Krevnička močová

Výskyt

Výskyt bilharziózy Krevnička močová se vyskytuje na území Afriky, včetně Madagaskaru a na Arabském poloostrově. +more Zejména pak v oblastech subsaharské Afriky, ale také v severních částech Sahary: oblast Maghreb a delta Nilu. Vajíčka se našla i v ledvinách staroegyptských mumií z 2. tisíciletí př. n. l. V Evropě byl hlášen výskyt v některých částech Portugalska. Naopak jedno z mála míst v Africe, kde se nevyskytuje a lze se v něm bezpečně koupat, je jezero Bunyonyi v Ugandě.

Morfologie

U krevniček močových stejně jako u ostatních schistosom nacházíme výrazný pohlavní dimorfismus. Samci mají rozměry 10×1 mm, samice 12-20×0,2 mm. +more Čeleď schistosoma zahrnuje gonochoristické motolice. Samice je umístěna v břišní rýze samce (tzv. canalis gynaecophorus), ten neustále přidržuje delší, ale štíhlejší samičku a průběžně ji oplodňuje. Jejich vajíčka mají v jednom pólu umístěný charakteristický trn, kterým pomocí vzniku zánětlivého procesu okolo trnu dokáží rozrušit stěnu krevních kapilár.

Životní cyklus

232x232pxŽivotní cyklus je složitý a typický pro všechny schistosomy. +more Konečným hostitelem, ve kterém motolice dospívají a produkují vajíčka, je člověk, mezihostitelem, v němž probíhá larvální vývoj, je specifický druh vodního plže.

Dospělci žijí v pletenci obklopující urogenitálních traktu, kde kladou vajíčka. Samička krevničky druhu Schistosoma haematobium naklade až 30 vajíček za den. +more Vajíčka penetrují stěnu cév a migrují skrz tkáně do močových cest a odtud s močí do vnějšího prostředí. Z vajíček se ve vodním prostředí ihned líhne obrvené miracidium, které aktivně hledá vhodného mezihostitele, jímž jsou vodní plži rodu Bulinus. Jakmile miracidia najdou plže, penetrují do jeho těla a dochází k asexuálnímu množení. Přes dvě generace sporocyst a se vyvinou konečná larvální stádia - cerkárie, které opouštějí mezihostitele. Furkocerkárie (tj. cerkárie s vidličnatým ocáskem) penetrují do kůže definitivního hostitele. Vniknutí do kůže jim umožní enzymy z penetračních žláz. Během tohoto procesu cerkarie odvrhuje ocásek a přeměňuje se v schistosomulu. Schistosomuli migrují tkáněmi, putují proti krevnímu proudu do žil dokud to průsvit cév dovolí a samice zde klade vajíčka. Většina vajíček se pomocí svých proteolytických enzymů a trnů dostává skrze stěnu cév a okolních orgánů do jejich lumen (močový měchýř) a je z organismu vyloučena.

Močová schistosomóza

Závažnost infekce závisí: na délce trvání infekce, na množství motolic a na imunitním stavu infikovaného jedince. Celosvětově je schistosomózou (všechny druhy S. +more haematobium, S. mansoni a S. japonicum) infikováno přes 200 milionů lidí v 74 zemích a zhruba 700 000 lidí je v přímém ohrožení z infekce. Počet úmrtí za rok je až 11 tisíc lidí. Při infekci S. heamatobium dochází k postižení především v oblasti urogenitálního traktu. Klíčovým projevem je krev v moči a zánět močového měchýře či zánět močových cest. Krev v moči koreluje s intenzitou infekce, vzniká hematurie. Ve stěnách močového měchýře postupně dochází k fibróze, která je příčinou selhávání ledvin a jiných komplikací. Může rovněž dojít ke vzniku nádorů močového měchýře. S. haematobium se řadí mezi karcinogeny biologické povahy skupiny 1. U žen schistosomy kladou vajíčka do děložního hrdla a pochvy, čímž mohou vyvolat úpornou bolest při pohlavním styku. Přestože má schistosomóza nízkou míru úmrtnosti, je to velmi oslabující nemoc, která může postiženého na dlouhá léta vyřadit z běžného produktivního života, což má především v rozvojové Africe závažné dopady pro děti i dospělé. Zánět vyvolává bolest, podvýživu, zpomalení růstu a chudokrevnost.

Po celou dobu svého života jsou schopny klást vajíčka, intenzita jejich produkce však klesá, proto se zejména v chronickém stadiu infekce setkáváme s obtížemi při jejich detekci v moči.

Léčba schistosomózy

Schistosomóza se může manifestovat i několik let po nákaze a jedná se o celosvětově nejvýznamnější tkáňovou helmintózu. Stejně jako u jiných onemocnění je základem pro stanovení diagnózy pečlivě zjištěná anamnéza. +more Lékem je praziquantel. Lze užívat i preventivně. K účinné ochraně stačí jedna dávka ročně. Dále se používá oxamniquin. [http://www. who. int/schistosomiasis/strategy/en/].

Literatura

Ash Orihel's Atlas of Human Parasitology * Parasitic Helminths - Targets, Screens, Drugs and Vaccines (Conor R. Cuffrey) * Atlas of Tropical Medicine and Parasitology (Wallace Peters, Geoffrey Pasvol)

Odkazy

Reference

Související články

Schistosomóza * Schistosoma mansoni

Externí odkazy

[url=http://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2003/01/03.pdf]SCHISTOSOMÓZA (BILHARZIÓZA) MOČOVÉHO TRAKTU[/url] * [url=http://www.cdc.gov/parasites/schistosomiasis/]CDC: Schistosomiasis[/url]

Kategorie:Schistosomatidae