Kyselina azidovodíková

Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak, hydrazin, azoimid). Její vzorec je HN3. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečná i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí - azidy. Koncentrovaná kyselina azidovodíková je velmi silnou a nebezpečnou výbušninou.

Příprava

Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:

1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN3 poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):

:2 NaN3 + H2SO4 → 2 HN3 + Na2SO4

2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:

:N2H5+ + HNO2 → HN3 + H+ + 2 H2O

Použití

Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN3, ze kterého se připravují ostatní azidy. Tato sloučenina je poměrně stálá, dá se bez rozkladu tavit. +more Využívá se pro exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N3)2, který se používá jako náplň do rozbušek).

Reference

Literatura

Externí odkazy

Azidovodíková Kategorie:Azidy 1 azidovodíková