Kormorán chathamský

Kormorán chathamský (Leucocarbo onslowi) je druh kormorána, který se endemicky vyskytuje na Chathamských ostrovech (cca 800 km východně od Nového Zélandu). Jedná se o kriticky ohrožený druh s nepočetnou populací (876 hnízdících párů k roku 2016); nebezpečí druhu představují hlavně rušivé jevy spojené s lidmi, zemědělskými zvířaty a invazivními savci.

Systematika

Vnitřní systematika kormoránovitých je vědci diskutována již notnou řadu let a zařazení i fylogenetické vztahy kormorána chathamského nejsou výjimkou. Již první odchycené exempláře ze 70. +more let 19. století zmátly přírodovědce jako byl Walter Buller, kteří měli za to, že se jedná o kormorány bradavičnaté (Leucocarbo carunculatus). Buller později nicméně uznal, že kormoráni z Chathamských ostrovů jsou menší a patrně se bude jednat o samostatný druh. Jako samostatný druh kormorána chathamského však popsal až Henry Ogg Forbes v roce 1893.

Forbes druh pojmenoval jako Phalacrocorax onslowi, tzn. zařadil jej do rodu Phalacrocorax po bok dalších kormoránů ze Starého světa. +more Někdy v roce 1970 však byl kormorán přeřazen do rodu modrookých kormoránů Leucocarbo. Toto zařazení bylo potvrzeno studií DNA z roku 2014. Nejbližším příbuzným druhu je kormorán otagský (Leucocarbo chalconotus), druh kormorána z Otaga, který byl vydělen z kormorána stewartského (Leucocarbo stewarti) teprve v roce 2016.

Popis

Jedná se o velký druh kormorána s délkou těla kolem 63 cm a váhou 2-2,5 kg. Hlava, zadní část krku a zbytek svrchní části těla jsou černé s iridiscentním odleskem. +more Na svrchní straně křídla se nachází bílé fleky, které při složení křídla vypadají jako příčný pruh. Ve střední části zad se nachází příčný bílý pruh. Brada, hrdlo, hruď a spodní strana křídel jsou bílé. Tváře jsou neopeřené, takže je odhalena oranžová kůže na tvářích a při spodní straně zobáku. Nad kořenem zobáku se nachází oranžovožlutá zduřelá kůže. V době hnízdění se tváře barví do tmavě fialové a zduřelá kůže nad kořenem zobáku do oranžovočervené. Nohy jsou růžové a oční kroužky modré. V letu kormorán drží hlavu pod úrovní těla.

Nedospělí jedinci mají svrchní stranu těla zbarvenou spíše do tmavě hněda a skvrny na zádech a na svrchní straně křídel jsou světle hnědé spíše než bílé jako u dospělců. Zduřelá kůže nad zobákem není vůbec přítomna, tváře jsou světle fialové. +more K záměně kormorána chathamského za jiný druh může dojít jen těžko, jelikož se jedná o jediný druh velkého kormorána s růžovýma nohama na Chathamských ostrovech.

Rozšíření a populace

Druh je endemický Chathamským ostrovům. Kolonie jsou rozprostřeny na skalních výběžcích podél pobřeží Chathamova ostrova (hlavně podél laguny Te Whanga), Pittova ostrova a ostrovů Rabbit, North East Reef a Motuhope / Star Keys. +more Žije na pobřeží moře a i když potravu sbírá výhradně na moři, zdržuje se do několika kilometrů od břehu. Oblíbeným typem biotopu jsou klidné vody zálivů a zátok.

Podle sčítání z roku 2014-16 se na Chathamských ostrovech nacházelo 13 kolonií kormoránů chathamských s celkovým počtem 876 hnízdících párů.

Biologie

Aucklandského muzea

Chování

Jedná se o usedavé ptáky, kteří nikdy neopouští Chathamské souostroví. Vydávají celou řadu krákoravým a skřehotavých zvuků. +more Potravu loví výhradně na moři, kde se potápí pro malé rybky do délky 25 cm, občas uloví i desetiramenatce (mj. sépie) a chobotnice. Někdy se při sbírání potravy sdružuje do velkých hejn (100 a více jedinců), hřaduje většinou samostatně.

Hnízdění

Zahnízdění předcházejí poměrně propracované rituální chování, kdy zejména samec se předvádí před samici např. házením hlavy dozadu ke kostřeci, polohováním hlavy vedle těla nebo napřímením ocasu a svěšením křídel dolů. +more Hnízdní ve středně velkých koloniích o maximálním počtu 5-300 hnízd s hnízdy natěsnanými těsně vedle sebe. Kolonie se nachází na nechráněných skalních výběžcích či na malých skalnatých ostrůvcích poměrně vysoko nad hladinou moře. Hnízdo je kulovitá, 0,5 m vysoká hrouda s plochým vrcholem postavená z větviček, kosmatcovitých rostlin a mořských řas. Ke kladení vajec dochází mezi srpnem až prosincem v závislosti na lokaci kolonie (např. kormorání z kolonií z laguny Te Whanga snáší vejce o 3 měsíce dříve než z ostatních oblastí). Samice klade 1-4, nejčastěji 2-3 světle modrá vejce o rozměrech 61×44 mm. Inkubační doba trvá kolem 30 dní, k osamostatnění mláďat dochází po 30-40 dnech po vylíhnutí. K prvnímu zahnízdění patrně dochází ve věku 3 let.

Ohrožení

Druh je ohrožen hlavně ztrátou hnízdního habitatu z důvodu rušení hnízdišť zemědělskými zvířaty (prasata, ovce, dobytek), lidmi a introdukovanými (nepřirozenými) druhy predátorů (hlavně zdivočelé kočky, kusu liščí, chřástal weka). Po vyplašení inkubujících kormoránů se jejich vejce stávají snadnou kořistí místních racků. +more V krajním případě může dojít k opuštěním kolonie všemi hnízdícími kormorány. Byl zaznamenán i odstřel kormoránů lidmi, na Motuhope kormoráni soupeří o hnízdní habitat s místní populací lachtanů Forsterových. Velkou hrozbou druhu jsou i jevy spojené s globálním oteplováním jako je zvyšující se hladina oceánů. Jelikož úbytek populace byl zaznamenán i na ostrovech bez predátorů, je možné, že tyto globální jevy spojované s globálním oteplováním již mají na populaci negativní efekt.

Z výše zmíněných důvodů je populace kormoránů chathamských na ústupu. Extrémně nízká početnost druhu a geograficky silně omezená hnízdní stanoviště vedla Mezinárodní svaz ochrany přírody k hodnocení druhu jako kriticky ohrožený.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://nzbirdsonline.org.nz/species/chatham-island-shag]Kormorán chathamský v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva[/url]

Kategorie:Endemity Nového Zélandu Kategorie:Kormoránovití Kategorie:Ptáci Australasie Kategorie:Endemity Chathamských ostrovů