Kokrhel větší

Rozšíření

Vyskytuje se, vyjma severské a středomořské oblasti, v celé Evropě, od Francie na západě po evropské Rusko na východě. Dále jeho areál pokračuje přes sever Malé Asie, Kavkaz a západní Sibiř do Střední Asie. +more Je rozšířen sice na velkém území, ale jeho výskyt je ostrůvkovitý a místy sporadický.

V ČR se vyskytuje téměř na celém území, ale značně nerovnoměrně. Někde je vzácný nebo zcela chybí, naopak nejintenzivněji roste v oblastech Šumavy, Novohradských a Železných hor. +more Objevuje se od nížin až po nadmořskou výšku 1160 m.

Ekologie

Roste na různých typech luk, pastvin, vysokostébelných niv, polí, po okrajích lesů, křovin a cest v hlinitých i písčitých půdách. Je kořenový poloparazit, který od hostitelské rostliny získává vodu s rozpuštěnými minerálními látkami a zbytek asimilátů si vytváří fotosyntézou. +more Rostlina kvete od května do září.

Popis

květy Jednoletá rostlina s přímou, hustě větvenou, zpravidla fialově čárkovanou lodyhou vysokou 10 až 80 cm. +more Je porostlá přisedlými listy úzce kopinatými až eliptickými, dlouze zašpičatělými a po obvodě pilovitými. Listeny má trojúhelníkovité, tupě špičaté, u báze nejširší a po obvodě zubaté; spodní jsou zelené a horní žlutozelené, červenavé nebo fialově naběhlé.

Květenství je krátký, hustý hrozen složený z osmi až dvanácti oboupohlavných květů. Lysý kalich je světle zelený až načervenalý, za květu úzce vejčitý a za plodu nafouklý, s ostře špičatými cípy. +more Dvoupyská, citrónově žlutá, 1,5 až 2 cm dlouhá koruna má centimetrovou trubku mírně prohnutou vzhůru. Dolní pysk bývá za plného květu přitlačen k mírně vyklenutému hornímu a ústí koruny je tím zavřeno nebo jen mírně pootevřeno. Světlé nitky nesou tmavě fialové prašníky; lysý semeník má světlou čnělku s kulovitou bliznou.

Plody jsou 12 mm velké tobolky obsahující několik plochých semen s křídlatým lemem 1 mm širokým. Semena dozrávají v závislosti na klimatických podmínkách od začátku června. +more Když tobolka pukne, semena v ní zůstávají, dokud nejsou vytřesena větrem, divokou zvěří, dobytkem nebo zemědělskou technikou. Po tu dobu v tobolce lehce chřestí - odtud slovenské rodové jméno „štrkáč“. Přestože semena mají blanitý lem, nebývají ani s přispěním větru zanášena od mateřské rostliny dále než 1,3 m, nejdále jsou šířena zemědělskými stroji nebo při svozu sena. Semena mohou uzrát i tři dny po posečení rostliny.

Rozmnožování

Kokrhel větší se rozmnožuje výhradně semeny. Po chladné zimní stratifikaci semena klíčí již při teplotě 4 °C až 10 °C, a to nezávisle na přítomnosti hostitelské rostliny. +more Nejbližší období po vyklíčení do stadia semenáčku je pro rostlinu nejkritičtější; rostlina má malou schopnost získávat a využívat anorganické látky z půdy a je citlivá na sucho a zastínění. Semenáček postupně vyvine speciální, do 10 cm dlouhé kořínky, které najdou kořeny hostitelské rostliny, proniknou do jejího xylému a pomocí haustorií se připojí do cévního systému, odkud čerpají vodu s rozpuštěnými minerály. Parazitují nejčastěji na rostlinách z čeledi lipnicovitých a bobovitých. Pokud se semenáčku nepodaří propojit s dárcovskou rostlinou, roste jen chabě, brzy usychá a nikdy nevykvete.

Význam

Stejně jako ostatní druhy rodu kokrhel škodí kokrhel větší hostitelským rostlinám tím, že jim odčerpává živiny. (Rostliny jsou menšího vzrůstu a oslabena je i tvorba semen. +more) Způsobené škody však bývají malé, pokud není kokrhel rozšířen abnormálně.

Nejčastějšími hostiteli poloparazitů jsou trávy (Poaceae - lipnicovité) - potlačení dominance trav podporuje růst bylin, které se proti parazitaci dovedou bránit. Vlivu poloparazitů lze tedy využít k obohacení degradovaných luk o slabé konkurenty trav. +more V ČR probíhají experimenty testující možnost potlačit silně rozšířenou třtinu křovištní pomocí kokrhele většího a kokrhele luštince (Rhinanthus alectorolophus).

Odkazy

Reference

Literatura

DOSTÁL, Josef. Nová Květena ČSSR. +more 2. [díl]. Praha: Academia 1989. S. 765-1548. . * DOSTÁL, Josef a ČERVENKA, Martin. Veľký kľúč na určovanie vyšších rastlín. 2. [diel]. Bratislava: Slov. ped. nakl. , 1992. S. 784-1567. . * GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2, Angiospermophytina, Dicotyledonopsida, Scrophulariales, Plantaginales. Bratislava: Veda, 1997. 633 s. . Dostupné také z: https://bibdigital. rjb. csic. es/viewer/15093/. offset=9#page=438&viewer=picture&o=bookmark&n=0&q= * RYBKA, Vlastimil. Naše květena: Ottova encyklopedie. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakl. , 2015. 552 s. . * SMEJKAL, Miroslav. Komentovaný katalog moravské flóry. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 301 s.

Související články

kokrhel luštinec * kokrhel menší

Externí odkazy

[url=http://quick. florabase. +morecz/map/show/taxon/Rhinanthus+major/callback/]Botanický ústav AV ČR - rozšíření kokrhele většího v ČR[/url] * [url=http://zdarskevrchy. ochranaprirody. cz/pro-navstevniky/novinky/parazit-jako-lek-na-zarustajici-louky/]kokrhel luštinec jako lék na zarůstající louky[/url].

Kategorie:Zárazovité Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra Kavkazu