Olše šedá

Charakteristika

Letorosty

Letorosty oblé až trojhranné, nelepkavé, na spodní straně stříbřitě chlupaté, na svrchní straně červenavě hnědé, později olysávající a lesklé.

Větve

Větve velmi volné, přeslenité nebo mírně nepravidelné.

Kůra a borka

Kůra je u mladých stromů tmavošedá, hladká, s průduchy, na starších olších matně šedá, podélně popraskaná, stěží vytváří tenkou borku.

Borka i ve stáří hladká, tmavošedě zelenavá, směrem nahoru vždy trochu světlejší, s nezřetelnými četnými svislými lenticelami.

Pupeny

Pupeny stopkaté, stopky asi 2 mm dlouhé, trochu do strany nakloněné, tupě špičaté, šedé nebo šedohnědé, plstnaté, nelepkavé.

Listy

Listy střídavé, oddálené, na vrcholu ostře špičaté nebo zašpičatělé, oválné až vejčité, na bázi uťaté až slabě srdčité, asi 4-10(-12) cm dlouhé, 3-7(-9) cm široké, zřetelně zubaté, na líci matně zelené, na rubu šedé až šedozelené, zpočátku všude chlupaté až plstnaté, později pouze na 8-12 párech výrazných postranních žilek, ty pak přesně proti sobě umístěné nebo lehce vzájemně posunuté, nelepkavé. Řapík 1,5-3 cm dlouhý. +more Listy se na podzim nepřebarvují, ale zůstávají až do opadu zelené. Vzrostlá olše šedá.

Květy

Doba květu je od února do dubna. Květy se rozvíjejí před rašením listů, většinou o 1-2 týdny dříve než u olše lepkavé (Alnus glutinosa).

Samčí jehnědy po 3-5 na koncích větévek, převislé, v zimě nerozvité, během květu 7-9 cm dlouhé; brzy na jaře rozprašují žlutý pyl, potom 10 cm dlouhé. Okvětí 4(-6) četné, tyčinky 4(-6), prašníky žluté.

Samičí jehnědy po 4-8, načervenale purpurové, plodní šištice vejcovitě kuželovité, 10-16 mm dlouhé, přisedlé nebo krátce stopkaté.

Plody

Plodnost začíná velmi časně, někdy už v 6 letech a je častá.

Samičí jehnědy v době zralosti šišticovitě zdřevnatí a jsou asi 1-2 cm dlouhé. Samičí šištice přisedlé nebo nejspodnější na krátkých chlupatých stopkách. +more Nažky (drobná semena s úzkými křídly) dozrávají v září až říjnu, z šištic vypadávají až do prosince.

Ekologie a cenologie

Roste podél řek a potoků, balvanité náplavy; také na hlinitých, jen občas zaplavovaných půdách, potřebuje ale lépe drenážovanou půdu než olše lepkavá (Alnus glutinosa). Nesnáší stagnující vodu. +more Vyžaduje dobře provzdušněný substrát. Dává přednost vápenatým půdám, roste i na suchých stanovištích. Rychle rostoucí mrazuvzdorná dřevina náročná na světlo, málo odolná v konkurenci jiných druhů dřevin. Potřebuje půdu, která je středně až dobře zásobená živinami.

Strom vyhání kořenové odnože, staré stromy bývají často obklopeny prstencem výmladků. Listy olše šedé se objevují brzy na jaře, stromy jsou proto s oblibou vysazovány v sadech aby chránili ovocné stromy před jarními mrazy. +more Protože má olše štíhlou, nepříliš hustou korunu, nesoupeří s ovocnými stromy o světlo a živiny.

Diagnostický druh horských olšin asociace Alnetum incanae Lüdi 1921 (podsvaz Alnenion glutinoso-incanae), též ve společenstvech svazu Sambuco-Salicion capreae.

Stanoviště

Stanoviště ve střední Evropě v horském pásmu 500-1500 m n. m. +more, v lužních lesích, podél horských potoků sestupuje hluboko do nižších poloh; na mokvavých svazích, na vlhké, vodou nasáklé, občas zaplavované, vápenaté, na živiny bohaté půdě, na rozdíl od olše lepkavé (Alnus glutinosa) se vyhýbá trvale zaplavovaným půdám a snáší občasné sucho. Je to mrazuvzdorná, bohatě kořenící, světlomilná, pionýrský dřevina s hojnými kořenovými výhonky. Olše na jaře.

Celkové rozšíření

Střední, severní, východní a jihovýchodní Evropa (souvislé rozšíření v severní části mírného pásma, jižněji jen ostrůvkovitě, zvláště v horách; na jihu po Albánii a Bulharsko); Kavkaz, západní Sibiř.

Význam

Používá se jako přípravná a meliorační dřevina v mrazových polohách a na neplodných půdách, za cílem zpevnění sesuvných svahů nebo zpevnění čerstvých násypů a navážek nebo jako dřevina krycí a výchovná. Je vhodná k zalesňování extrémních stanovišť. +more Dřevo je velmi lehké, měkké, málo trvanlivé. V zahradách a parcích se pěstuje v několika kultivarech: s dřípenými listy (cv. Angustissima, cv. Angermannica, cv. Lobata, cv. Laciniata, cv. Pinnatipartita, cv Semipinnata; vesměs jsou virového původu), s listy žlutými (cv. Aurea) nebo s převislými větvemi (cv. Pendula).

Zajímavosti

Olše žijí v symbióze s bakteriemi, s jejichž pomocí dokážou vázat vzdušný dusík. Aby pokryly potřebu dusíku nutného k syntéze proteinů, čerpají ho nejen z půdy, ale i ze vzduchu. +more Stromům to umožňuje růst i na půdách chudých dusíkem, proto jsou také vysazovány na mrtvých půdách, což vede k obohacení půdy cennými dusíkatými sloučeninami a tím i k zlepšování půd a každoročním shazovaným listí podporují tvorbu humusu. Olše jsou proto vysoce ceněnou pionýrskou dřevinou.

Příbuzné druhy

Olše lepkavá

Od olše lepkavé (Alnus glutinosa) se olše šedá (Alnus incana) liší nestopkatými, přisedlými samičími jehnědami a také vyšším počtem postranních žilek (8-12 proti 5-8 u olše lepkavé).

Olše zelená

Blízce příbuzný druh, olše zelená (Alnus viridis), je až 4 m vysoký keř s přisedlými špičatými pupeny. Vyskytuje se v alpských křovinách.

Odkazy

Reference

Literatura

Slavík Bohumil a kol. Květena České republiky, 2. +more díl. Praha: Academia, 1995. * Kremer, B. P. Stromy. Praha: Ikar, 1995. * Rushforth, Keith. Svět stromů - Průvodce lesem, parkem, okrasnou zahradou. Praha: Granit, 2006. * Větvička, Václav; Matoušková, Vlasta. Stromy a keře. Praha: Aventinum, 2000. * Aas G. , Riedmiller A. Kapesní atlas STROMY. Praha: Slovart, 2002.

Externí odkazy

Kategorie:Olše (rod) Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodu USA Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadu USA Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra severovýchodu USA Kategorie:Flóra severozápadu USA Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra středojihu USA Kategorie:Flóra středoseveru USA Kategorie:Flóra subarktické Ameriky Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra východní Kanady Kategorie:Flóra západní Kanady Kategorie:Málo dotčené stromy