Lizéna
Author
Albert FloresLizéna je ornamentální umělecká technika používaná především v baroku. Tato metoda spočívá v nalepování tenkých plátků drahých kovů, jako je zlato nebo stříbro, na různé materiály, jako jsou dřevo, sklo nebo kámen. Lizénové povrchy jsou často zdobeny různými vzory a motivy, které vytvářejí luxusní a opulentní vzhled. Technika lizény se vyvinula v Itálii v 16. století a rychle se rozšířila po celé Evropě. Nejčastěji se používala na nábytku, obrazových rámech, šperkách a jiných uměleckých předmětech. Lizéna byla často kombinována s dalšími technikami, jako je intarzie, malba nebo sochařství, aby se dosáhlo složitého a bohatého vzhledu. Aby bylo možné provést lizénu, je třeba mít základní povrch, který je hladký a rovný. Na tento povrch se nanáší tenká vrstva lepidla a na tuto vrstvu jsou pak nalepovány plátky drahého kovu. Plátky se přikládají s pečlivostí a precizností, aby nedošlo k jejich poškození. Po přilepení plátků se provádí dokončovací práce, jako je leštění a údržba povrchu, aby se dosáhlo maximálního lesku. Lizéna je dodnes uznávanou uměleckou technikou a je stále používána při restaurování historických uměleckých předmětů. Díky svému luxusnímu vzhledu a vysoké hodnotě drahých kovů si lizéna udržuje své místo ve světě umění.
J. B. Matheye v Praze: lizénové rámy jsou bílé, zatímco ostatní architektonické články okrové a základní plocha světle zelenomodrá. kostela v Tismicích Selská stavení, rohová lizéna je pásovaná (18. stol., Ondřejov) Lizéna (též lisena, řidčeji lesena, přes němčinu z francouzského lisière „lem, okraj“) je svislý plochý pásovitý architektonický dekorativní článek členící fasádu. Na rozdíl od pilastru nemá hlavici ani patku.
Tvoří-li lizény s obdobnými horizontálními prvky plochý pravoúhlý rastr, zdůrazňující kromě vertikálních také horizontální rozměr stavby, jedná se o tzv. lizénový rám (též rámec).
Popis
Lizéna může být vytvořena předstupujícím cihelným či kamenným zdivem, být provedena ve štuku nebo může být pouze malovaná. Lizény byly používány v románské architektuře v kombinaci s obloučkovým vlysem. +more Hojné bylo také jejich užití v renesanční architektuře. V barokní architektuře je velmi časté užití lizén a lizénových rámů v kombinaci s pilastry a mezipatrovými římsami, přičemž vytvářejí jakousi plastickou mezivrstvu mezi těmito prvky a základní plochou omítky. Lizéna a především lizénové rámy byly oblíbené též v klasicistní architektuře, jsou také součástí tvarosloví zděných staveb lidové architektury, v níž je velmi časté obohacování rohů lizénových rámů konvexním vydutím nebo podobnými již čistě dekorativními prvky.