Konciliarismus

[[Soubor:Richental Konzilssitzung Muenster.jpg|náhled| Zasedání Kostnického koncilu Kresba, kolem 1450

Historie a argumenty

Myšlenka svrchovanosti církevních sněmů ve věcech víry se opírá o první společné jednání apoštolů, jak je líčí kniha Skutků (Sk 15,1-35; Ga 2,1-10). Vyhlásil ji sněm ve francouzském Arles roku 314 a zejména První nikajský koncil roku 325 v Nikaji. +more Myšlenka pak ožila v souvislosti s avignonským papežstvím (1305-1377). I když se papež Řehoř XI. (mimo jiné na naléhání císaře Karla IV. ) roku 1377 vrátil z Avignonu do Říma, v následujícím roce vzniklo papežské schizma, kdy byli současně dva nebo i tři papežové, podporovaní různými panovníky. Bylo tedy zřejmé, že schizma může vyřešit jen obecný koncil. Po neúspěchu koncilu v Pise (1409) pak Kostnický koncil (1414-1418) roku 1415 tento názor dekretem Haec sancta schválil, schizma volbou Martina V. skutečně 1417 ukončil a v dekretu Frequens předepsal pravidelné svolávání církevních sněmů. Stejný názor potvrdil i následující koncil v Basileji a Ferraře (1431-1449). V dalším období však získali opět převahu zastánci papežské svrchovanosti a Pátý lateránský koncil (1512-1517) konciliarismus odmítl a odsoudil, což také přispělo k roztržce s německou reformací.

Mezi hlavní zastánce radikálního konciliarismu patřili například Marsilius z Padovy a William Ockham. Argumentovali tím, že církev je sbor věřících, jíž Kristus slíbil svoji trvalou podporu (viz Mt 28,20), a která se tedy - na rozdíl od jednotlivce - nemůže mýlit. +more Jejich odpůrci tuto argumentaci odmítali s odkazem na jiná místa v evangeliích, kde Ježíš svěřuje církev přímo apoštolu Petrovi (Mt 16,18; J 21,15). Jiní významní teologové, například kancléři pařížské univerzity Pierre d'Ailly a Jean Gerson (známí z procesu s Janem Husem) nebo později Mikuláš Kusánský, nicméně konciliární myšlenku zastávali jako výraz jednoty církve, ne jako oslabení papežství.

Radikální konciliarismus Marsiliův a Ockhamův byl totiž také pokračováním boje o investituru, snahou oslabit nezávislost církve na panovnících a pořídit ji vznikajícím absolutistickým státům. Na jedné straně francouzští králové, kteří se nechtěli smířit se ztrátou vlivu v Avignonu, na druhé straně němečtí císařové - s čestnou výjimkou Karla IV. +more - usilovali o to, aby se biskupové opět dostali do podřízeného postavení, což se později také stalo vznikem národních církví v reformaci. Z podobného důvodu podporoval konciliární snahy i rakouský josefinismus a italské protipapežské hnutí v 19. století. Na to reagoval První vatikánský koncil vyhlášením papežské neomylnosti. Konciliární myšlenka je stále živá ve východní církvi, je blízká anglikánské církvi a podporuje ji i řada soudobých teologů, například Hans Küng. V umírněné podobě ji vyjádřil Druhý vatikánský koncil v dekretu Lumen gentium, její konciliaristický výklad však omezil papež Pavel VI. .

Odkazy

Reference

Literatura

F. Heer, Evropské duchovní dějiny. Praha: Vyšehrad 2000. * H. Küng, Malé dějiny katolické církve. Brno: Barrister & Principal 2005 - 148 s.

Související články

Boj o investituru * Dějiny křesťanství * Ekumenický koncil * Seznam koncilů a synod

Externí odkazy

[url=http://glosy. info/texty/reforma-reformace-nebo-protireformace/]H. +more Küng: Reforma, reformace nebo protireformace. [/url] * * [url=https://web. archive. org/web/20080512230043/http://www. eckhart. de/version1/kirche. htm#Konzil]Stručný výklad pojmu[/url] * [url=http://www. heiligenlexikon. de/Glossar/Konzil_von_Basel. htm]Stránky o Basilejském koncilu[/url] * [url=http://www. heiligenlexikon. de/Glossar/Konzil_von_Konstanz. htm]Stránky o Kostnickém koncilu[/url].

Kategorie:Koncily Kategorie:Dějiny papežství Kategorie:Dějiny křesťanství ve středověku Kategorie:Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil