Nacistická architektura

Chrám světla nad Zeppelintribune Neue Reichskanzlei Nacistická architektura se formovala mezi světovými válkami v Německu a Itálii pod vlivem totalitního státního zřízení.

Totalitní architektura

Monumentální architektura se během dějin neustále využívala na šíření politických ideologií. Totalitní architektura, která vznikla v období mezi dvěma světovými válkami v Itálii, později v Sovětském svazu a poté v Německu měla za cíl posílit národní povědomí o návratu k tradičním hodnotám. +more Z toho důvodu byla architektonická moderna v těchto státech odsuzovaná až potlačená.

Nacistická architektura v Německu

V roce 1933 dal Adolf Hitler po svém nástupu k moci zavřít Bauhaus, čímž jasně vyjádřil postoj režimu k moderní architektuře. Architekti moderny z Německa emigrovali nebo byli vyhnáni. +more Za svého poradce pro architekturu Hitler jmenoval Paula Ludwiga Troosta, ale až Albert Speer, který jej v roce 1934 nahradil, se stal ideálním interpretem vůdcových myšlenek.

Hlavní principy

Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané měřítko, zjednodušování, symetrii, opakování, leštěné plochy, běžné byly symboly říše či strany na nábytku či průčelích budov. +more Kromě státní architektury vznikala i vědecká architektura a bytová výstavba. Vyznačovala se tradičními šikmými střechami, regionálními prvky a rustikální jednoduchostí. Tato „regionální“ architektura však byla vytvořená uměle a nebyla vázána na žádné konkrétní místo.

Příklady

Haus der Kunst, květen 2006 +morejpg|náhled'>Neue Reichskanzlei, duben 1939 * Zeppelinfield - Albert Speer - Norimberk, Německo - 1936 * Haus der Kunst - Paul Ludvig Troost - Mnichov, Německo - 1937 * Neue Reichskanzlei - Albert Speer - Berlín, Německo - 1938 * Jugendherberge - Carl Vessar - Urfeld, Německo - 1935 * rekreační středisko Prora, na ostrově Rujána (1936 - 1939, nedokončeno).

Fašistická architektura v Itálii

V Itálii nebyla architektura moderny ze strany vlády potlačovaná. Italští architekti se totiž rozhodli nezapomenout ve své tvorbě na slávu minulosti, ale zároveň rozvíjeli nové postupy. +more To umožnilo rozvoj osobitého stylu, který odsuzoval eklekticismus tradičního stylu i antihistorický postoj modernismu. Určující slovo v architektuře té doby mělo v Itálii seskupení architektů pod názvem „Gruppo 7“ založené roku 1927. Mussoliniho poradcem pro architekturu byl Marcello Piacentini.

Hlavní principy

Kulisou pro demonstraci fašistické moci v Itálii byl hlavně Řím, a proto byla velká pozornost věnovaná přestavbám na zvýraznění monumentálních staveb minulosti. Nová architektura inspirovaná neoklasicismem byla prostá a měla symbolizovat pokojný život pod vládou fašismu a syntézu sedlácké a vojenské cti, připomínající římskou tradici. +more Modernistická architektura dokázala skloubit historizující formu s využitím moderních materiálů a postupů, čehož je dobrým příkladem továrna společnosti Fiat v Turíně. Objevují se však i vysloveně modernistické stavby s výrazným vlivem Le Corbusiera.

Příklady

Vojenský letecký hangár - Pier Luigi Nervi - Orbetello, Itálie - 1936 * Fiat-Fabrik - Giacomo Matté-Trucco - Turín, Itálie - 1923 * Augustovo mauzoleum - Vittorio Ballio-Morpugo - Řím, Itálie - 1937

Reference

Literatura

William J. R. Curtis: Architektur im 20. Jahrhundert, Deutsche Verlags-Anstalt, Stuttgart 1989, * Mary Hollingsworth: Architektura 20. století, Columbus, Bratislava 1993,

Externí odkazy

Kategorie:Nacismus Kategorie:Moderní architektura