ideální biotop jeřábků tvoří smíšené lesy. +more Zatímco listnáče dodávají tetřívkům obživu, jehličnaté stromy poskytují celoroční úkryt.
Potrava
Ke sběru potravy dochází na zemi nebo v korunách stromů. Hlavním zdrojem potravy tetřívků jsou pupeny, kořínky, listy a větvičky vrb. +more K nejčastěji konzumovaným vrbám patří Salix paraplesia. K vyhledávané potravě slepic patří i semínka smrků štětinatých. Na jaře jeřábci konzumují i vrbové květy. V době sezónní dostupnosti si zpestřují menu bobulemi, např. z jeřábů (Sorbus). V době hnízdění slepice občas sezobnou i hmyz (hlavně mravence), mech nebo menší rostlinky.
Ohrožení a ochrana
Jeřábek čínský je považován za jednoho z nejvzácnějších tetřevů na světě. Mezi lety cca 1970-2010 populace jeřábků ustoupila hlavně v oblastech východního Čching-chaje a středního Kan-su, kde docházelo k těžbě dřeva v masových měřítkách. +more Jeřábkovu populaci v mnoha oblastech ohrožuje aktivní sběr vajec lidmi či přímo lov dospělých jeřábků.
Jeřábek čínský je čínskými úřady považován za ohrožený druh. Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako zranitelný.